Článek
Žofie Marie Josefína Albína Chotková se narodila v roce 1868 v německém Stuttgartu do staročeské šlechtické rodiny Chotků. Byla dcerou hraběte a diplomata Bohuslava Chotka narozeného v Praze.
Z dochovaných vzpomínek měla se svým otcem velmi blízký vztah, založený na vzájemném respektu. S matkou Vilemínou si však byly mnohem bližší a se vším se jí svěřovala.
Historické prameny dokazují, že Žofie byla vnímavá a milá, skromná a extrémně příjemná. Lidé na ní vzpomínali jako na vřelou a přátelskou ženu, která se ráda smála. Byla vzdělaná, mluvila plynně německy, francouzsky a anglicky. Věnovala se malování, jízdě na koni, tanci a tenisu.
Žofie Chotková a její otec Bohuslav Chotek (zcela vlevo).
Díky tomu, že se v mládí Žofie stala dvorní dámou arcivévodkyně Isabely z Croÿ, dostala se do bližšího kontaktu s vyšší společností. Právě tehdy se seznámila s Františkem Ferdinandem d’Este, pozdějším následníkem trůnu, který se do ní zamiloval. Není známo, kde přesně se poprvé setkali, pravděpodobně prý na plese v Praze.
Když se její otec Bohuslav Chotek dozvěděl o vztahu Žofie s následníkem trůnu, nebyl nadšený. Vztah jí nezakazoval, ale vyjádřil své obavy o její budoucnost. Její tragické smrti v Sarajevu se naštěstí nedožil.
Svatba, kterou Vídeň nikdy nepřijala
Jejich vztah však narazil na silný odpor rakouského císařského dvora. Císař František Josef I., Ferdinandův strýc, trval na pravidlech, které zakazovaly členům panovnické dynastie uzavřít sňatek s někým, kdo nebyl z panující rodiny. Žofie, byť aristokratka, tak nebyla považována za vhodnou nevěstu pro následníka trůnu.
Habsburkové se po staletí ženili a vdávali téměř výhradně mezi sebou nebo s několika málo dynastiemi, což skutečně vedlo k vysoké míře zdravotních problémů. František Ferdinand d'Este patřil k těm, kdo se nebál to říct nahlas. „V naší rodině jsou muž a žena dvacetkrát příbuzní. Výsledkem je, že polovina dětí jsou idioti,“ prohlásil. I to mohlo sehrát roli v jeho rozhodnutí oženit se se ženou, s níž nebyl v žádném příbuzenském vztahu.
Žofie Chotková a František Ferdinand d'Este.
Komorník císaře Františka Josefa, princ Alfred Montenuovo, aniž by se kdy pokusil poznat skutečnou Žofiinu povahu, nasadil všechny prostředky, aby manželství zabránil. Pomlouval jí, kde se dalo. Tvrdil, že je zlá a sobecká a usiluje o zničení prestiže trůnu. Nestyděl se jí ani zastrašovat, uplácet nebo vydírat.
Ani odpor dvora hraběnku Chotkovou a arcivévodu d'Este neodradil. Setrvali ve svém rozhodnutí a vzali se v roce 1900 na zámku v Zákupech. Ferdinand se s ní oženil i přes vědomí, že se nestane císařovnou a jejich děti nezískají nárok na trůn, s čímž Žofie neměla problém.
Po svatbě byla Žofie povýšena na kněžnu z Hohenbergu, ale i přesto jí dvůr přehlížel a často s ní zacházel ponižujícím způsobem. Například nikdy nesměla sedět po boku svého manžela při oficiálních událostech ve Vídni. To u Františka Ferdinanda prohloubilo odpor k vídeňské dvorní společnosti.
Rodinný život a manželství
Anita von Hohenberg, pravnučka Žofie a Františka Ferdinanda, řekla v rozhovoru pro Lidové noviny, že její praděd byl milující muž a otec, ale také nedůvěřivý a cholerický. „Se svými dětmi snídal a večer si s nimi hrál, což bylo na tehdejší dobu nepředstavitelné,“
Na zámku Konopiště v Čechách žili Žofie s Františkem Ferdinandem svůj rodinný život v klidu a pohodě. Pečovali o své tři děti, dceru Žofii a syny Maxmiliána a Arnošta, a nacházeli spolu radost a harmonii. Jejich manželství bylo považováno za pevné a láskyplné.
Žofie Chotková a František Ferdinand d'Este.
Žofie chtěla, aby její děti měly co nejběžnější život. Přála si, aby synové žili poklidný život venkovských pánů a dcera byla v budoucnosti šťastná s obyčejným mužem, do kterého se jednou zamiluje. Ani František Ferdinand nevyžadoval, aby se jeho dcera jednou provdala z politických důvodů.
Rodina byla velmi soudržná. Děti s rodiči trávily společný čas, jezdily na výlety a učily se doma. Dcera Žofie později vzpomínala, že Konopiště bylo jejich domovem a místem prvních vzpomínek.
