Libuška Šafránková vyskakovala za jízdy z vlaku a zažila dobu školních tělesných trestů

Libuška Šafránková je jméno, které je známé snad všem.

Její jemný hlásek, stydlivé vzezření a nevinnost jí zajistily převážně kladné role.

Její krásou jsme ve filmech dodnes očarováni.

Můžeme si vybavit i její smutné období, kdy byly zveřejněny lživé informace o alkoholismu paní Šafránkové, k čemuž ji měl dohnat její muž Josef Abrhám tím, že ji terorizoval. Celá událost otřásla všemi z rodiny. Soud tehdy uznal žalobu za lživou pomluvu, které se měl dopustit tehdejší deník Super a osoby z okolí herečky. Nebyly získány vůbec žádné důkazy, které by dokládaly pravdivost uvedeného.

Libuška Šafránková se po tomto zveřejnění stáhla ještě více do sebe. Cítila stud a nechtěla vůbec vycházet ven.

Nejen ona, ale ani její manžel Josef Abrhám nikdy nestáli o publicitu. Drželi si své soukromí. Často byli veřejností označováni jako nejoblíbenější a nejstabilnější manželský pár z řad celebrit. A to právě díky jejich zájmu žít v soukromí a vyhýbat se veřejnému životu, médiím atd.

Přesto se podařilo nahlédnout do duše herečky díky jejímu synovi Josefovi v dokumentu nesoucí název Hoteliér. Zde se herečka mimo jiné vyjádřila, že jí natáčení přijde jako hyenismus vůči již tehdy nemocnému Pavlu Landovskému, který v dokumentu účinkoval.

Dětství Libušky Šafránkové

Malá Libuška trávila hodně čas se svým otcem, který byl varhaníkem v kostele. A jeho malá dcerka dostala přezdívku malá varhanice, protože v kostele varhany hlídala. Na těch měla držet dva tóny. Jenže malé Libušce to přišlo jako velmi nudné a tak si to udělala po svém a na varhany šlapala jak se jí zlíbilo.

Svou nežnou tvářičku prý herečka zdědila po své mamince. Ta ji vedla k baletu, podporovala její herecký talent, recitaci a byla pyšná vždy, když její dcerka někde vyhrála.

Libuška Šafránková jako žákyně zažila školu s tělesnými tresty.

Štastná byla také u babičky a dědy na statku, kde objevila lásku ke zvířatům a věnovala se jízdě na koni.

Její milovaný otec bohužel brzy zemřel a herečka se s jeho nečekaným odchodem nikdy nesmířila.

O maminku se později dlouhá léta starala.

Ačkoli zvažovala, že se bude věnovat chemii, která ji také velmi zajímala, nakonec vyhrála láska k divadlu.

Skutečné slzy Barunky

Když začala hrát své první role, stále žila u rodičů ve Šlapanicích. A protože divadlo končilo pozdě večer a žádný vlak už k nim domů nejezdil, dostávala se domů nákladním vlakem. Ten ovšem na její zastávce nezastavoval a ona tak za jízdy vyskakovala z vlaku. Strojvedoucí soupravy kvůli ní vždy přibrzdil.

Vybavíme-li si mladinkou herečku v roli Barunky, vzpomeneme na scénu, kde Barunka říká včelkám, že babička zemřela. Nemusela dle scénáře plakat, avšak mladou Libušku děj dojal a scénárista tak při natáčení této scény zažil skutečné a upřímné slzy Libušky Šafránkové. Byl natolik ohromen, že zapomněl říct stop. A tak autentičnost a citlivost herečky zůstala na vždy zvěčněna ve známém filmu Babička.

Když dospěla a bylo jí 19 let, zamířila do Prahy.

Později ji už všichni vidíme v pohádce jako Popelku, kterou měla hrát Jana Preissová. Ta ale otěhotněla a tak svou životní roli získala Libuška Šafránková.

Najednou musela dojíždět do Německa, kde se pohádka natáčela. To se jí příliš nezamlouvalo, ale byla nakonec přemluvena a roli přijala.

S režisérem Popelky do smrti nepromluvila

Nikdo asi nečekal, že s odstupem času bude mít na celou postavu Popelky spíše averzi. Odmítala být s rolí spojována, účastnit se akcí s tím spojených a být propagována.

Navíc měla spor s režisérem této pohádky Václavem Vorlíčkem.

Měl za to, že on je ten, kdo herečku objevil. V dokumentu o paní Šafránkové pěl na herečku samou chválu a za pohádku inkasoval rok co rok slušnou částku.

Herečce se nelíbilo, že už je navždy jen Popelkou.

A když měla být panem Vorlíčkem obsazena do role známé Arabely, onemocněla. A tak ji alespoň nadabovala.

Když nedodržela slib Václavu Vorlíčkovi, že i ona bude v dokumentu o jeho osobě mluvit pouze v superlativech, bral to tehdy jako zradu. Jejímu postoji nerozuměl ani herec Pavel Trávníček, který hrál v pohádce po jejím boku.

Herečka totiž nejdříve účast v dokumentu potvrdila a když bylo vše připravené, tak na natáčení nepřišla a neměla zájem ani zvednout panu Vorlíčkovi telefon a nějak se vyjádřit.

Vztah mezi nimi navždy zamrznul a do smrti se neusmířili.

Její půvab zůstává navždy zvěčněn v mnoha pohádkách a filmech.

Režiséři tvrdili, že hrát ani nemusela. Ona zkrátka taková byla.

Dnes už Libuška Šafránková, režisér Popelky i její muž Josef Abrhám odpočívají v hvězdném nebi.

A i když máme tuto herečku v paměti jako Šafránkovou, zemřela jako paní Abrhámová, což můžeme vidět na jejím náhrobku.

Pevné pouto paní Libušky a pana Abrháma bylo smrtí navždy rozděleno a jsou také odděleně pohřbeni. Toto bylo jejich přání a bylo jim splněno. Věčná Popelka tak odpočívá ve svých rodných Šlapanicích u Brna.

Zdroj: https://www.dotyk.cz/magazin/libuse-safrankova-maminka/

https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/trest-za-pomluvu-safrankove-je-prisnejsi.A020926_121227_lidicky_jup

https://zeny.iprima.cz/vorlicek-po-sobe-zanechal-miliony-se-safrankovou-se-rozhadal-465211