Článek
Událost, která tehdy otřásla snad každým, již byla mnohokrát popisována a hlavně velmi kritizována. Ať už pro postup policistů nebo přístup našich politiků.
Ačkoli jsou příběhy studentů z onoho dne smutné a tragické, příběh Terezky ukazuje, jak silný člověk dokáže být a jaké má štěstí, když ho někdo zachrání.
Když došlo ke střelbě, Terezka zůstala bezmocná. Matně si pamatuje jen siluetu ve dveřích. Tam tehdy stál její zachránce, policista Karel.
Příběh Terezky je silný a citlivý. Můžeme do něj nahlédnout očima k smrti vyděšené maminky, přítele Terezky a také očima muže, který ji zachránil.
Zachránce a později přítel rodiny KAREL
Ten moment už byl policista Karel na konci svých sil. Sám měl na chvíli pocit, jakoby v celé té situaci zamrzl. Pohled na obrovskou zkázu a zraněné je jen pro silné jedince.
Když se Karel dostal konečně také k Terezce, což nebylo vůbec jednoduché, věděl, že je to zlé. Zranění byla rozsáhlá. Byl však šťastný, když na něj dívka zareagovala zmáčknutím ruky. Dýchá. A to je hlavní.
Dal okamžitě vědět dalším kolegům a společně se snažili zraněnou dívku ošetřit. Poté bylo nutné dívku přepravit do záchranné budovy, kde byli připravení zdravotníci.
Terezka byla až ve 4. patře a cesta ke zdravotníkům velmi dlouhá. Navíc byla čtvrtou zachráněnou a policista Karel byl po odnosu předchozích tří zraněných značně vyčerpán. A přesto, že na něco takového nebyli policisté připraveni ani sehraní, celá spolupráce zafungovala jak měla a i Terezka byla předána do jiné budovy zdravotnické péče.
Policista přiznává, že duše sčítá rány, které se jen těžko hojí. Celá událost byla psychicky velmi náročná pro všechny, kdo se snažili pomoci.
Dodnes se potýká s různými prožitky a záseky. Nastávají situace, které mu připomenou něco, co tehdy viděl a prožil, a není to příjemné.
Někteří policisté následný tlak z prožitku neustáli a skončili.
Karel v oné chvíli nevěděl o zraněné dívce vůbec nic.
Jakou náhodou později zjistil, že sousedka její maminky je rovněž policistkou. Ta si spojila příběh Karla a zraněné dcery své sousedky. A tak se Karel dozvídá, že dívka kterou zachraňoval přežila, a že se jmenuje Terezka.
Byl moc rád, že dívka, kterou chytil za ruku, byla bojovnicí. Její zranění byla velmi vážná a nebylo vůbec jisté, zda přežije.
TEREZKA
Studentka jazyků a také tlumočnice neslyšících před sebou měla velmi náročné období. Byla v umělém spánku. Bohužel došlo k poranění míchy a také hlavy.
Lékaři varovali rodiče, že následky mohou být nevratné. Poranění mozku a míchy nebyly dobrou prognózou. Její maminka o tom ale nechtěla ani slyšet. Bojovala společně s Terezkou. Ležela u ní a sebemenší záchvěv její dcery byl pro ni obrovskou nadějí, že se z toho dostane.
I když dívka nebyla při vědomí, její reakce naznačovaly, že vnímá. Její maminka o tom byla skálopevně přesvědčená. Nedbala ani slov lékařů, že jsou to spíše epileptické záškuby.
„Věřila jsem, že ji vedeme zpátky do života.“
Když se dívka probrala k životu, nebylo to jednoduché. Její zdravotní stav byl nadále vážný a k tomu se přidaly děsivé sny z onoho tragického dne.
Před sebou měla a dosud má náročný uzdravující proces.
Její oblíbené procházky s pejskem jsou zatím jen přáním. Terezka po dvou letech ujde s pomůckou zvanou Exoskelet pár kroků. Studovat mohla nějakou dobu online, momentálně je studium přerušeno, ale snad se k němu vrátí.
Stále nabírá síly a spolu s obrovskou podporou rodičů se nevzdává.