Atentát v Sarajevu
28. června 1914, při oficiální návštěvě Sarajeva, byla vévodkyně Žofie a její choť arcivévoda zavražděni srbským nacionalistou Gavrilo Principem. Žofie byla střelena jako první. Bylo jí 46 let. František Ferdinand jí tak viděl umírat. Podle očitého svědka, hraběte Harracha, řekl naposledy své ženě: „Žofinko! Žofinko! Neumírej! Zůstaň naživu pro naše děti!“ Záhy byl zastřelen i on sám.
Zatčení Gavrila Principa, 1914.
Jejich smrt se stala jedním z klíčových okamžiků, který přispěl k vyvolání první světové války. Historici většinou považují atentát za politicky motivovaný čin s cílem narušit Rakousko-Uhersko. Existují spekulace, že někteří vyšší politici či tajné služby mohli 19 letého Principa využít jako nástroj k vyvolání konfliktu s Rakouskem-Uherskem. Není to potvrzené, ani vyvrácené, a můžeme si proto na to utvořit názor sami.
Osudy dětí
Do konce první světové války bydlely děti Žofie a Ferdinanda na Konopišti, kde se o ně starala Žofiina sestra Jindřiška Chotková spolu s českým knězem Ottou Lvem Stanovským. Po roce 1918 byl majetek rodiny, včetně Konopiště, zabaven československou vládou a děti musely být přestěhovány do Rakouska.
Jeden z účastníku atentátu, osmnáctiletý Nedeljko Čabrinović, se jako jediný dětem omluvil za vraždu jejich rodičů. Nejstarší dcera Žofie a prostřední syn Maxmilián mu do věznice napsali dopis, v němž mu odpustili. Nejmladší syn Arnošt se zasláním dopisu nesouhlasil.
Máme upřímné lítosti. V první řadě jsme nevěděli, že zesnulý František Ferdinand byl otcem rodiny. Byli jsme hluboce dojati slovy, která adresoval své manželce: ‚Žofie, zůstaň naživu pro naše děti‘. V mém jménu i jménu mých spoluúčastníků žádám děti zesnulého následníka trůnu, aby nám odpustily. Nejsme zločinci. Jsme čestní lidé, pohánění ušlechtilými city, jsme idealisté.
Děti vraždu rodičů nesli velmi těžce. V té době bylo Žofii třináct let, Maxovi dvanáct let a Arnoštovi deset. Atentát zejména dceru hluboce poznamenal a stal se pro ni celoživotním traumatem, o němž se snažila nemluvit. To se odrazilo i na jejím chování, vyhýbala se politickým debatám a žila soukromým životem. „Úzkost byla nepopsatelná, stejně jako pocit naprostého zmatku. Celý život jsme znali jen lásku a absolutní bezpečí,“ svěřila se.
Její mladší bratři byli v tomhle ohledu jiní. V době anšlusu Rakouska veřejně vystupovali proti politice Třetí říše, kvůli čemuž byli v roce 1938 deportováni do koncentračního tábora Dachau. Tam čistili latríny a podle spoluvězňů byli oba velmi přátelští.
Žofie a její bratři Maxmilián (vlevo) a Arnošt (uprostřed).
Zatímco Maxmilián se v roce 1940 dočkal propuštění, Arnošt byl přeložen do koncentračního tábora Buchenwald a domů se vrátil až roku 1943. Po osvobození Rakouska byl Maxmilián se souhlasem Sovětů zvolen místním obyvatelstvem starostou Artstettenu.
Žofie se nikdy veřejně nevyjadřovala k Německu a její osobní postoj k režimu není znám. Jen je známo, že bratrům do tábora posílala dopisy, v nichž je utěšovala nadějí na brzké propuštění. Díky tomu ji nacisté nepronásledovali a druhou světovou válku přežila ve zdraví. Zemřela v roce 1990 ve věku 89 let. Její nejmladší dcera zemřela nedávno, v roce 2024.
Zdroje:
https://www.habsburger.net/en/chapter/love-follows-its-own-laws-franz-ferdinands-marriage-and-offspring
https://english.radio.cz/june-1914-sophie-duchess-hohenberg-dies-alongside-husband-sarajevo-8821081
https://catholicmagazine.news/duchess-sophie-chotek-von-hohenberg-marital-fidelity-taken-to-the-extreme
https://spartacus-educational.com/FWWcabrinovic.htm
https://casjenprome.cz/rubrika/inspirace/kralovske-rodiny/zofie-chotkova-a-frantisek-ferdinand-d-este-pribeh-lasky/
https://www.lidovky.cz/svet/byl-velice-neduverivy-a-cholericky-rika-pravnucka-zavrazdeneho-ferdinanda.A140708_154752_ln_zahranici_msl
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDofie_z_Hohenbergu
https://cs.wikipedia.org/wiki/Maxmili%C3%A1n_z_Hohenbergu
