Článek
Obzvláště to platí o mé profesi, o žurnalistice. Dnes jsou mi těžce nabyté vědomosti většinou na nic a za pochodu se musím neustále učit nové věci i zvládat požadavky „doby“, abych obstála v nemilosrdné konkurence. A jen jednu věc zvládnu, třeba nový redakční systém, už je tady jiný, lepší, modernější, rychlejší. A což teprve umělá inteligence. Statečně čekám, kdy mě zcela nahradí, tím spíše, že několika mým kolegům už se to stalo.
Celebrity uklízečky
A jako by to nestačilo, dnes a denně se setkávám s tím, že šikovní lidé bez vyššího vzdělání si dokážou vydělat mnohem víc peněz než já. Dokonce i uklízečka, kterou jsem si poprvé v životě objednala, aby mi pomohla s jarním úklidem. V naivní domněnce, že je ekonomičtější, abych já raději pracovala a neztrácela čas péčí o domácnost, jsem nakonec zůstala v mínusu. Musela jsem jí totiž zaplatit hodinovou taxu, která je dvakrát vyšší než ta moje, nemluvě o tom, že jsem jí poskytla všechny potřebné pomůcky na úklid, včetně rukavic.
Rychle jsem ze svého záměru vystřízlivěla a v jarním úklidu raději pokračuji sama. Ten naštěstí zvládnu. Ostatně, když jsem v televizi viděla, jaký byznys se kolem uklízení domácností rozjel a že novými celebritami se staly všemožné odbornice na tuto kdysi vysmívanou profesi, přemýšlím, jestli se nemám rychle nepřeškolit na nový trend a založit si třeba úklidovou firmu. Než se kvůli „IA“ ocitnu na dlažbě.
Elektrikář pětkrát víc
Podobné zkušenosti mám s elektrikářem, který mi nedávno přijel opravit nesvítící světla v digestoři. Během pár minut mě zkasíroval o dva tisíce, za každou započatou hodinu bere 1200 Kč a k tomu cesta autem, já tak na úhradu jeho služby musím vydělávat téměř celý den. A stejně jsem se nestačila divit, když se nám v zimě pokazil plynový kotel a potřebovali jsme rychlou záchranu. Za necelou hodinu práce jsem tentokrát zaplatila tisíce tři.
Když jsem společně se sestrou řešila, na jakou školu má dát syna, poradila jsem jí proto, ať určitě na nějaký učební obor s maturitou. Vzala to vážně, zjistila však, že dostat děti do učení je dnes větší problém než na vysokou. Po éře, kdy rodiče učebními obory pohrdali a toužili po tom, aby se z jejich ratolesti stal doktor nebo právník, se zase vrací ta, v níž víc, než kdykoliv jindy platí, že řemeslo má zlaté dno. Zájem o učební obory je proto v poslední době mnohonásobně vyšší, než býval a naše školství na to vůbec není připraveno. Ostatně, jako vždy.
Rovnou živnost
Jako dost černý humor tak zní sestřina odpověď na otázku, kam tedy synovec po skončení deváté třídy zamíří: „No představ si, že bude muset studovat. Dostat se na učňák nemá šanci. Ale je mu jedno, už teď si slušně vydělává jako ajťák. Za sestavení počítače si pořídil nové kolo.“
Adéla Hofmanová
