Článek
Odpovědí je silná, jednotná evropská armáda, která by zajistila naši ochranu bez závislosti na vnějších mocnostech.
Srpnová okupace byla nejen tragédií, ale i hlubokým ponaučením pro budoucnost. Ukázala nám, jak snadno může silnější stát ohrozit svrchovanost a nezávislost menšího národa. Dnes, když čelíme hrozbám ze všech stran, ať už jde o geopolitickou nestabilitu, nebo ruskou agresi na Ukrajině, je jasné, že spoléhat se pouze na NATO již nestačí. Nemůžeme si dovolit být pasivními příjemci ochrany. Musíme být schopni se bránit vlastními silami. Klíčovým problémem je současná roztříštěnost, která brání rychlé a efektivní reakci.
Evropská unie, jako jedna z největších ekonomických sil na světě, má dostatečný potenciál k vybudování vlastní obranné síly, která by nejen zajistila ochranu členských států, ale zároveň by sloužila jako strategická prevence proti vnějším agresím, jako byla ta v roce 1968. Historie nás učí, že nikdo z nás není imunní vůči vnějším hrozbám. Ať už jde o geopolitické zájmy, historické revizionismy nebo destabilizaci východní Evropy, evropské národy musí mít možnost se bránit samy.
Vytvoření jednotné evropské armády by bylo nejen zárukou bezpečnosti, ale i nástrojem, jak odstranit zranitelnosti, které vyplývají z rozdělených a nekoordinovaných vojenských sil jednotlivých států. Historie nás rovněž učí, že v krizových okamžicích je klíčová rychlá reakce a schopnost jednat jako jeden celistvý subjekt. Společná armáda by nám umožnila rychle mobilizovat síly, koordinovat obranné operace a lépe čelit jakýmkoliv vnějším hrozbám.
Pokud bychom dnes měli jednotnou armádu, neexistoval by prostor pro diplomatické hry, jaké sledujeme v kontextu jednání o budoucnosti Ukrajiny, kdy jednota Západu v podstatě přestala existovat. Tvorba silné evropské armády by také posílila naše pozice ve vztahu k dalším globálním hráčům. Spojení vojenských kapacit, jako je tomu dnes v některých oblastech, například v rámci německo-nizozemské armádní spolupráce, ukazuje, jak efektivní může být vojenská integrace.
Vedle bezpečnostního přínosu, který je jednoznačný, by společná evropská armáda přinesla i značné ekonomické výhody. Spojení vojenských rozpočtů, racionalizace nákupů a eliminace duplicitních zbrojních systémů by podle propočtů řady think-tanků a analytiků Evropského parlamentu vedly k úsporám v řádu miliard eur. Tyto prostředky by se daly použít na další investice v EU, ať už v oblasti infrastruktury, vzdělání nebo zdravotnictví. Je to otázka efektivity, ale i strategické autonomie.
Navíc by to znamenalo minimalizaci závislosti na třetích zemích, což je v dnešním nestabilním světě naprosto klíčové. Podpora evropského zbrojního průmyslu by znamenala nová pracovní místa, stabilitu a schopnost vyrábět pro vlastní potřeby. S nižšími náklady a vyšší produkční kapacitou bychom byli mnohem méně zranitelní.
Pokud se skutečně poučíme z naší minulosti, musíme se rozhodnout pro změnu. Evropská armáda je nejen zárukou proti vnějším hrozbám, ale i cestou k větší politické a ekonomické síle. Pokud chceme mít kontrolu nad svou budoucností, musíme začít budovat sílu, která nás ochrání, a to i bez vnějších garancí. Společná evropská armáda není pouze obranný nástroj, je to symbol naší nezávislosti a jednoty.
