Článek
Dětství poznamenané válkou
Psal se rok 1934, když přišel na svět Jurij Gagarin. Narodil se do obyčejné rodiny ve vesnici Klušino. Otec pracoval jako tesař a matka jako dojička.
Do jeho raných let však krutě zasáhla druhá světová válka. Po obsazení vesnice německou armádou museli Gagarinovi opustit svůj dům a dva starší sourozenci byli odvlečeni na nucené práce do Německa. Válečné zážitky v mladém Jurijovi zanechaly hlubokou stopu a ovlivnily jeho pohled na svět.
Už jako chlapec vynikal zvídavostí a zájmem o techniku. Fascinovaly ho stroje a vše, co létalo. Po válce ho nadchl pohled na vojenské letadlo, které přistálo poblíž jejich vesnice. Tehdy se podle svých pozdějších vzpomínek rozhodl, že se jednou stane pilotem.
Po ukončení školy se vyučil slévačem a studoval na průmyslové škole v Saratově. Právě zde začal navštěvovat místní aeroklub, kde poprvé usedl do letadla. Létání ho natolik uchvátilo, že se rozhodl věnovat mu celý život. Později nastoupil na vojenskou leteckou školu, kde poznal svou budoucí manželku Valentinu Gorjačevovou, s níž měl dvě dcery – Jelenu a Galinu.
Muž, který změnil dějiny
Na konci 50. let se Sovětský svaz pustil do závodu o dobytí vesmíru. Gagarin byl mezi dvaceti vybranými vojenskými piloty, kteří prošli extrémně náročným výcvikem. Nakonec byl vybrán právě on. Vynikal totiž nejen pilotními schopnostmi, ale také vyrovnanou povahou a schopností spolupracovat s ostatními i v těch nejvypjatějších situacích.
Dne 12. dubna 1961 v 9.07 moskevského času odstartovala kosmická loď Vostok 1. Gagarin se stal prvním člověkem, který se vydal do vesmíru. Jeho slavné zvolání „Pojechali!“ („Jedeme!“) se stalo symbolem začátku nové éry lidstva.
Obzor má nádhernou světle modrou barvu. Postupně tmavne, přechází do modré, pak fialové a nakonec do černé. Přechod je velmi jemný a mimořádně krásný.
Ve vesmíru strávil sedmadvacetiletý Jurij 108 minut. Planetu Zemi popsal jako krásnou a vyzval lidstvo, aby ji neničili. Jeho cesta znamenala obrovský vědecký i politický průlom. Po bezpečném návratu se z něj stala světová celebrita a jeho ikonický úsměv se objevoval na titulních stránkách všech novin.
Dopis, který neměl nikdo číst
Jen málokdo tehdy věděl, že dva dny před startem napsal Gagarin dopis své ženě Valentině. Měl jí být předán pouze v případě, že by se z letu nevrátil. Jelikož mise skončila úspěšně, dopis zůstal několik let uložený. Valentina si jej přečetla až po jeho tragické smrti v roce 1968. Níže je úryvek z dopisu:
Má drahá milovaná Valechko, Lenochko a Galochko! Rozhodl jsem se vám napsat pár řádků, abych se s vámi podělil o radost a štěstí, které mě dnes potkalo. Dnes se vládní komise rozhodla vyslat mě na první let do vesmíru. Jsem z toho tak rád, milá Valiušo, a chci, abys tuto radost sdílela se mnou. Jsem obyčejný člověk, kterému byl svěřen důležitý národní úkol – vydláždit první cestu do vesmíru! Plně důvěřuji technologii. Neměla by selhat. Ale pokud se to stane, žádám vás všechny a obzvlášť vás, Valiušo – nenechte se přemoci zármutkem. Takový je život. Prosím, starej se o naše dívky a miluj je stejně jako já. Prosím, vychovávej je jako opravdové lidské bytosti, které se nebojí životních výzev. Vychovávej je jako lidi, kteří si zaslouží žít v nové komunistické společnosti. Tenhle dopis zní trochu moc ponuře. Nevěřím v tak špatný konec. Doufám, že tenhle dopis nikdy neuvidíš, a budu se stydět za tuhle chvilkovou slabost. Ale kdyby se něco stalo, musíš znát celou pravdu. Sbohem, moji drazí. Pevně vás objímám a líbám. Váš tatínek a Jura.