Svého zachránce Karla vídá. Ten se telefonicky spojil s její maminkou, které řekl, že je to velká bojovnice. Došlo k osobnímu setkání, následně také k návštěvě Terezky. Přivezl jí malý dárek a v parku si společně povídali.
Dnes je policista Karel dalším členem jejich rodiny.
Maminka DORA
Jaké to je, když jste k smrti vyděšení a nevíte, zda vaše dítě žije? Jaké budou následky? S čím vším se vypořádat? A jak? O tom všem maminka Dora Čechová napsala knihu s názvem Terezko, vrať se!
Deníkové zápisky maminky, která se modlila k Bohu, aby její dcera žila.
Spisovatelka a vypravěčka Dora Čechová celé psychicky i fyzicky náročné období sepsala do velmi citlivé zpovědi.
Celý proces byl dlouhý a vyčerpávající.
Terezka si prošla třemi nemocnicemi a poté rehabilitačním ústavem v Kladrubech. Právě tam se poprvé setkala s policistou Karlem.
Rodiče ji onen prosincový den a večer nemohli nikde najít.
Její telefon nereagoval. Projeli několik nemocnic. Až v noci se dozvídají, že v jedné nemocnici leží dívka, která odpovídá popisu jejich dcery.
Následný pohled a identifikace byly pro její maminku šokem. Svou dceru poznala podle tenkých klavírových prstů a přívěsku ve tvaru křížku.
Ilustrační obrázek
V nemocnici nebylo umožněno, aby byli rodiče s dcerou také přes noc. Tatínek nocoval v autě před nemocnicí. Bratr měl povoleno vodit za sestrou pejska labradorku. Terezka měla noční můry, byla dezorientovaná a rodiče chtěli být stále s ní. Rodina ale byla vždy požádána, aby opustila nemocniční pokoj.
Po 50 dnech si rodiče vyprosili, aby mohli s dcerou strávit jen pár nocí. Konečně možnost lehnout si vedle své dcery, držet ji celou noc za ruku, to byla pro maminku naprostá euforie.
Počáteční prognóza totiž byla, že dcera nemusí vůbec přežít nebo že může mít trvalé následky.
Jak šťastná byla, když viděla, že její dítě přežilo a bojuje. A hlavně ona sama byla od začátku přesvědčená, že Terezka žít bude.
Věděla jsem, že zase bude chodit. Je to takové hluboké přesvědčení, které nedokážete vysvětlit rozumem, jistota ve vás.
Kniha zasvěcená dceři je truchlivá a není lehké ji číst.
Den, který převrátil život naruby celé rodině, a vše co se odehrávalo potom, je zpracováno hodně osobně.
Autentický popis jak to vše ustát. Podpořit dceru, dát sílu sám sobě a zároveň nezapomínat, že je tady další dítě, které vás stále potřebuje navzdory tomu co se stalo. Do toho všeho je to velký tlak také na manželství. Jak hlavně právě v takové chvíli držet při sobě, nedovolit, aby to druhého zlomilo nebo aby to partnerství neustálo.
Zápisky jsou velmi citlivé, silně emotivní a je náročné číst je delší dobu.
Kniha je ale nádherným dílem a člověk si uvědomí, co v životě má tu pravou a nejdůležitější hodnotu.
Vše bylo o to těžší, pakliže se tragédie odehrála krátce před Vánocemi a někteří pozůstalí už je budou navždy vnímat jako svátky smutku a utrpení.
Zdroj: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/zachranil-ji-dceru-na-ff-uk-ted-ho-bere-jako-rodinu-z-jeho-oci-jsem-odtusila-co_2510240600_lar
https://radiozurnal.rozhlas.cz/zivot-predtim-byl-zadarmo-tenhle-musime-vybojovat-rika-matka-terezy-postrelene-9568897?sznclid=YwoHXltQW1ZTW1ZWU1NTUFBTVFVRU1QfF15SVFVQU1JaVVVRTVBQVh8XBl5SVFVQU1FRUFJTTVNTVx8AXlMiVVcnVCdUIlNUWyBQJlZSUFdaV1FWJVEgJVQiViBa&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu
https://www.novinky.cz/clanek/kultura-knihy-recenze-bolestne-a-potrebne-matka-prezivsi-strelby-na-filozoficke-fakulte-vzpomina-40547333
