Tragický konec carské rodiny: brutální vražda, která šokovala svět

Poslední ruský car, polský král a finský velkokníže Mikuláš II., civilním jménem Nikolaj Alexandrovič Romanov, se narodil v květnu 1868 v Petrohradu. Jeho otec, Alexandr III., byl přísný panovník i otec. Vychovával Mikuláše podle přísných pravidel. Učil ho disciplíně, vojenské službě a absolutní věrnosti monarchii. K otci měl Mikuláš velký respekt, ale jejich vztah byl spíše formální. Naopak k matce, Marii Sofii Dánské, měl blízký a láskyplný vztah.

Mikuláš byl také přísně a důkladně vzděláván. Studoval historii, právo, ekonomii i vojenské disciplíny. Přesto historici později tvrdili, že nebyl dost dobře připraven vládnout obrovské říši.

Mikuláš II. poznal svou budoucí ženu, německou princeznu Alix Hesensko-Darmstadtskou, když mu bylo šestnáct let a jí dvanáct. Poprvé se setkali v roce 1884 na svatbě Mikulášovy tety. Mladý následník trůnu se do Alix rychle zamiloval, ale jejich vztah zpočátku čelil problémům. Mikulášovi rodiče chtěli, aby se oženil s jinou princeznou, která by byla výhodná pro politiku.

Mladý car však na své lásce trval. Po smrti otce se v roce 1894 stal carem a krátce poté si vzal Alix, která přijala pravoslaví a jméno Alexandra Fjodorovna. Společně měli pět dětí: Olgu, Taťánu, Marii, Anastázii a Alexeje.

Mikuláš II. byl úplně jiný než jeho otec. Podle svědků byl oddaným manželem a milujícím otcem, který dával rodině přednost před carskými povinnostmi. Lidé ho popisovali jako tichého, zdvořilého a spíše uzavřeného. Vedl si deník, měl rád procházky, sport i lov. Se svými dětmi měl blízký a láskyplný vztah, což dokazují dochované dopisy a zápisky. Rodina pro něj byla na prvním místě. Společně trávili většinu času v soukromí a jejich život byl soudržný a klidný.

Jeho manželka byla citlivá, hluboce věřící a rovněž oddaná rodině. S Mikulášem měli velmi silné a romantické manželství, což bylo v prostředí evropských dynastií neobvyklé. Na ruském dvoře se však nikdy necítila úplně přijata. Její německý původ vzbuzoval nedůvěru, zejména během první světové války.

Velký vliv na rodinu měla také nemoc jejich jediného syna a následníka trůnu Alexeje, který trpěl hemofilií. Mikuláš a Alexandra se snažili chlapce chránit a dostali se tím pod silný vliv mystika Grigorije Rasputina. Podle svědků se po jeho zásazích Alexejův stav skutečně zlepšil. Veřejnost to ovšem vnímala kontroverzně a poškodilo to pověst carské rodiny.

Děti vyrůstaly poměrně skromně, například si samy ustýlaly postele a pomáhaly služebnictvu s drobnými pracemi.

Na druhé straně historici často hodnotí Mikulášovu vládu kriticky. Podle nich nebyl dostatečně připraven vést velkou a politicky složitou říši. Nedokázal řešit rostoucí sociální napětí ani uspokojit politické požadavky společnosti, což nakonec přispělo k pádu monarchie.

V roce 1917 vypukly v Rusku revoluce. Nejprve únorová revoluce přinutila Mikuláše II. abdikovat, a tím skončila více než 300 let trvající vláda Romanovců. Mikuláš chtěl svěřit trůn svému bratrovi Michailovi, ale ten odmítl a moc převzala Prozatímní vláda hraběte Lvova. Ta ale nedokázala situaci v zemi udržet pod kontrolou.

Mikuláš toužil odjet s rodinou do Velké Británie a požádat tam o politický azyl svého bratrance, britského krále Jiřího V., který však nesouhlasil. Bál se, že přijetí sesazeného cara by mohlo zkomplikovat vztahy s ruskou Prozatímní vládou a možná i přenést revoluční nálady do Británie.

Rodina byla nakonec přemístěna do vily v Tobolsku. Když se chopili moci bolševici pod vedením Vladimira Lenina, byla rodina zajata a odvezena do Ipaťjevova domu v Jekatěrinburgu. Dům byl obklopen vysokým plotem a zvenčí hlídán Rusy, Lotyši a Maďary.

Carevna Alexandra se během věznění snažila myslet na budoucnost svých dětí. Do spodního prádla dcer a uniformy Alexeje postupně zašívala diamanty a perly, neboť doufala, že pokud se někdo z nich zachrání, budou mít alespoň trochu finanční jistoty.

O záchranu rodiny se pokusily i Československé legie působící na Sibiři, ale dorazily příliš pozdě. Jakov Sverdlov, syn ortodoxních židovských rodičů a bolševický předák, rozhodl o vyhlazení carské rodiny a jeho služebnictva, které realizovalo popravčí komando pod vedením Jakova Jurovského, který se stejně jako většina ruských revolucionářů narodil do židovské rodiny.

Objevují se historické spekulace, podle nichž Vladimir Lenin uvažoval o vyhoštění ze země nebo internace v některém z vnitřních táborů. Takový postup by se v jistém smyslu podobal osudu, který po pádu monarchie potkal i Karla I., jenž byl se svou rodinou donucen odejít do exilu. Když Jakov Sverdlov informoval vládu o popravě, podle zápisů z jednání Lenin nereagoval šokem ani protestem.

17. července 1918. Mikuláše II. a jeho blízké vzbudil Jurovskij a zavedl je do sklepení onoho domu. Po krátkém prohlášení zastřelil Mikuláše (†50), který byl okamžitě mrtev. Carevič Alexej (†14) se pokusil utéct, ale Jurovskij ho střelil do hlavy. Dcera Olga (†23) byla téměř okamžitě po svém otci zastřelena, její sestry Taťána (†21), Marie (†19) a Anastázie (†17) byly ubodány bajonetem. Carevna Alexandra (†46) byla svědkem smrti svých dětí a manžela, než sama zemřela. Zastřeleni byli rovněž ti členové popravčí čety, kteří se odmítli podílet na zabití rodiny.

Těla carské rodiny a jejich služebnictva byla ještě v den popravy odvezena nákladním autem a pohřbena na tajném místě. Po celou dobu trvání komunistického režimu veřejnost neměla informace o tom, kde byly pohřbeny. Až po roce 1991 se zjistilo, že byla naházena do odpadní šachty a jámy nedaleko místa poprav. Aby po nich nezůstalo téměř nic, polili je kdysi kyselinou sírovou.

Později byly ostatky carské rodiny převezeny do Sankt-Petěrburgu a v roce 1998 uloženy v Petropavlovském chrámu. Ruská pravoslavná církev je pak prohlásila za svaté mučedníky.

Zdroje:

SERVICE, Robert. Lenin: Životopis. Praha::Argo, 2002. ISBN: 80-7203-415-4

https://www.mincmistr.cz/slovnik-pojmu/mikulas-ii/

https://www.csol.cz/z-historie/ruzne/zavrazdeni-carske-rodiny/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Mikul%C3%A1%C5%A1_II._Alexandrovi%C4%8D