Článek
Když jsem první školní den uviděla rodinku, kdy načančaná maminka a tatínek v nažehlené košili jdou se svou dcerkou ze školy a holčička si nese plný kornout a v puse s velkou chutí žužlá dudlík, úplně mě to zarazilo.
Po potvrzení, že má opravdu skutečný cumel, a ne lízátko, které tak vypadá, jsem zůstala hledět, možná až okatě.
Tuto rodinku potkává nějaká známá a hned reaguje:
„Jééé, tak Anežka už je školačka?“
Načež pyšní rodiče reagují:
„Strašně to uteklo, ale Anežka je šikovná, první den zvládla úplně na výbornou, že Anežko?“
V očích známé je vidět tentýž údiv jako mám já sama.
Nevím, proč tomu tak je, rodinku neznám a malou Anežku také ne, ale jít do první třídy s dudlíkem v puse je už poněkud extrém. Bohužel, i taková je dnes realita.
Nevím, jak na takové dítě reagovala paní učitelka nebo co si o této dívence budou myslet spolužáci, ale první dojem je, že se jedná čistě o rozmazlenost dítěte.
Zdravotní dopady na chrup neřeším, nerozumím tomu. Spíše se pozastavuji nad tím, jak takový případ řeší škola. A jaký dopad to asi má na to dítě ve společnosti ostatních dětí.
Jaké přemýšlení to mají rodiče této holčičky. Opravdu jim to přijde v pořádku? Vůbec bych se nedivila, kdyby maminka byla jednou z těch, které kojí své dítě klidně i v 6 letech. I toto téma dost lidí pobuřuje. Zda je to vůbec v tomto věku dítěte ještě vhodné. Osobně ani tomuto nefandím.
Jaký názor máte vy?
