Článek
Zvíře na své pouti krajinou čelí nejen překážkám v podobě silnic, dálnic a zástavby, ale i stresu z přítomnosti lidí. Není to první případ, kdy se ve střední Evropě objevují migrující losi; jednotliví losi migrující z Polska jsou na území ČR zaznamenáváni již víc než půlstoletí. I letos v létě je pozorování více – například z oblasti Rychlebských hor. Jejich cesta za vhodným prostředím napříč Českou republikou je však čím dál komplikovanější.
Záznamy pozorování z aplikace AOPK ČR
Dne 2. 6. byl los spatřen na zahradě rodinného domu v Ludgéřovicích u Ostravy, odkud následně odešel neznámo kam. Koncem června byl pak pravděpodobně stejný los pozorován u Fryštáku, následně se několik dní pohyboval na kraji Zlína v Želechovicích u Zlína, další pozorování jsou pak z Uherského Brodu a Velké nad Veličkou a jejich okolí. Dne 16. 7. pravděpodobně na chvíli překročil hranice ČR na Slovensko a následně byl od 21. 7. opět pozorován v na území ČR, v okolí Korytné a Nivnice, na přelomu července a srpna se pohybuje na Slovácku, přechází na Slovensko, vrácí se do ČR, odpočívá v Hodoníně v kolejišti, poté putuje přes Břeclav a CHKO Soutok do Rakouska. Záznamy o pozorování zvířete veřejnost zaznamenává na výzvu Agentury ochrany přírody a krajiny ČR pomocí aplikace. Ta zatím obsahuje více než čtyři desítky pozorování z České republiky, záznamy z Rakouska jsou dodávány na základě informací v tamních médiích – viz níže.
Mapa s pohybem losa, záznamy od 2. 6.-11. 8. 2025, mapová aplikace
Kam (asi) jde?
Los evropský byl ve střední Evropě vyhuben, v České republice se opět začal objevovat v druhé polovině minulého století s tím, jak posilovala losí populace v Polsku. Migrující losi hledali vhodné prostředí. Tím jsou mokřady s dostatkem listnatých stromů, jako jsou olše a vrby, a dostatkem vodních rostlin. Právě proto se losi v České republice v novodobé historii usadili na Třeboňsku a pravém břehu Lipna, kde se dokonce rozmnožovali. Většina doposud pozorovaných zvířat mířila právě jihozápadním směrem. S výstavbou dálnic v ČR i Polsku se tento losí proud ze severu prakticky zastavil a zvířata k nám přicházejí mnohem méně. Malá třeboňská populace bez přísunu losů ze severu postupně zanikla, šumavská se odhaduje na 10-15 kusů. Je však téměř zcela izolovaná od ostatních populací v Evropě (Skandinávie, Polsko) a její další osud je proto krajně nejistý.
Čemu cestou čelí
Migrující losi mohou denně ujít i desítky kilometrů, v zalidněné kulturní krajině ale narážejí na zástavbu, dálnice, silnice, železnice a další bariéry, které jim průchod komplikují. V průběhu let je zaznamenána řada střetů losů s automobilovou dopravou, případně i s vlakem. Do současnosti evidujeme už dvě desítky takových střetů. Pravděpodobně poslední případ se stal v srpnu 2021 v Ostravě-Bartovicích. Tato nehoda, která stála život losí samici, se stala jen cca 500 metrů od místa, kde v roce 2018 uhynul po srážce s automobilem jiný los.
Ekodukt na D1 u Humpolce, který byl vybudován blízko místa, kde nemohl v roce 2001 los přejít dálnici.
Oblíbenec národa
Letošní cesta mladého losího samce zaujala média a veřejnost a v době prázdnin je předmětem mnoha reportáží. Videa a fotografie včetně selfie jsou sdílena na sociálních sítích. Je dokonce nazýván jménem, média se o něm zmiňují jako o Emilu či Lojzovi. Stal se oblíbeným letním tématem. Někteří se zajímají o to, zda by nebylo lepší ho „zachránit“ a pomoci mu překonat jeho cestu civilizací za lepším zítřkem. Jiní jeho přítomnost vítají a přejí si, aby u nich v kraji zůstal. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR opakovaně vyzývala veřejnost, aby losa nepronásledovala ve snaze o co nejlepší selfie a respektovala, že se jedná o volně žijící zvíře.
Pomáhat, či nepomáhat?
