Článek
Putinův historický exkurz na začátku interview začal odkazem na Kyjevskou Rus, která existovala v 9. až 13. století. Prezentoval ji jako ruský centralizovaný stát, jehož součástí byla dnešní Ukrajina. Ve skutečnosti to byl spíše volný svazek knížectví. A nemá jediného kontinuálního nástupce – takže si ji nelze přivlastnit a tvrdit, že „tohle bylo Rusko a Rusové“.
Podle Putina jim území dnešní Ukrajiny vzala Litva, později Polsko-litevská unie. Pak se odkázal na rok 1654, kdy prý utlačovaná populace „ruských zemí“ pod vedením Bohdana Chmelnického chtěla „pod silnou ruku Ruska“. Ve skutečnosti nešlo o Rusy, ale o lid Kozáků. Roku 1654 totiž kozácký stát s ruským carem uzavřel Perejeslavskou dohodu. Zatímco Chmelnický si od ní sliboval vojenské spojenectví, car ji později zneužil k úplnému podřízení. Kozáky mimochodem o pár let později podrazil. Tuto dohodu ruská propaganda opakovaně používá jako „důkaz“ jednoty Ukrajinců s Ruskem.
Putin tvrdil, že před první světovou válkou Rakousko provádělo ukrajinizaci, aby oslabilo Rusko. Ukrajinský národ se ale začal konsolidovat už během 19. století. Dokládají to i snahy Ruska potlačovat „maloruské nářečí“, tedy ukrajinštinu, kupříkladu valujevským oběžníkem z r. 1863.
Putin dále tvrdil, že Vladimir Lenin dal Ukrajinské svazové republice její jihovýchodní území, které nikdy předtím nebyla součástí Ukrajiny. Jenže už při carském sčítání lidu 1897 tam byla etnická většina Ukrajinců – i když je impérium oficiálně označovalo jako „Malorusové“.
Po druhé světové válce získala Ukrajinská svazová republika území, která předtím patřila Polsku či Maďarsku – takže podle Putina je to „umělý stát z vůle Stalina“. Jenže území Východní Haliče, která získala od Polska, byla a dodnes jsou převážně etnicky ukrajinská. Už za Habsburků se zde přeli Poláci a Ukrajinci, původně nazývaní „Ruténi“. Se Zakarpatskou Ukrajinou je to komplikovanější, v oficiálních statistikách i identitě se nám mísí pojmy „Ukrajinec“ a „Rusín“. Ale i zde předtím byly snahy o ukrajinskou nezávislost, především na přelomu let 1938-1939. Maďarů zde byla dlouhodobě menšina.
Abych to tedy shrnul, historie Ukrajiny je komplikovaná. Ukrajinci i Rusové či Bělorusové se odkazují ke Kyjevské Rusi. Po jejím pádu ale nebylo jádro dnešní Ukrajiny součástí Ruska. Nešlo „vždy o ruské území“. Až od druhé poloviny 18. století byla většina dnešní Ukrajiny v Rusku.
Ruská propaganda vyvíjí úsilí, aby prokázala, že Ukrajinci jsou jen nepovedení Rusové. Že jde o umělý slepenec z území, které bylo ukradnuto různým státům. Jsou to silné narativy, které Rusko zneužívá k obhájení zvěrstev, které páchá na Ukrajině. Nepodléhejme jim.