George Orwell: Spisovatel a kritik totality, oddaný svobodě i rodině

Jeden z nejvlivnějších spisovatelů 20. století. Autor Farmy zvířat, 1984, Barmských dnů a dalších. Tím byl Eric Arthur Blair, světu známý jako George Orwell. 

Narodil se roku 1903 v indickém Motihari jako syn britského koloniálního úředníka. Jeho matka francouzského původu byla dcerou neúspěšného obchodníka v Barmě (dnešním Myanmaru). Už velmi brzy se s rodinou přestěhoval do Anglie, kde poklidně vyrůstal v Oxfordshiru a který mu dal inspiraci pro pozdější pseudonym.

Jako dospívající mladík působil jako samotář, ale vynikal výjimečnou bystrostí a mimořádnou inteligencí. Už tehdy chtěl být spisovatelem, jenže rodině chyběly peníze na další studium.

Ve svých 19 letech odešel z Anglie a nastoupil k imperiální policii v Barmě. Odjížděl plný představ o spravedlnosti a pořádku, ale realita ho brzy zbavila iluzí. V koloniální provincii na vlastní oči viděl, jak funguje britská nadvláda. Každodenní ponižování místních lidí, rasismus a bezpráví páchané pro zachování britské moci.

Silně ho poznamenala i situace, kdy musel rozhodnout o zastřelení zraněného slona, který už nepředstavoval žádné nebezpečí. Přesto ho zabil, aby si před davem zachoval autoritu. Uvědomil si tehdy, jak moc tlak systému nutí člověka jednat proti vlastnímu svědomí. Po pěti letech proto ze služby odešel.

Po návratu do Anglie se rozhodl začít znovu a jinak. Odmítl pohodlí střední třídy a dobrovolně se vydal mezi nejchudší. Žil v laciných ubytovnách, pracoval jako pomocník v pařížských restauracích a poznal život lidí na samém okraji společnosti. Z těchto zkušeností vznikla jeho první výrazná kniha Na dně v Paříži a Londýně, kterou vydal už pod jménem George Orwell. Nikdy se ovšem nezbavil pocitu viny, že britské vládě pět let sloužil.

Ve 30. letech odjel bojovat do španělské občanské války na straně republikánů. Zkušenost z fronty popsal v knize Hold Katalánsku. Už podle názvu díla chtěl vyjádřit hlubokou úctu a obdiv Kataláncům. Uvědomil si, že totalitní tendence se mohou skrývat i v „dobrých“ revolučních ideálech. Zkušenost z války mu tak ukázala, že i hnutí bojující za svobodu může zradit své principy. K tomu všemu přispívá propaganda.

Kdo ho podporoval nejen v psaní, ale i během této války, byla jeho první manželka Eileen O'Shaughnessyová, která v jeho životě sehrála zásadní roli. Sama odcestovala za ním do Španělska, kde pracovala v Barceloně jako anglicko-francouzská stenografka. Jejich vztah provázely finanční potíže i jeho dlouhodobé zdravotní problémy, přesto stáli při sobě. Orwell o ní vždy mluvil jako o „úžasné manželce“.

Během druhé světové války měl poměrně zvláštní postavení, neboť nebyl vojákem na frontě, ale jeho aktivity se točily kolem psaní a zpravodajské práce. Do armády vstoupit chtěl, ale zdravotní problémy mu to znemožnily.

Jako zastánce demokratického socialismu ho hluboce šokovalo pronásledování socialistů v nacistickém Německu. Zároveň byl zaujat tím, že Sovětský svaz zůstal relativně odolný vůči Velké hospodářské krizi a nezaměstnanosti, která trápila dělníky v kapitalistických zemích.

Orwell byl v té době pro většinu politiků a režimů téměř neznámý, a proto prakticky necítil přímou kritiku od politiků či vládních činitelů. Kromě známé kritiky sovětského vůdce Josifa Stalina za zradu socialistických ideálů a potlačování anarchistů a nepřátel Moskvy, se Orwell ostře vyjadřoval také k některým krokům britského premiéra Winstona Churchilla. Vadily mu jeho imperialistické postoje, obhajoba britské kolonizace a pohrdavé výroky o Indech.

Orwell si dlouho přál mít dítě, ale protože Eileen měla problémy s otěhotněním, rozhodli se společně pro adopci. Jejich syn Richard Blair, kterého adoptovali v roce 1944 jako třítýdenního chlapce, se pro něj stal skutečným synem a prioritou v jeho životě.

Podle vzpomínek známých a přátel, se Orwell ukázal jako neobyčejně láskyplný, oddaný a aktivní tatínek. Existuje pár dojemných fotografií, které ukazují Orwella se synem, jak ho veze v kočárku, nebo jak mu rozesmátý sedí na klíně.

Syna často sám koupal, převlékal a přebaloval, což bylo pro otce jeho generace velmi neobvyklé. Jeho blízký přítel David Astor, pozdější redaktor The Observer, to okomentoval s humorem: „Viděl jsem ho, jak Richarda koupal s největší opatrností, ale s cigaretou v ústech,“

Manželka Eileen o rok později nečekaně zemřela během operace, což Orwella hluboce zasáhlo. Orwell se tak stal osamělým otcem. Jeho vztah k synovi, i přes vážnou nemoc, popisují svědectví jako plný oddanosti, lásky a péče, i když si často nemohl dovolit projevit náklonnost kvůli obavám z nákazy. Syn Richard, který stále žije, na něj vzpomíná jako na milujícího samostatného otce s roztomilými slabostmi.

Ačkoliv se jednalo o osobnost silného přesvědčení, podle přátel Orwell sám často přehodnocoval své názory a byl schopen přiznat chybu, což podle jeho syna svědčilo o jeho otevřenosti a osobní sebekritičnosti. Jeho přátelé i kritici poukazují na jeho silné a hluboké pozorování reality a na „hnusnou upřímnost“, která ho často přivedla k tématům, která jiní přehlíželi.

Orwell se později krátce oženil s redaktorkou Soniou Brownellovou, která se stejně jako on narodila v Indii. Po jeho smrti mnoho let pečovala o jeho literární odkaz a bedlivě dohlížela na všechny adaptace jeho děl, aby byla šířena přesně podle Orwellových představ.

Známý spisovatel zemřel v roce 1950 v Londýně na komplikace spojené s tuberkulózou ve věku pouhých 46 let. Jeho odkaz však žije dál. Jeho tvorba ukazuje jeho hluboký odpor vůči totalitarismu, nespravedlnosti a zneužívání moci. Jeho díla dnes patří mezi literární klasiky, nebo do maturitní četby.

Zdroje:

https://www.knihydobrovsky.cz/autori/george-orwell-156404

https://www.britannica.com/biography/George-Orwell

https://orwellsociety.com/the-heart-of-the-matter-3/

https://www.theguardian.com/books/2025/mar/19/george-orwell-me-richard-blair-life-with-extraordinary-father

https://en.wikipedia.org/wiki/Eileen_Blair

https://en.wikipedia.org/wiki/Sonia_Orwell

https://spartacus-educational.com/Jorwell.htm