Jurij Gagarin s manželkou Valentinou a dcerami.
Sláva ho nezměnila
Ve svých vzpomínkách 108 minut a celý život Valentina popisovala, že navzdory světové slávě zůstal stejným mužem, jakého poznala ještě před kosmickým letem. Měl smysl pro humor, byl pozorným manželem a milujícím otcem. Nejraději trávil čas doma s rodinou, četl dcerám pohádky, hrál si s nimi a snažil se jim věnovat každou volnou chvíli, kterou mu nabitý program dovolil.
Zároveň přiznávala, že obrovský zájem veřejnosti byl pro celou rodinu náročný. Soukromí téměř neexistovalo a každý Gagarinův krok sledovala média i státní představitelé. Přesto se podle ní nikdy nepřestal chovat skromně a nezapomněl na své venkovské kořeny.
Jurij Gagarin s rodinou.
Stejně na něj vzpomínaly i dcery Jelena a Galina. Přestože s otcem kvůli jeho pracovním povinnostem nemohly trávit tolik času, kolik by si přály, vzpomínaly na něj jako na laskavého člověka s nakažlivým úsměvem. Nevyvyšoval se, uměl naslouchat a i přes celosvětovou popularitu se doma nechoval jako národní hrdina.
Jelena Gagarinová vzpomínala v rozhovoru pro vedoucí oddělení vizuálního umění Britské rady Andreu Rose, že její otec se nikdy nepovažoval za výjimečného člověka. Řekla také, že raději než o vesmírném letu vyprávěl o svém dětství na vesnici a o válce. Navzdory světové slávě zůstával skromný a největší radost mu přinášely chvíle strávené s rodinou. Její sestra Galina si ho pamatovala jako laskavého otce. „Tatínek si s námi moc rád hrál, vtipkoval a zpíval. Každou volnou chvilku něco vymýšlel. Nepamatuji si ho ve špatné náladě,“ vzpomínala.
Valentina Gagarinová s již dospívajícími dcerami.
Tragická smrt
Dne 27. března 1968 zasáhla Sovětský svaz šokující zpráva. Jurij Gagarin zahynul během cvičného letu. Bylo mu pouhých 34 let. Okolnosti havárie byly dlouhá léta předmětem řady spekulací. Vyšetřování však dospělo k závěru, že letoun se zřítil po prudkém manévru, kterým se posádka zřejmě snažila vyhnout nečekané překážce nebo se dostala do kritické letové situace.
Jeho pohřeb patřil mezi největší státní smuteční události Sovětského svazu. Tisíce lidí přišly vzdát hold muži, který se stal symbolem kosmické éry. Gagarinovy ostatky byly po kremaci uloženy do Kremelské zdi na Rudém náměstí v Moskvě.
Valentina s dcerami na pohřbu Gagarina v Moskvě, 1968.
Nejtěžší chvíle však prožívala jeho manželka Valentina. Svědci pohřbu vzpomínali, že zdrcená vdova jen stěží zadržovala slzy a po boku svých dvou dcer se loučila s mužem, s nímž strávila téměř celý dospělý život. O ztrátě veřejně téměř nemluvila, bolest si nesla především v soukromí.
Nový partnerský vztah už nikdy nenavázala. Po celý život zůstala věrná muži, kterého nikdy nepřestala milovat. V roce 1981 vydala memoáry 108 minut a celý život, v nichž zachytila nejen manželovu cestu do vesmíru, ale také jejich společný rodinný život. Po vydání knihy se znovu stáhla z veřejnosti a rozhovory poskytovala jen výjimečně.
Zdroje:
GAGARINA, Valentina Ivanovna. 108 minut i vsja žizň. Moskva: Izdatelstvo APN, 1981.
https://www.britishcouncil.org/voices-magazine/elena-gagarina-remembers-her-father
https://museumgagarin.ru/yuriy-gagarin/
https://museumgagarin.ru/news/valechka_valyusha/
https://news.lettersofnote.com/p/i-hope-you-will-never-see-this-letter
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jurij_Gagarin
