Kdo naděluje dětem ve světě? Od Ježíška po severského Joulupukkiho

V České republice nosí dárky Ježíšek, záhadná vánoční postava bez ustálené podoby. České děti tak mohou zapojit vlastní fantazii. Jeden si Ježíška představuje jako malého andílka, druhý jako malé dítě, třetí dokonce jako ježka.

Ježíšek nepřichází komínem ani nesedí na saních. Objevuje se tiše a nenápadně, často přesně v okamžiku, kdy rodiče zazvoní na zvoneček.

V německy mluvících zemích nosí dárky Christkind, andělská nebo dětská postava, která přichází hlavně na Štědrý den. Tradice je nejrozšířenější na jihu země a její princip je podobný českému Ježíškovi. Dárky se objevují tiše a „zázračně“ pod stromečkem, bez viditelného příchodu.

V anglosaském světě si hlavní roli přisvojil Santa Claus – veselý muž s bílými vousy a v červeném kabátě. Postava, která vyrostla z folkloru i moderní reklamy, dnes patří k nejznámějším symbolům Vánoc.

Děti mu nechávají sušenky a mléko, Santa jim na oplátku plní punčochy dárky. Sobi, severní pól i jeho červený kabát jsou tak běžné obrázky, že si málokdo uvědomí, jak mladá je tato tradice. Vznikla totiž až ve 20. století.

Ve Finsku a dalších severských zemích nosí dárky Joulupukki. Dříve šlo o postavu z místních pověstí, dnes však vypadá podobně jako Santa Claus. Podle tradice žije v Rovaniemi, kam za ním jezdí turisté z celého světa. Pomáhají mu skřítci tonttu, kteří sledují, jak se děti během roku chovaly.

Japonské Vánoce vypadají úplně jinak než ty námi známé evropské. Nejsou především náboženským svátkem, ale spíše příjemnou a veselou zimní oslavou. Dárky dětem nosí Santa-san, což je japonská podoba Santa Clause, a jde hlavně o převzatou tradici ze Západu. Přípona san je totiž vyjádřením zdvořilosti, kterou Japonci užívají při oslovování druhých, podobně jako v češtině pan/paní.

V Itálii je po Vánocích ještě živo. Befana, dobrosrdečná čarodějnice na koštěti, přináší dětem dárky až 6. ledna. Má svůj příběh, který je poněkud melancholický. Podle legendy hledá malého Ježíše, kterého nestihla navštívit, a tak obdarovává alespoň všechny děti na světě. Uhlí pro neposlušné zůstává v repertoáru, ale často je z cukru, aby to nikoho příliš nemrzelo.

Nizozemsko má svou vlastní hvězdu vánočního období, a to Sinterklaase. Každý rok připlouvá do země parníkem ze Španělska a jeho příjezd sledují miliony lidí v televizi i na ulicích. Děti nechávají u krbu boty, do kterých Sinterklaas ukládá dobroty. Celá země tím žije s intenzitou, kterou bychom u nás spojovali snad jen s hokejem.

Španělsko žije Vánocemi až do ledna. Hlavní dárkový den připadá na 6. ledna, kdy dorazí Tři králové – Melichar, Kašpar a Baltazar. Ti chodí, jak víme, i k nám, ovšem přinášení dárků přenechali raději Ježíškovi.

Kromě dárků přinášejí španělským dětem i poselství o štědrosti a víře. V mnoha městech se jejich příjezd mění v grandiózní průvody, kde sladkosti létají vzduchem a děti nedočkavě natahují ruce.

V Rusku a například na Ukrajině, v Kazachstánu či Gruzii, nosí dětem dárky Děda Mráz, kterého doprovází jeho vnučka Sněhurka. Na rozdíl od západního Santa Clause přichází na Nový rok, protože pravoslavné Vánoce se slaví až 7. ledna. Děda Mráz nosí dlouhý modrý nebo červený plášť, drží kouzelnou hůlku a doráží na saních tažených koňmi nebo soby.

Zamysleme se nad tím, co tyto zmíněné hlavní vánoční postavy mají společného. Ať už vás napadne cokoliv, určitě se shodneme na jednom: udělat radost dětem. Vánoce jsou svátky klidu a míru a každá země je má dle svých tradic v něčem jiné, výjimečné. Ovšem vždy mají právě tento jediný úkol.