Článek
U některých městských legend poznáte pointu po dvou větách. Tyhle jsou zákeřnější. Nechají si vás postavit scénu, přidají jeden drobný detail a pak udělají poslední krok, který z běžné historky udělá něco, co si chcete okamžitě vyprávět dál.
Stejně jako v předchozím sanitkovém balíku proto nejdřív nechávám příběh opravdu proběhnout. Žádná synopse typu „někdo měl psa a dopadlo to špatně“. Až po pointě následuje oddíl Co je pravda?, kde odděluji doložený základ, starší literární motiv a čistou městskou legendu.
Poznámka k formátu: část před „Co je pravda?“ je věrné převyprávění zdrojové historky bez domýšlení a bez literárního rozšiřování. Teprve po pointě následuje ověřovací část „Co je pravda?“
1. Policie neměla volnou hlídku. Dokud stařík neřekl, že zloděje zastřelil
Starší muž jménem Jirka v noci zjistí, že se mu zloději dobývají do kůlny na zahradě. Zavolá policii a oznámí, co se děje.
Na druhém konci mu řeknou, že momentálně není k dispozici žádná hlídka. Má zamknout dům a počkat, až někdo bude volný.
Jirka zavěsí, odpočítá asi třicet sekund a zavolá znovu. Tentokrát oznámí, že už pomoc nepotřebuje, protože oba zloděje zastřelil. Během několika minut přijedou policejní auta, sanitka a podle verze příběhu i vrtulník. Zloději jsou dopadeni přímo na místě.
Velitel se Jirky ptá, proč lhal o zastřelených pachatelích. Jirka mu odpoví, že si zase myslel, že policie nemá žádnou volnou hlídku.
Co je pravda?
Je to rozšířený vtip a urban legend, nikoli spolehlivě doložený policejní případ. Příběh žije v angličtině i dalších jazycích s téměř stejnou konstrukcí: policie nemá kapacitu, občan nahlásí střelbu a kapacita se okamžitě objeví.
To neznamená, že policie nikdy nemůže změnit prioritu výjezdu podle závažnosti oznámení. Právě na tom pointa stojí. Legendární je dokonalost situace a závěrečná replika, ne samotný princip, že hlášení o ohrožení života dostane vyšší prioritu než vloupání do prázdné kůlny.
2. Z letadla vyhodili figurínu. Lidé dole pak viděli „mrtvého“ parašutistu vstát
Na letišti ve Slatině u Brna mají sportovní parašutisté skákat z výšky kolem čtyř kilometrů z letounu An-2. Jedna skupina si připraví žert pro lidi na zemi.
Do kombinézy obléknou figurínu v životní velikosti a vyhodí ji z letadla bez padáku. Lidé dole sledují, jak postava padá do pole.
Na místě je ale schovaný komplic. Po dopadu figuríny se rychle vymění a z pole vstane živý člověk, který začne nadávat na nepovedený seskok. Přihlížející mají být přesvědčeni, že právě viděli parašutistu přežít volný pád.
Vyprávění pak přidává mnohem temnější dovětek: při jiné skutečné nehodě měl parašutista po selhání výstroje proletět střechou hangáru z vlnitého plechu a smrtelně se zranit o konstrukci na střeše.
Co je pravda?
Aeroklub Brno-Slatina a tamní parašutistická tradice jsou reálné; dnešní Para Brno na svém webu popisuje původní slatinské letiště i pozdější přesuny klubu. Konkrétní příběh s figurínou a navazující tragédií se mi ale nepodařilo najít v ověřitelném dobovém záznamu.
Je tedy bezpečnější brát jej jako místní parašutistický folklor. První část má strukturu praktického vtípku, druhá dodává varování, že sport, ze kterého si účastníci dělají legraci, může být ve skutečnosti smrtelně nebezpečný.
K tomuto příběhu: Para Brno – historie slatinského klubu
3. Chtěl starému psovi dopřát rychlý konec. Pes se za ním rozběhl s hořícím dynamitem
Osamělý pracovník kamenolomu na Chebsku žije se svým věrným chrtem. Pes zestárne, kulhá a podle pána se už trápí.
Muž se rozhodne, že mu dopřeje rychlou smrt. Z lomu si vezme nálož dynamitu, připevní ji psovi k obojku a psa uváže ke stromu.
Zapálí zápalnici a rozběhne se pryč, aby byl v bezpečné vzdálenosti.
Pes se ale z úvazu vytrhne. Protože je svému pánovi oddaný, rozběhne se za ním - stále s hořící zápalnicí u obojku.
Co je pravda?
Tahle pointa je starší než česká varianta z kamenolomu. Velmi podobný motiv stojí v povídce australského spisovatele Henryho Lawsona The Loaded Dog, kde pes odnese zapálenou nálož a začne s ní pobíhat mezi lidmi. Později se motiv přestěhoval do desítek „skutečných“ historek – například k lovcům, rybářům nebo k autu na zamrzlém jezeře.
Konkrétní chebský pracovník a jeho pes tedy nejsou doložený případ. Jde spíš o lokální převlek mnohem staršího vyprávěcího motivu: nejvěrnější vlastnost psa se v nejhorší možný okamžik stane problémem.
K tomuto příběhu: Henry Lawson – The Loaded Dog • Darwin Awards – starší internetová varianta Dogs and Dynamite
4. Manžel chodil každý večer se psem. Když onemocněl, pes dovedl ženu rovnou k milence
Manželé středního věku zůstanou po odchodu dětí sami a pořídí si psa. Muž z něj nejdřív příliš nadšený není.
Brzy ale začne psa venčit každý večer a procházky se protahují na hodiny, bez ohledu na počasí. Pes se vrací vyčerpaný a někdy už nechce ani jíst.
