Článek
Jana Hlaváčová, legendární česká herečka, která desetiletí okouzlovala divadelní i filmové publikum, zemřela 13. ledna 2024 ve věku 85 let.
Herečka odešla pár minut před půlnocí, ve svém domě v pražských Modřanech. Poslední léta prožila v tichu domova, daleko od reflektorů, sužována zdravotními obtížemi. Sama říkala:
„Nemám chuť chodit ven. Nechci. Stejně jako už nemám chuť s nikým mluvit…“
Slova, která ukazovala, jak jemně a uvědoměle si chránila svoji energii a soukromí.
Jana Hlaváčová musela být silná už ve svém dětství. Její maminka nesla velmi těžce rozvod s jejím otcem a skončila na invalidním vozíku. Tatínek si Janu Hlaváčovou bral na výlety a jevil zájem. Doma to ale neměla jednoduché. Její maminka neměla dostatek financi a tak byl k jídlu mnohokrát jen chléb a káva.
Herečka se starala o domácnost a vše potřebné, protože maminka neměla síly a byla na invalidním důchodě. Její sestra Dana se snažila jí pomáhat. Můžeme ji znát jako Doru z pohádky Tři oříšky pro Popelku. Sestry spolu měly moc hezký vztah.
Jako studentka DAMU byla Jana Hlaváčová výrazná. Byla bystrá, citlivá a pečlivá. Divadlo pro ni nebylo jen o slávě, ale o tom, jak rozumět textu, emocím a lidem kolem sebe. Právě tehdy si všimla své osudové lásky, Luďka Munzara – herce, který nepůsobil jako idol, ale jeho soustředěnost a přirozený klid ji zaujaly.
„Říkala jsem si, takového bych chtěla bráchu. Vnímavého, laskavého,“ vzpomínala na jejich první setkání.
Život ji ale nejdřív zavedl za někým jiným. Zamilovala se do kolegy Jiřího Michného, kterého poznala v Plzni, kde se postupně rozvíjela její divadelní kariéra. Provdala se a narodila se jim dcera Tereza. Štěstí bylo křehké – Michný brzy vážně onemocněl a zemřel velmi mladý. Jana Hlaváčová tak zůstala sama s malou dcerkou. Zkušenost ji přirozeně vedla k tomu budovat v sobě silnou ochranitelku . Tereza byla pro veřejnost prakticky neviditelná. Herečka ji pečlivě chránila před pozorností médií.
Po návratu do Prahy začala působit v Činohře Národního divadla, kde vytvořila kolem sedmdesáti rolí. Její role byly živé, plné jemných citů a lidskosti. Uměla s textem zacházet tak, že se divák cítil součástí příběhu, a její charisma na jevišti bylo nezaměnitelné.
Osud ji po letech sblížil s Luďkem Munzarem. Ani jeden z nich nebyl bez jizev – ztráta blízkých, těžká osobní minulost, odloučení od dětí. Velmi podobné životní útrapy je sblížily a jejich vztah zrál do hlubokého, klidného partnerství postaveného na přátelství, respektu a vzájemném porozumění.
V roce 1965 se vzali a narodila se jim dcera Barbora. Ani ona nebyla vystavena médiím. Jana Hlaváčová velmi striktně oddělovala rodinný život od své práce, aby obě dcery měly svůj vlastní svět, svobodu a soukromí.
Doma to byla klidná a pečující žena, zatímco její manžel Luděk Munzar miloval techniku, auta a rychlost. Jejich životní rytmus se doplňoval a vytvářel stabilní rodinnou pevnost.
Po smrti její velké lásky přichází zvrat. Herečka se téměř úplně vzdala veřejného života a stáhla se do sebe. I přesto zůstávala v srdcích diváků i kolegů.
„Pro nás, co jsme nastupovali do Národního divadla, byla Jana modlou, idol, něco jako bohyně,“ vzpomínala herečka Taťjana Medvecká.
V roce 2011 přišel okamžik, kdy musela omezit uměleckou práci. Vyčerpání, deprese a diagnóza Parkinsonovy nemoci ji zasáhly. Přesto ještě přijala malou roli v inscenaci To byla moje písnička! na Vinohradech, kde vystoupila v závěrečné scéně na invalidním vozíku a pronesla jedinou větu.
Tímto malým, ale vzácným návratem na jeviště, dojala všechny diváky.
Její život byl dokonalou kombinací umění a lásky k rodině. A hlavně si vždy stála za svým. Pokaždé jednala tak, jak bylo správné pro ni a nikoli pro druhé. Nikdy ji nezajímalo, co si kdo myslí nebo co by se mělo. Byla svá, se svou hrdostí a moudrostí.
Jana Hlaváčová nikdy nepřestala být skromná, tichá a přemýšlivá. S Munzarem sdílela vše, co bylo důležité – humor, nadhled, obyčejné každodenní radosti i starosti. Jejich vztah byl obdivuhodný, pevný a nezlomný. Chovali k sobě navzájem respekt, a právě ten je klíčový v každém partnerském vztahu.
Jana Hlaváčová svého muže milovala hlavně pro jeho slušnost.
V jejich domě panoval klid a řád. O slávu nikdo z nich nestál. Své soukromí neodhalovali a žili si své štěstí v plném soukromí.
Dlouho se spekulovalo, že za jejím odchodem stála Parkinsonova nemoc. Dva roky po její smrti dcera Barbora Munzarová promluvila a objasnila pravdu:
Moje maminka nebojovala s Parkinsonem, jak se psalo, ale jednoduše řečeno jí došly baterky. Dalo by se to nazvat únavovým syndromem, vyhořením a nechutí cokoli dělat. To byl skutečný důvod její smrti.
Jana Hlaváčová odešla potichu, se ctí a grácií, které byly její součástí po celý život. Zanechala po sobě nezapomenutelný odkaz všude, kde působila. Nejvíce ale v srdcích těch, kteří měli to štěstí, že ji znali. Byla umělkyní, matkou, partnerkou a ženou s ohromnou životní sílou a zároveň ženskou jemností a laskavou náručí, která se jen tak nevidí.
Zdroj: https://www.extra.cz/osudova-laska-jany-hlavacove-s-munzarem-prekonali-tezke-chvile-rozdelila-je-az-jeho-smrt-135e2
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/592550/jana-hlavacova-prvni-slova-po-smrti-milovaneho-manzela-ludka-munzara-85.html
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-zemrela-jirina-jiraskova/185082/jiraskova-v-divadle-jsem-skoncila-jeji-roli-vozickarky-ted-hraje-hlavacova.html
https://www.frekvence1.cz/clanky/celebrity-osobnosti/jana-hlavacova-trpela-jinou-nemoci-nez-se-pred-jeji-smrti-psalo-jeji-dcera-prisla-s-vysvetlenim.shtml
https://medium.seznam.cz/clanek/jan-janula-jana-hlavacova-mela-tezke-detstvi-i-stari-touzila-odejit-z-tohoto-sveta-ale-nedarilo-se-ji-to-166027