V minulosti bylo řešeno několik podobných případů. V červnu roku 2001 se los pohyboval přímo u D1 v úseku kolem 92. kilometru nedaleko Humpolce. Třetí den jeho pobytu na stejném místě, v těsné blízkosti komunikace, bylo jasné, že chce za každou cenu pokračovat na jih. Nenašel ale žádný vhodný průchod pod dálnicí, hrozilo, že vejde přímo na frekventovanou dálnici D1. Státní ochrana přírody přikročila tehdy k jeho uspání za současného dočasného preventivního zpomalení provozu na dálnici. Následně byl na valníku převezen na druhou stranu dálnice (viz obr. níže). Zde se po probuzení ještě pár dní zdržoval a pak pokračoval dál ve své cestě na jih.
Odborný tým státní ochrany přírody při převozu losa přes D1 v červnu roku 2001.
Další zaznamenaný případ je výskyt dvou samic losa u Českých Budějovic v roce 2013. Obě zvířata se pohybovala mezi hlavní komunikací na Český Krumlov a řekou Vltavou ve směru do města. Policie ČR obě otočila do směru, odkud přišla. Někde na úrovni Boršova nad Vltavou se pak rozdělily a jejich další osud není znám.
V červnu 2016 se losice i s mládětem objevila na okraji brněnských městských částí Černovice a Slatina. Vzhledem k tomu, že hrozilo, že se dostanou na frekventované dálnice, přistoupil tým hasičů, policistů a veterinářů k jejich uspání z vrtulníku. Bohužel vlivem stresu z dlouhého nahánění v nepřehledném terénu a pravděpodobně také nepříznivým klimatickým podmínkám došlo k úhynu samice. Další den se podařilo dohledat a uspat také mládě. Bohužel zásah rovněž nepřežilo.
Výše uvedené příběhy dokládají, že rozhodnutí, zda by se měl do losí cesty vložit svou intervencí člověk, je mimořádně komplikované. Jakákoli manipulace, která by vyžadovala uspání a transport tohoto jedince, je velice riziková. S ohledem na stresovou zátěž (divoké zvíře, zranitelné parohy v lýčí, teplé počasí - riziko přehřátí v případě uspání a transportu, stres - častá blízká setkání s lidmi, riziko zástavy činnosti střev při uspání přežvýkavce a úhyn - tedy potřeba uspání jen na krátký čas) je zřejmé, že pokud se nenachází v nouzi a nepotřebuje přímo pomoci, není intervence nutná a ani žádoucí. Není tedy možné zajistit ochranu migrujících losů individuálními transporty uspaných jedinců přes migrační překážky v krajině.
V případě losa, pohybujícího se v současné době již Rakouskem bylo vyhodnoceno, že zásah zvenčí nepotřebuje. Jeho stav během cesty Českou republikou nevykazoval známky onemocnění či zranění. Nevykazoval známky akutní nouze a hledal si svou cestu.
Krajinu je potřeba znovu propojit/zprůchodnit
Pro to, aby losi a další zvířata, která se pohybují na velké vzdálenosti, byli nadále součástí naší přírody, je zásadní zajistit možnost vzájemného propojení všech oblastí jejich výskytu, a to jak na našem území, tak i s okolními zeměmi. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR vymezila na základě dlouhodobého výzkumu hlavní migrační cesty jako součást biotopu zvláště chráněných druhů velkých savců (viz obr. 5). Mapa je podkladem pro územní plánování. U nových velkých dopravních staveb se na to, aby umožnily zvířatům průchod krajinou, již většinou dbá. Dálnice, které se postavily v posledních třiceti letech, však spolu s rozrůstající se zástavbou bohužel představují zásadní bariéru. Ale i zde se situace pomalu zlepšuje, například na dálnici D1 se při modernizaci vybudovalo několik funkčních ekoduktů (viz obr níže)
Biotop vybraných zvláště chráněných savců poskytovaný v rámci UAP.
Patříme sem všichni
Byli bychom rádi, kdyby letošní letní prázdninový příběh mladého losa, který s napětím všichni sledujeme, vedl k zamyšlení, co dělat, abychom se zástupci divoké přírody dokázali sdílet společný prostor. V naší krajině se pohybují i vlci, rysové, jeleni a mnoho dalších zvířat, která do naší krajiny patří. Teď je jen na nás, zda je dokážeme akceptovat a vytvoříme jim pro přežití vhodné podmínky.
