Článek
POZOR: TEXT OBSAHUJE SPOILERY ZE 7. DÍLU (PRIMA+ 28. 10. 2026)
Vítejte na křivoklátském Úřadu pro odměňování dobrých skutků. Vezměte si pořadové číslo, vyplňte žádost a hlavně nečekejte, že vám někdo poděkuje. Pokud jste totiž právě odmítli 150 tisíc korun ve prospěch ostatních, úřad pro vás má připravený zvláštní bonus: sedm hlasů do vyhnanství.
Tak by mohla vypadat informační cedule po sedmé epizodě Zrádců. Na hradě samozřejmě žádný podobný úřad nefunguje. Zato Felix tam skutečně dostala nabídku, kterou by mnozí lidé alespoň na chvíli vážili na kuchyňské váze. A místo peněz si vybrala tým.
Přepážka číslo jedna: pomsta na počkání
Ještě než se na hradě začaly vyplňovat imaginární formuláře, dorazila účtenka za minulý týden. Dáša u kulatého stolu pomohla vyřadit Kryštofa, svého vlastního spoluzrádce. Annelie to nesla jako zradu uvnitř zrady a na konkláve požadovala odvetu. Sedmý díl ukázal, komu ji vystavila: Janu Špačkovi, hráči, s nímž si Dáša rozuměla.
To je na tom celém krásně pokřivené. Zrádkyně se pomstí druhé zrádkyni tak, že odstraní věrného. Věrní pak utěšují Dášu, aniž by věděli, že jedna z jejich nejvýraznějších opor je sama na druhé straně barikády. Na běžném úřadě by se taková žádost vrátila pro nesprávně vyplněnou kolonku „poškozený“. Na Křivoklátě ji vyřídili před snídaní.
Dáša se mezitím snažila přesměrovat pozornost na Annelii. Obě ženy se tak dostaly do situace, v níž mají společný úkol, ale odlišné zájmy. Jedna potřebuje přežít tu druhou. Druhá se chce pomstít té první. A věrní mají poznat, kdo lže, zatímco se dvě profesionální lhářky hádají o to, která z nich lže uvěřitelněji.
Přepážka číslo dvě: 150 tisíc a čtyři štíty
Při misi u stromu oběšenců se hráči rozhodovali mezi penězi do společného banku a ochrannými štíty. Výsledkem bylo 150 tisíc korun a čtyři štíty. Poslední zůstala Felix. Hradní pán Vojtěch Kotek jí nabídl možnost vzít si 150 tisíc pro sebe a zneplatnit štíty ostatních, anebo nechat společný výsledek platit.
Felix odmítla osobní odměnu. Nechala peníze ve společném banku a ostatním jejich ochranu. Ve světě, kde se i výběr snídaně může stát důkazem zrady, to byl pozoruhodně přímočarý čin. Žádný tajný vzkaz, žádná akrobatická argumentace, žádné „já jsem to vlastně myslela jinak“. Prostě ne.
Úřad pro odměňování dobrých skutků ovšem pracuje jinak. Tam se rozhodnutí zapíše do spisu, vyrazí se razítko a případ putuje na oddělení podezřelých osob. Za dobrý skutek sedm hlasů. Děkujeme, další prosím.
Co vlastně dokazuje odmítnutých 150 tisíc?
Tady je důležitá věc, kterou satira nesmí zamést pod koberec: Felixino rozhodnutí samo o sobě nedokazovalo, že je věrná. Zrádce může udělat dobrý skutek, aby si koupil důvěru. A věrný může ze strachu sáhnout po štítu, aniž by tím prozradil jakoukoli temnou roli. Jenže stejně pošetilé je tvářit se, že konkrétní čin vůbec nic neváží.
Hra totiž nabízí dva druhy informací. První jsou slova, emoce a dojmy. Těch má Křivoklát tolik, že by se daly prodávat v turistickém obchodě vedle magnetek. Druhým druhem jsou rozhodnutí s jasnou cenou. Felix dostala na stůl volbu s částkou 150 tisíc korun a s dopadem na čtyři spoluhráče. To je mnohem konkrétnější než věta, že někdo „působil divně“ při cestě autem.
Zároveň nelze čtyři štíty prostě přepočítat na koruny: chrání před herní vraždou, ale jejich hodnota závisí na tom, koho by zrádci chtěli vyřadit. A právě to je autorský paradox celé epizody. Hráči měli k dispozici relativně tvrdý důkaz o jednom rozhodnutí, jenže u kulatého stolu se opět vrátili k dojmu o celé osobě. Pletli si otázku „je její čin pro tým výhodný?“ s otázkou „známe její tajnou roli?“. To nejsou stejné otázky.
Sedm hlasů. Reklamaci nelze podat
U kulatého stolu se nejprve řešila Domi a poté Felix. Její odmítnutí peněz část hráčů zaujalo, jenže nakonec dostala sedm hlasů a musela odejít. Byla věrná. Večer tak skončil výsledkem, který by v běžné instituci vyvolal interní audit: zaměstnankyně zachovala kolegům ochranu, odmítla vlastní výplatu a byla za to propuštěna.
Na hradě to však není chyba systému. Je to systém. Zrádci nejsou zkouška z etiky, ale z nejistoty. Jenže sedmý díl ukázal, jak snadno si člověk zamění sebevědomé podezření za poznání. Včera se věrní radovali, že poprvé odhalili zrádce. Dnes poslali domů věrnou, která jim právě odmítla vzít peníze a ochranu. Úspěch se tu nepočítá v sérii, nýbrž na kusy.
A ještě jedna věc: Felix si mohla peníze odnést. Kdyby to udělala, pravděpodobně by se to u stolu řešilo jako projev sobectví. Neudělala to, a stejně to nestačilo. Není to důkaz, že byla předem odsouzená. Je to ukázka pasti, v níž lze každé rozhodnutí dodatečně přepsat do příběhu, který se zrovna hodí většině. Úřad pro odměňování dobrých skutků tak má novou službu: podezření na míru.
Nové formuláře už se tisknou
Na konci epizody přišel další úřední oběžník. Dáša s Annelií mají vybrat čtyři hráče bez štítu, kteří se ocitnou v dřevěných bednách; při následující misi ostatní najdou jen tři. Kdo bude čtvrtým, sedmý díl ještě neodhalil. Dáša se sama nabídla mezi vybrané, aby nepůsobila nápadně nedotknutelně. Zrádkyně se tedy dobrovolně hlásí do seznamu ohrožených, protože být příliš v bezpečí je na hradě podezřelé. Logika? Samozřejmě. Křivoklátská.
Felix už si mezitím může vyzvednout potvrzení o vyřízení žádosti. Kolonka „odměna“ zůstává prázdná. V kolonce „výsledek“ stojí sedm hlasů. A na zadní straně formuláře drobným písmem: Poctivost není důkaz neviny. Jen je zvláštní, jak snadno ji přehlédneme, když se nám nehodí do teorie.
