Má rodná a unavená Opavo, jak těžké je dívat se na tu zkázu

Záplavy. Nejskloňovanější slovo posledních dnů. Všichni jsme se báli, aby to nebylo tak hrozné jako v roce 1997. Bohužel.

Těžko vyjádřit slovy, co se nyní odehrává v srdcích těch, které to zasáhlo. Lidé plačící nad ztrátami svých domovů, které tak poctivě budovali. Rodiny s dětmi, které nemají kam jít a kterým zůstalo jen pár zachráněných věcí.

Ulice plné špíny, bahna a nekonečných hromad věcí, které už nikdy nikdo nepoužije. Unavení a psychicky vyčerpaní lidé, kteří se musí sami snažit o vyklízení škod, které napáchala voda.

Z fotek ani videí není možné pocítit to stejné, jako když to vidíte na vlastní oči.

Ačkoli všechny pojí stejný osud a drží nás všechny při sobě, dochází k absolutnímu vyhoření a soudržnost přechází v hádky mezi sebou. Alespoň toho jsem já sama svědkem.

Není se čemu divit. Lidé nemají to nedůležitější, co měli, a tím domov bezesporu je.

Viníkem není nikdo z nich.

I když nezbývá nic jiného, než jít dál a poprat se s tím, lidé mají k sobě blízko. Pomáhají si navzájem, drží spolu, a hlavně pomocní jsou i ti, kterých se to vůbec nedotklo. A těm patří obrovský dík, stejně jako třeba hasičům.

Lidé ze sídliště dosud nemají vodu ani elektřinu. Jídlo v lednici? Světlo nebo teplá vana? Uvařit si? Vyprat si? Svítící lampy venku? Všechno automatické je nyní tak vzácné. Návrat ke svíčkám a starým časům pojí dohromady třeba i sousedy, kteří spolu léta nevycházeli.

Dojemné je vyjádření muže, který prochází večer tímto tmou zalitým sídlištěm:

Netřeba dalších slov. Jedno se potvrzuje určitě: Všechno zlé je k něčemu dobré.

Občané drží spolu. Ano, vede k tomu zkáza, bolest, žal a ztráty. Ale žijeme a jsme tady jeden pro druhého a to je to hlavní.

Město Opava to odnesla ve velkém. Tři domovy byly ztraceny i v mé rodině, a tak vím, jak těžké a únavné to všechno je. Jak člověk ani neví, kde se v něm bere najednou tolik síly a chce pomoci, co to jen jde. Jak si zase vážíte i těch malých věcí, které máte, a jak spolu nachází řeč i ti, co spolu nebyli za dobře.

Všechny nás potěšil náš pan primátor Tomáš Navrátil, když pronesl v televizi slova obrovské podpory a porozumění nám obyčejným občanům, kde řekl, že nikdo z nich se nedokáže postiženým lidem podívat do očí a řešit s nimi v této těžké chvíli nějaké volby. Žádá vládu o nouzový stav a posunutí voleb. Chápeme, že to někteří odsuzují a hledají v tomto kroku i jiné důvody. Věřte ale, že nás teď zajímá hlavně to, jak to celé v co největší psychické pohodě přežít a máme úplně jiné starosti.

Odklízení je náročné. Kdo zažil, ví, jak těžký je například nábytek nasátý vodou. Jak zdrcující je dívat se na zničené domovy, kde jsme všichni tvořili rodinu.

Přijel se podívat také prezident Petr Pavel. Přijel zcela neohlášen, aby nezatěžoval záchranné složky, které v našem regionu zasahují.

Podpůrných slov se nám dostalo i od naší rodačky Ivany Gottové.

Má rodná Opava je teď městem smutku. Ale věřím, že i tentokrát to všichni spolu dohromady zvládneme. Lidé zakládají sbírky pro své blízké, uskromňují se, aby poskytli kus svého teplého hnízda potřebným. Dováží teplé jídlo, nakupují.

Otázky, proč se Opava více nepřipravila, nejsou na místě. Srážky v Jeseníkách překonaly i tu nejhorší očekávanou prognózu. Nemáme zde přehrady, které by vodu zpomalily, a navíc jsme velmi blízko horskému místu. Lidé si vynesli věci do vyšších pater nebo si vzali jen to nejnutnější a museli pryč. Byla nařízena evakuace. Těm, co zapytlovali své příbytky, to vůbec nepomohlo. Čerpadla nestíhala tak velký přítok a tlak spodní vody z kanálů a navíc se vypnula elektřina.Voda se dostala i do míst, se kterými nepočítal vůbec nikdo.

Krom této pohromy spoustu obyvatel řeší, kdo za to vlastně může. Zda lidé, že se nepřipravili, nebo špatná prognóza, nebo to, že zde ani po povodních v roce 1997 nebyla postavena přehrada v obci Nové Heřminovy, nebo dokonce celebrity, které si užívají, místo aby soucítily se svou rodnou zemí.

Žádná z těchto diskuzí už nic nespraví. Stalo se. A věřte, že jsme se tady snažili všichni. Nikdo přeci nestojí o to nechat si dobrovolně zničit majetek.

Jak napsal jeden pán: Těžko už po třetí hledat motivaci začít zase znovu, když žádná příprava nepomůže.

Tento pán zažil již několik povodní a svůj domov postavil od nuly znova. Svýma vlastníma rukama. A i když byl připraven na nejhorší, opět přišel o všechno.

Nesuďme, když nevíme. Neobviňujme se, zda jsme se dostatečně snažili zachránit svá bydliště. Hlavní je přežít vše ve zdraví a respektovat nařízenou evakuaci.

A kdo za to vše může, na to ať si udělá názor každý sám, ale faktem je, že kdyby stála přehrada, takové škody způsobené nevinným lidem by se nestaly.

Jenže jak uvedl pán v jedné diskuzi:

„Otázka je úplně jednoduchá. Kde končí právo a svoboda 357 obyvatel obce Nové Heřminovy na jejich pozemky, stavby a vlastně celý život a kde začíná právo na to stejné u zatopených obyvatel Krnova a Opavy a dalších na řece Opavě?“

Kéž už se tato živelná pohroma nikdy neopakuje.

Zdroj: iDnes.cz, Blesk, Facebook