Článek
Jak ve své knize „The Road to Unfreedom“ popisuje Timothy Snyder, rozklad naší společnosti stojí na těch, kdo využívají stávající slabiny a frustrace v našich otevřených společnostech k položení základů pro něco mnohem temnějšího: veřejné apatie, cynismu a nakonec autoritářství. Rusko si velmi dobře uvědomuje, že v konfrontaci se západní vojenskou a ekonomickou převahou je vítězství na bojišti nepravděpodobné, a proto volí boj ve formě hybridních hrozeb. Snaží se nás přesvědčit, že jej nelze porazit, a že lepší svět není možný.
Šokující výsledek zpravodajského vyšetřování, na kterém se podílela i česká Bezpečnostní informační služba (BIS), odhalil, že Rusko aktivně hledá a korumpuje náchylné evropské politiky, aby dosáhlo svých cílů. Tento případ, veřejně známý jako kauza „Voice of Europe“, nám ukázal, že moderní dezinformační kampaně mají nadnárodní povahu a že Rusko velmi často používá stejné narativy, manipulace a lži, byť v jiných jazykových mutacích. Na cizí nepřátelské aktéry, kteří využívají digitální platformy k posílení svých nedemokratických narativů a cílí na zranitelnou populaci, už tradiční přístupy k národní bezpečnosti nestačí. Velkou výzvou je také ochrana kybernetického prostoru, který NATO uznalo v roce 2016 za další operační oblast vedle země, vzduchu, vody a vesmíru, a kritické infrastruktury.
Nová zjištění z Česka, publikovaná Voxpotem, dále ukazují, že dezinformační kampaně jsou ještě rozsáhlejší, než se dosud předpokládalo. Denně se do českého informačního prostoru dostávají stovky článků překládající ruské dezinformace ze sankcionovaných zdrojů. Tyto aktivity nejsou náhodné, jsou součástí dlouhodobé strategie, která cílí na destabilizaci evropských společností a oslabení důvěry v naše demokratické instituce a právní řád.
Problém spočívá v tom, že bez sjednocené evropské zpravodajské služby není možné účinně čelit tak závažné nadnárodní hrozbě. Efektivní mezinárodní spolupráce mezi národními zpravodajskými službami je z podstaty věci komplikovaná. Jednotlivé země EU si v současnosti mohou pouze žádat o informace od zpravodajských agentur ostatních zemí. Kvůli nedostatku důvěry, rychlých postupů nebo absenci strategické kultury to často znamená, že účinná řešení přicházejí velmi pozdě, neúplná nebo nejsou implementována vůbec.
Informace Voxpotu ukazují na to, že i když státní instituce vědí o systematickém porušování sankcí, často chybí politická vůle k zásahu. To je typický příklad toho, jak národní přístupy selhávají. Dezinformační weby, jako je CZ24 News, operují s minimálními důsledky, protože jejich provozovatelé jsou často skryti za anonymními zahraničními strukturami.
Zde přichází role INTCEN (Intelligence Analysis Centre) - analytického centra Evropské služby pro vnější činnost (EEAS), které zpracovává a hodnotí zpravodajské informace z členských států EU a dalších zdrojů. INTCEN poskytuje jednotné hodnocení hrozeb a trendů a slouží jako evropský „koordinátor“ pro strategickou analýzu a včasné varování. Abychom dokázali výzvám současnosti vzdorovat, musíme INTCEN legislativně posílit tak, aby vytvářel kolektivní hodnocení na základě zdrojů členských států a získával vlastní schopnosti zpravodajského sběru. EEAS by měla mít vlastní zpravodajskou agenturu, která by mohla rychle identifikovat a blokovat zdroje dezinformací, a to včetně těch, které operují ze zahraničí. Evropský parlament, Evropská komise či národní parlamenty by potom mohly žádat o zpravodajské informace, které by jim byly poskytnuty zabezpečeným způsobem a rychleji než v současnosti. Díky tomu by byl INTCEN efektivnější, rychlejší a sjednocenější díky přidané evropské hodnotě a došlo by také k posílení evropských kapacit schopných odhalovat, čelit a potírat zahraniční vměšování ze strany třetích zemí, které využívají propojenosti digitálních prostředků.
Mimo snižování okamžitých bezpečnostních rizik má zřízení společné evropské zpravodajské agentury širší důsledky pro soudržnost a solidaritu v EU. V době charakterizované geopolitickou nejistotou a posuny aliancí musí EU prokázat svou schopnost jednat rozhodně a postavit se výzvám, které jsou společné pro všechny členské státy EU. Posílením integrace v oblasti zpravodajství mohou členské státy potvrdit svůj závazek ke kolektivní obraně a vzájemné pomoci založené na článku 42 Smlouvy o Evropské unii, což by v konečném důsledku posílilo důvěryhodnost Unie na světové scéně.
Kritici by mohli namítat, že zřízení takové agentury by zasahovalo do národní suverenity nebo zdvojovalo existující struktury. Realita je ovšem taková, že hrozby ze zahraničního vměšování přesahují jednotlivé hranice a vyžadují společnou a sjednocenou odpověď. Společná evropská zpravodajská agentura nemá narušovat suverenitu členských států, ale sloužit jako základna pro koordinovaný přístup k řešení vnějších hrozeb, přičemž bude respektovat rozmanité zájmy jednotlivých zemí v rámci společného rámce zahraniční a bezpečnostní politiky.
Závěrem je třeba zdůraznit, že jedině společně můžeme efektivně čelit systematické ruské infiltraci a propagandě. Abychom ochránili naše demokratické hodnoty a kolektivní bezpečnost, musíme upřednostnit jednotu a spolupráci i v oblasti zpravodajství. Vytvořením společné evropské zpravodajské agentury můžeme zlepšit svou schopnost odhalovat, čelit a odpovídat na vnější hrozby, a tím zajistit bezpečnější a odolnější budoucnost pro všechny občany EU. Nyní je čas prokázat dějinnou odvahu a pevné odhodlání bránit demokracii a solidaritu v Evropě.
