Článek
Zatímco se u nás léta odehrávají spory kvůli možnosti, aby homosexuální páry mohly uzavírat manželství a nyní jsou zklamané, že jim zákon umožní pouze partnerství, já mám jako heterosexuální žena přesně opačný problém. Léta žiju se svým přítelem v krásném harmonickém vztahu, oba jsme rozvedení, a proto nechceme opakovat klasické manželství. Ostatně, ze svého okolí vím, že řada nesezdaných párů, se rozpadla krátce poté, co uzavřely sňatek.
Pozor na svatbu!
Svoje kamarádky proto varuji, aby si případnou svatbu velmi pečlivě zvážily. Některé poslechnou, jiné ne a pak se mi svěřují, jak litují, že nedbaly na moje varování. Když jsem se jedné z nich nedávno ptala, co si přeje k narozeninám, odpověděla mi s hořkostí: „Rozvod“. Fakt, že se u nás rozvádí stále více manželství, snad už více než polovina, jistě není náhodný. Velkou roli v tom bezesporu hraje emancipace žen, byť u nás ještě trestuhodně zaostávající, například co se týče platové rovnosti. Zrovna tento týden jsem se dozvěděla, že v naší zemi mají ženy stále výrazně nižší platy než muži na stejné pozici a sama bych o tomto problému mohla hodně vyprávět.
Stereotyp manželka
Právě přetrvávající, téměř středověké stereotypy, co by měla žena dělat a co ne, že se bere stále jako samozřejmost, že doma často plní funkci neplaceného „otroka“, ve mně vyvolal odpor k instituci manželství. To moje se rozpadlo, protože jsem si dovolila během něj studovat, a především zastávat vedoucí pozici. To můj manžel, rozmazlený „mamánek“, nevydýchal. Moje tchyně mi dávala až příliš najevo, že oběd má být na stole ve dvanáct, že se myjí okna, i když mrzne, a že manželka si nechá vše líbit, protože rozumnější prý ustoupí.
Je smutným faktem, že na tom, jak jsou manželky v naší společnosti stále vnímány, mají podíl i ony samotné. Já jsem se tomu naštěstí včas vzepřela a v novém vztahu trpělivě dosáhla toho, že můj partner se podílí na péči o domácnost, a dokonce v tom našel zálibu. Vyluxovat o víkendu celý dům bere jako náhradu za „fitko“, s chutí asistuje při vaření (je skvělý kráječ surovin), a dokonce pochopil, že se nechci starat o jeho spodní prádlo. Oba přitom ctíme moudrou přírodu a víme, že „ženy jsou z Venuše a muži z Marsu“. Já svého přítele ráda rozmazluji, třeba dobrou večeří, on mě zase květinami a knížkami. A ještě má jednu velikou přednost. Na rozdíl ode mě miluje nakupování. Je to paradoxně jedna z mála příčin našich občasných konfliktů.
Evropský standard
Oba bychom přitom náš vztah rádi legitimizovali. Naivně jsme se domnívali, že bychom spolu mohli uzavřít registrované partnerství, podepsat na úřadě nějaký dokument, zajít na oběd, večer na koncert a užít si krásný den. Také já jsem se totiž setkala s tím, že při náhlé hospitalizaci partnera v nemocnici, mi nebyly poskytnuty žádné informace a také já bych ráda, abychom mohli navzájem dědit svůj majetek a další práva.
Jenže, možnost uzavřít moderní, registrované partnerství se se všemi výhodami u nás mají pouze „dvě osoby stejného pohlaví“, zatímco v zahraničí je běžné, že takový volnější svazek mohou uskutečnit i páry heterosexuální.
O evropském standardu, umožňujícím legalizovat partnerský vztah s důrazem na respekt a vzájemnou úctu se prozatím v naší zemi ani neuvažuje.
Adéla Hofmanová
Zdroj:
