Článek
Český dramatik, režisér, herec, spisovatel, skvělý improvizátor.
Miroslav Horníček se narodil v Plzni roku 1918. V roce 1955 se Horníček stal partnerem Jana Wericha v Divadle ABC (Jiří Voskovec po válce emigroval do Ameriky). S Werichem hrál Horníček šest let.
Ztvárnil hlavní role ve filmech Táto, sežeň štěně a Kam čert nemůže a v televizním seriálu Byli jednou dva písaři.
Velice oblíbený byl také Horníčkův pořad plný jeho svébytného humoru Hovory H či Kinoautomat, který vznikl u příležitosti EXPO 67 Montreal.
Tento významný plzeňský rodák měl velmi nemocného syna Jana, který jako mladý zemřel.
Zatímco Miroslav točil Písaře, slavný komediální seriál, jeho syn, který lovil ryby v rybníce, v záchvatu své nemoci spadl do vody a mimo vědomí všech se utopil.
„Myslel jsem, že odjel domů. Ale doma jsem ho nenašel. Vrátil jsem se do Trojanova mlýna, kde jsme seriál natáčeli, a Jiří Sovák mi řekl: ‚Honzík je v nemocnici.‘ Odvezl mě tam jen proto, aby mi lékaři mohli dát injekci na uklidnění. Pak mi to řekli.“ Janovi bylo pouhých jednadvacet let.
Za svého krátkého života stihl námět k povídce ŽÁRLIVOST (1962), kterou scenáristicky rozvedl Vladimír Dvořák a v níž excelovali jeho otec Miroslav a Miloš Kopecký.
„Srdce je někdy jako dešťový mrak. Tak těžké. A stejně jako on se potřebuje vyplakat – vypršet. To, že pláče, neznamená, že je slabé, ale naopak, že bylo příliš dlouho silné. Že samo sebe nacucalo až příliš mnoha těžkostmi, které už nemůže unést a potřebuje se jich zbavit. Není to jeho slabost, ale jeho moudrost a základní předpoklad k tomu, aby potom mohlo zase lehčeji plout po obloze, stejně jako aby člověk mohl znovu lehčeji žít,“ znělo z úst tohoto oblíbeného herce.“
I na mě působil Miroslav Horníček vždy tak mile. Bylo z něj cítit teplo a klid.
A jak oddaná byla jeho láska k jeho ženě Běle, které říkal cukřenko. Právě ona mu porodila syna, který zemřel tak strašně mlád.
Jeho žena odešla na věčnost dříve než on, a i to jej samozřejmě zlomilo. Naštěstí se ho ujal Mudr. Mareš, který se stal jakoby jeho druhým synem a o Horníčka pečoval. Ve svém domě měl pro něj místo.
Ke konci života trpěl úzkostmi. Bál se smrti, takže s ním musel pořád někdo být. Ve vzácných chvílích, kdy se mu udělalo lépe, vtipkoval, že by prosil bezbolestně utratit. Moudrý klaun Miroslav Horníček zemřel 15. února roku 2003.
Hrob Miroslava Horníčka
Miroslav Horníček byl v dětství velmi stydlivý a citlivý. Rozplakal se i když měl popřát svému tatínkovi k narozeninám. Přednes básně před celou třídou bylo pro něj učiněným peklem, jak moc se styděl. Jeho nadání bavit lidi bylo i pro něj nečekané. Byl to absolutní obrat od jeho přirozenosti být spíše tichý samotář.
Legendární plzeňský dramatik a herec Miroslav Horníček se 10.11.2003 dočkal pamětní desky ve svém rodném městě. Odhalena byla v pasáži Domu Kultury ve vstupních prostorách divadla, které již od roku 1999 neslo jméno po slavném herci.
Pamětní deska Miroslava Horníčka
Další pamětní deska tohoto oblíbeného herce byla odhalena na jeho rodném domě v Plzni. Bylo tak učiněno k 20. výročí jeho smrti.
Míst připomínajících slavného rodáka je v Plzni celá řada. V parku za Velkou synagogou mohou zájemci například navštívit park, kterému vévodí umělcova socha. Jejím autorem je plzeňský sochař František Bálek.
Na tohoto pána vždy ráda vzpomínám, a velmi obdivuji jeho povzbuzení, která se u něj rodila právě průběhem jeho života:
1. „V každém těžkém okamžiku pamatuj: Největší ztrátou našeho života není smrt, ale to, co v nás umírá během života.“
2. „Až Ti bude nejhůř, nedej se zmást pohledem do zrcadla. Slzy nevytékají z rozumu, ale ze srdce. Proto na problémy svých slz nehledej rozumová řešení.“
3. „Nikdy se nesnaž dělat rozumová řešení, když jsi naštvaný, vzteklý, žárlivý nebo zamilovaný, protože to nikdy nebudou rozumová řešení.“
4. „Nejhorší pocit na světě je, když uděláš to nejlepší, co můžeš, a přesto to někomu nepřipadne jako dost dobré. Tehdy nesmíš přestat věřit, že to dost dobré je, jen to nejlepší možná děláš pro člověka, který si to nezaslouží.“
5. „Nedorozumění mezi lidmi mě trápí víc než neúspěch. Hrozně mě mrzí, když někdo slyší něco jiného, než jsem řekl.“
6. „Čím víc někoho miluješ, tím míň se ho dokážeš vzdát. Proto čím snáz Tě někdo opouští, tím víc říká, jak málo Tě vlastně miloval.“
7. „Je to oční záhada. Nikdo nevidí Tvé slzy, nikdo nevidí Tvé bolesti, nikdo nevidí Tvé touhy, ale každý vidí Tvé chyby.“
8. „Naučil jsem se přijímat ztráty. Bez ztrát nejsou pozdější zisky tak krásné.“
9. „Lidí, kteří rozdávají štěstí a smích, se bohužel nikdo nezeptá: Nejsi nešťastný a smutný?“
10. „Někdy ten, kdo je tu pro kohokoli jiného, potřebuje kohokoli jiného, aby tu byl také pro něj.“
Zdroj: Lifee.cz, iDnes.cz, Plzen.eu, Wikipedie
