Článek
Když se mluví o majetku vrcholných politiků, většina lidí si automaticky představí velké domy za vysokými zdmi. Jenže realita bývá někdy mnohem obyčejnější. A přesně to je případ Petra Fialy.
Expremiér bydlí už víc než třicet let v řadovém domě v Brně. Žádná honosná vila, žádné sídlo na kopci s výhledem na celé město. Prostě normální dům v klidné čtvrti Černá Pole. Lokalita je sice prestižní, protože hned nedaleko stojí slavná vila Tugendhat, ale samotné bydlení Fialových nijak nevyčnívá.
Dům koupili krátce po svatbě začátkem devadesátých let a zůstal jejich domovem dodnes. A to i v době, kdy byl Fiala ministrem, předsedou strany nebo premiérem. Nepřesouval se do nových adres podle aktuální funkce. V tom je jeho příběh vlastně docela obyčejný.
Vedle brněnského domu vlastní rodina také chalupu na Vysočině. Právě tam prý nachází klid mimo politiku a mediální pozornost. Žádné reprezentativní sídlo, ale místo, kde člověk může vypnout telefon a řešit jiné věci než státní rozpočet.
Zajímavější pohled nabízí investiční část jejich majetku. Petr Fiala s manželkou postupně pořídili několik bytů. Některé získali dědictvím, jiné koupili jako investici. V českém prostředí je to poměrně běžný způsob, jak si vytvořit finanční rezervu. Nemovitost jako jistota, která zůstane, i když se politická kariéra jednou uzavře.
Nejde přitom o žádné developerské projekty ani luxusní apartmány na zahraničních adresách. Spíše o klasické byty, které dlouhodobě drží hodnotu. K tomu mají i další finanční investice, například dluhopisy. Zkrátka konzervativní přístup bez velkých risků.
Je to skromnost? Nebo spíš pragmatismus? Asi kombinace obojího. Fiala nikdy nepůsobil jako člověk, který by si potřeboval dokazovat postavení okázalým majetkem. Zároveň ale rozhodně nejde o život bez zajištění. Řadový dům v Brně, chalupa a několik bytů představují hodnotu v řádu milionů korun.
Možná právě tohle je na celém příběhu nejzajímavější. Ne luxus, ne výstřednost, ale dlouhodobá stabilita. Žádné rychlé přesuny podle aktuální politické funkce. Spíš pomalu budované zázemí, které vznikalo postupně během let.
A když člověk projde ulicí v brněnských Černých Polích, těžko by hádal, že za jedněmi z těch dveří žije muž, který ještě nedávno stál v čele české vlády. Někdy totiž největší kontrast nevzniká mezi bohatstvím a chudobou, ale mezi očekáváním a realitou.
Zdroje:
