Článek
Spousta seniorních klientů i jejich potomků neví, kdo na co kdo má nárok, kolik co stojí a kdo má povinnost se o seniory postarat.
Občanský zákoník ozřejmuje, že potomci mají vyživovací povinnost vůči svým rodičům, pokud rodiče nejsou schopni se sami uživit a potřebují pomoc. Tato povinnost nastupuje ve chvíli, kdy rodiče nemají schopnosti, možnosti nebo dostatečné prostředky. Děti mají zajistit rodičům „slušnou výživu“, a to přiměřenou jejich vlastním schopnostem a možnostem. Přeloženo do běžné řeči: nikdo po nikom nechce, aby financoval rodičům luxusní domov pro seniory, pokud sám sotva zvládá splácet chátrající byt. Ale o stárnoucí mámu či tátu se prostě postarat musíme, na to je zákon, jen jsme si toho v době relativního blahobytu, levnějších služeb a menšího počtu seniorů tolik nevšímali. Teď, kdy seniorů přibývá, služby zdražují a personál chybí, se paragrafy znovu hlásí o slovo. Péče o seniory je společná disciplína: trochu rodina, trochu stát a do toho trochu trh, který umí poskytnout služby, o které je zájem. Ale poskytovatel služeb na tom pochopitelně nemůže (dlouhodobě) prodělávat. Tady vysvětlím více.
Už od roku 2011 v AHC rozvíjíme pro seniory pobytové služby sociální (domovy pro seniory a domovy se zvláštním režimem) a zdravotní (nemocnice, centra následné péče a rehabilitační). Finance potřebujeme na nákup zařízení, na stavby, rekonstrukce, údržbu, provoz… A zejména na zaměstnance, to je naše největší bohatství, musíme zaplatit naše zdravotníky, pečovatele, sociální pracovníky…. Na rovinu – naše senior centra nejsou zaopatřovací ústavy. Jsou to centra s péčí 24/7, za které jsou rodiny našich klientů vděčné. Snažíme se jim vysvětlovat, že náročný provoz musíme uživit. Potomci našich klientů to většinou pochopí a přispějí na bezpečnou a kvalitní péči o své blízké, na kterou (už) sami nemají sílu.
Jan Mačejovský
výkonný ředitel pro zdravotní a sociální péči v oblasti lůžkových zařízení v české společnosti AHC