Jednoho večera muž onemocní, a tak musí jít se psem žena. Pes ji ale nevede na obvyklou trasu. Táhne ji bočními ulicemi až k domu, který nezná, a začne škrábat na dveře.
Otevře žena v prádle a podle legendy poznamená něco v tom smyslu, že má pamlsky pro oba své miláčky. Manželka tak pochopí, že dlouhé večerní procházky byly zástěrkou pro návštěvy milenky.
Co je pravda?
Tento motiv je mezinárodně rozšířená urban legend. Filmař, který podle ní natočil krátký film Dogwalker, popsal, jak se pokoušel najít údajnou „skutečnou ženu“, ale každá cesta skončila u kamaráda kamaráda a žádný ověřitelný původní případ nenašel.
Právě to je typická stopa městské legendy: příběh má vždy konkrétního známého, ale když se začne dohledávat, zdroj ustupuje o jednu osobu dál. Pes přitom funguje jako dokonalý nevědomý svědek, který nemůže lhát ani držet tajemství.
K tomuto příběhu: Vimeo – vznik filmu Dogwalker a pátrání po původu legendy
5. Čtrnáctiletý kluk se chlubil u pokladny nákupem kondomů. Večer mu otevřel ten samý pokladní
Čtrnáctiletý chlapec z Brna chodí s dívkou, která ho pozve k sobě domů. Chlapec si návštěvu vyloží jako příležitost k prvnímu sexu.
Cestou se zastaví v samoobsluze a koupí několik balení kondomů. U pokladny sedí starší muž.
Chlapec se před ním chlubí, že dnes už konečně „na to dojde“, a ještě se staví pro květiny.
Když dorazí k dívce a zazvoní, otevře mu její otec.
Je to stejný muž, který mu před chvílí v obchodě prodával kondomy.
Co je pravda?
Konkrétní brněnský případ nelze doložit. Pointa je ale velmi stará a známá v různých podobách. Dokonce ji v 90. letech využila reklama Levi's: mladý člověk koupí kondomy u nevrlého prodavače a večer zjistí, že právě on je otcem jeho rande.
Reklama není důkazem, že se příběh stal. Naopak ukazuje, jak snadno rozpoznatelný už tehdy motiv byl. Sanitková verze mu jen přidává českou samoobsluhu, věk a lokální detail.
K tomuto příběhu: The Independent, 1995 – popis reklamy Levi's se stejnou pointou
6. Voják dostal rozchodový dopis a žádost o vrácení fotky. Odeslal jich desítky
Profesionální voják z Čáslavi odjede na roční misi do Afghánistánu. S přítelkyní je dlouho a po návratu ji chce požádat o ruku.
Asi po půl roce mu ale přijde dopis. Přítelkyně píše, že si našla bohatého státního úředníka, vztah končí a chce zpátky svou fotografii, kterou si voják odvezl s sebou.
Voják obejde kolegy na základně a posbírá desítky fotografií jejich přítelkyň, manželek a dalších žen. Všechny dá do jedné obálky spolu s fotografií své bývalé.
Přidá vzkaz, že si už nepamatuje, jak přesně vypadá, a proto ať si svou fotografii vybere a ostatní pošle zpátky.
Co je pravda?
Tahle „rafinovaná pomsta“ koluje po internetu s vojáky z mnoha zemí, v různých válkách a s různým počtem fotografií. Jednou je hrdina v Iráku, podruhé v Afghánistánu, potřetí je mariňák. To je silný signál, že nejde o jeden dohledatelný čin, ale o putující vojenský vtip.
Česká verze s Čáslaví a Afghánistánem je lokalizace. Funguje proto, že situace „Dear John letter“ – rozchodový dopis vojákovi na nasazení – je reálný kulturní motiv. Dokonalá fotografická odveta je už folklorní pointa.
7. Těhotná dívka tvrdila, že čeká „dítě z hvězd“
Nezletilé dívce při běžném lékařském vyšetření zjistí těhotenství. Když se jí lékaři a rodiče ptají, kdo je otcem, dívka opakuje, že jde o „dítě z hvězd“.
Okolí nejdřív její vysvětlení nechápe a v příběhu se objevuje i podezření, že dívka mluví o něčem nadpřirozeném nebo že je psychicky zmatená.
Nakonec vyjde najevo, že „Hvězda“ není žádná bytost ani místo, ale název sexuálně laděné skupinové hry mezi mladistvými účastníky na večírku.
Pointa legendy stojí na tom, že kvůli způsobu, jakým hra probíhala, dívka údajně nedokázala určit konkrétního otce.
Co je pravda?
Konkrétní případ se nedá ověřit a motiv patří do typu moralizujících pověstí o údajně šokujícím sexuálním chování mládeže. Janeček u něj pracuje s folklorními paralelami; podobné příběhy se objevovaly v různých zemích dávno před českou internetovou verzí.
To neznamená, že rizikové sexuální chování mezi dospívajícími neexistuje. Nedává ale smysl vzít jednu šokující historku bez jmen, data a dokumentace jako důkaz, že se konkrétní „hra Hvězda“ skutečně rozšířila tak, jak legenda tvrdí.
Proč tyhle příběhy přežívají
Tyhle legendy mají společnou jednu konstrukční fintu: nechají obyčejný detail dělat práci důkazu. Konkrétní město. Značka auta. Jméno vojenské základny. Plemeno psa. Čím víc drobností vyprávění obsahuje, tím víc máme pocit, že přece musí stát na skutečné události.
Jenže folklor umí být konkrétní. Někdy právě konkrétnost není stopa k pravdě, ale způsob, jak dostat příběh pod kůži.
Zdroje a původ námětů
