Hokejové mistrovství světa jako místo, kde je svět ještě v pořádku

Českou a světovou hokejovou veřejnost nezaujaly jen sportovní výkony domácího týmu, ale i kvalitně pořadatelsky zvládnutá organizace celé události a zejména odezva jakou celá akce měla mezi českými diváky.

Mistrovství světa trhalo návštěvnické rekordy. Cestu na stadion našlo téměř 800 000 diváků. Pražská O2 Arena, podobně jako ta ostravská, bývala často zaplněná i na zápasy hostujících států a to i při utkání týmů, které se neřadí ke světové špičce. Rekordy trhala i sledovanost České televize. Ta navíc přispěla k zrodu nové komentátorské hvězdy. Bývalý hokejista Jakub Voráček, který si na tomto mistrovství odbýval komentátorskou premiéru, svým stylem, při kterém se mu nedařilo držet emoce na uzdě, tak jak bývá zvykem, výrazně přispěl k pozitivnímu diváckému zážitku.

Politici se na svých sociálních sítích předháněli v tom, kdo vyjádří hokejovému týmu větší podporu a kdo častěji se vyfotí přímo na stadionu. Více politického PR z celé akce se opět podařilo vytěžit Andreji Babišovi, který se v dresu vydal přímo mezi fanoušky. Čelní představitelé vlády a koalice SPOLU hokejistům fandili z VIP míst v tzv. sky-boxech. Jinak se ale politika do hokejového mistrovství nepromítla. Debata o tom, jestli mají veřejné instituce smysl zmizela. Nikdo nezpochybňoval úlohu veřejnoprávní televize, nikdo nezpochybňoval výběr daní, ze kterého organizaci hokejového mistrovství, ale i provoz samotného národního týmu hrazena.

Existuje celospolečenská shoda, že je nutné zapomenout na všechny rozepře a fandit. A skákat, protože kdo neskáče….Hokejové mistrovství tak vezme diváky do světa, kde okolní krize neexistují a celá akce tak působí dojmem ostrůvku pozitivní deviace, kde je svět ještě v pořádku. Nemusíme řešit válku na Ukrajině, důchodovou reformu, spalovací motory ani Green Deal. Už samotná soupiska týmů soutěžících v tomto turnaji dává vzpomenout na doby, kdy „svět“ znamenal pouze státy Evropy a Severní Ameriky.

Zatímco venkovní teploty trhají rekordy a právě jsme prožili dlouho řadu měsíců, které byly nejteplejší v historii, v hokejové hale stačí jen zesílit chlazení… A lze se prohánět na bruslích po ledě i přesto že venkovní teploty atakují 30 stupňů celsia.

Hokej zatím dokáže okolní krize přehlušit a umožňuji divákům na ně zapomenout. V reakci na Ruskou agresi na Ukrajinu mezinárodní hokejová fedarace z mezinárodních turnajů vyloučila Rusko a Bělorusko.

Ale ani hokej není a ani nemůže být ostrovem sám o sobě. A je tak otázkou času, kdy rozbouřený oceán klimatické krize, demografické krize, nefunkčních neoliberálních politik škrtů, geopolitických konfliktů a kulturních válek uvnitř české a západní společnosti omele jeho břehy.

Ostatně nejistá doba prosákla i do právě proběhlého mistrovství. Rusové a Bělorusové jsou sice ze soutěže vyřazení, ale právě samotná absence ruské sborné, jednoho z nejsilnějších týmů připomíná, že za zdmi zimních stadiónů na hranicích Evropské unie se válčí.

Pod střechou hokejových hal jsme se neschovali ani před klimatickou krizí. Hráči si často stěžovali na horko na hrací ploše a špatnou kvalitu ledu, kterou trpěly zejména zápasy sehrané v Ostravě. Lotyšský brankář Gudlevskis, i kvůli nesnesitelnému vedru, během utkání s výběrem Slovenska zhubl neuvěřitelných sedm kilogramů hmotnosti a po zápase odjel rovnou do nemocnice.

Největší otázkou zůstává samotná budoucnost národního sportu. Jak v rozhovoru pro časopis Forbes poznamenal skaut klubu Detroit Red Wings Vladimír Havlůj - kvalita mládežnického hokeje klesá s tím, jak se zdražuje vozový park zaparkovaný před českými zimáky. Toto anekdotické pozorování Vladimíra Havlůje může být jen alarmistickým výkřikem. Pravdou ovšem je, že hokej je už ze samotné podstaty elitářským sportem a bez dostatečné veřejné podpory je pro většinu dětí nedostupný. Nelze ovšem předpokládat, že stát, který nedokáže zajistit ani dostatek míst ve středních školách, by dokázal připravit a financovat takovou strategii, která hokej zpřístupní širokým masám mládeže. Bez funkční veřejné podpory se bude hokej více a více stávat výsadou dětí z rodin, které mají dostatečné finanční prostředky a časové možnosti svoje děti k tomuto sportu vést.

Nezbývá než doufat, že alespoň chvíle, kdy se všechny tyto krize v plné síle propíší do tohoto národního pokladu, bude tím impulsem který pomůže rozbít politická dogmata, v jejichž zajetí se česká debata roky pohybuje.

Autor je fanoušek hokeje a věnuje se mu na hobby úrovni.