Článek
Němka s krásným árijským vzhledem byla žena, která si vzala cikána. S ním měla pět dětí. Když do jejich domu vtrhlo gestapo, ona jediná mohla využít své národnosti a zůstat volná. Jako milující matka a manželka se ale rozhodla, že svou rodinu nikdy neopustí a dobrovolně se nechala uvěznit.
Heinrich Himmler založil pracovní tábory pro Romy. Dekretem Heinricha Himmlera z roku 1942 měli být všichni Romové, kteří žili v zemích okupovaných nacisty, umístěni do pracovních táborů speciálně pro ně vytvořených.
Helene byla tedy transportována se svou rodinou do koncentračního tábora Osvětim a zde nadobro oddělena od svého milovaného muže. Jejich pět dětí zůstalo s ní. A to díky tomu, že Helene byla zdravotní sestrou a jako Němka byla pro své znalosti umístěna jako sestra a pomocná ruka doktora Mengeleho. Ten na ni ale pohlížel jako na obyčejnou vězeňkyni, kterou vlastně i byla.
Helene byla velmi silná žena a také odvážná. Na doktora Mengeleho si několikrát otevřela pusu. Mengele ji právě pro její drzost a krásný árijský vzhled toleroval více než ostatním vězňům. a toho Helene dokázala patřičně využít ve prospěch dětí.
Mengele si vybíral děti něčím zvláštní. Dvojčata, nebo třeba děti, které měly každé oko jinak zbarvené. Některé děti si „Anděl smrti“, jak se Mengelemu říkalo, šetřil na později a potřeboval, aby děti dorostly. Mengele předložil návrh na zřízení školky. Helene netušila, že toto místo bude jen jakýmsi skladem, než děti dorostou a budou vhodné k pokusům. Snažila se dětem zajistit život v důstojných podmínkách. Díky ní měly děti více jídla, byly v teple a mohly si i hrát. Možná Helene celou dobu tajně doufala, že většina dětí i ona celou tuto smutnou a těžkou dobu přežijí. Postupně ale byly vražděny jejich duše a pak i těla.
Helene časem pochopila, co se děje. Děti, které byly odvezeny na pokusy, se bohužel již nikdy nevrátily. A měla samozřejmě obrovský strach i o svých pět dětí. Helene byla svědkem, kdy se babička jednoho z dětí dobrovolně vrhla na elektrické dráty s mrtvým vnukem v náručí. Jako ředitelka školky ale i jako matka byla silnou oporou všem dětem a jejich matkám. Vždy zařídila okamžitě léky a vše potřebné pro nemocné děti.
I když doufala, že ona i její děti přežijí, opak se stal krutou pravdou. Za své obětování se rodině a práci ředitelky zaplatila životem ona i její děti. Ano, dostala opět možnost volby, ale jak jí srdce velelo, své děti neopustila ani v poslední hodiny jejich života. Dobrovolně spolu s ostatními nasedla na nákladní auto, které mířilo k plynovým komorám.
Pláč zoufalých matek a křik dětí byl děsivý. Jen Helene byla klidná. Objala své děti a začala jim zpívat poslední ukolébavku. A tak skončil život velmi silné a oddané matky Helene Hannemannové.
Zdroj: Aleteia.org, kniha Osvětimská ukolébavka, Instagram
