Článek
Když si vzpomenu na sebe a své mateřské, nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že bych měla chůvu nebo nějakou uklízečku.
Mám za to, že dítě jsem si pořídila já a taky já jsem ten, kdo by se měl o něj starat.
Nejen že si neumím představit, že mé miminko hlídá cizí paní, bylo by mi asi líto každé chvíle, kdy s ním nejsem.
Navíc jsem nikdy nebyla tak bohatá, abych si mohla dovolit chůvu nebo jiné pomocníky v domácnosti. Kdybych byla, moje nastavení bylo i tak jasně dané. Matka jsem já.
Když jsem vyslechla na městě rozhovor dvou kamarádek, kde si jedna stěžovala druhé, že má chůvu a uklízečku, a je úplně vyřízená a vyčerpaná, protože ani tak nestíhá, tak jsem nějak nechápala.
V mém případě nefungovaly nikdy ani babičky, odbyla jsem si vše poctivě a nelituji. Zda oné mamince vypomáhají i babičky, to netuším.
Spíše mi jí přišlo líto. Nejen, že přichází o spoustu hezkých vil s miminkem, ale také miminko o kontakt s maminkou.
Z rozhovoru jsem pochopila, že je vytížená pracovně a na mateřskou jít nehodlá. Kamarádka jí oponovala, ať se nezlobí, ale že je jí líto jejího syna. Že ona by to takhle nechtěla. A že by si taky mohla odpustit běhání na vínečko, salóny krásy atd. To byly zřejmě chvíle, kdy mohla být s miminkem. Nebo možná důvody, proč časově nic nestíhá.
A ještě že je prý zima a nemusí se ještě k tomu všemu starat o zahradu, se kterou jí stejně pomáhá zahradník.
Údiv v očích její kamarádky byl nepřehlédnutelný. Zda se jen chtěla chlubit, jak je bohatá a může si dovolit vše nač si pomyslí, nebo si skutečně postěžovat jak je strhaná, to nevím.
Otázka, jak to ty matky zvládají, se dá snadno zodpovědět
Pokud jsem na mateřské, jsem tam proto, že se mi narodilo dítě. Mou hlavní povinností je tedy dítě. Není to pro mě zaměstnání ani jiné aktivity. Časem vše sladím a tak nějak stíhám. Teprve až když mi zbývá třeba chvilka, dopřeji i sobě.
Rozumím tomu, že některé maminky práci potřebují i během doby, kdy mají být na mateřské, aby tak nějak nevyšly ze cviku, nebo jim to dodává pocit, že nejsou jen kojící stanice či jak to nazvat. Mají zkrátka pocit, že se vše scvrklo jen na pleny, kojení a skoro žádný spánek. Natož nějaká ta chvilka pro ně samotné. To je jistě pravda.
Z tohoto rozhovoru mi to ale spíše připadá, že hlavní je zájem maminky dopřát si vše úplně stejně jako před narozením dítěte. Což bez pomocníků logicky nejde.
To, že ostatní matky to zvládají, je taktéž logické. Odepřou si mnoho ze svého komfortu, na který byly zvyklé. Jsou taky unavené. Ale asi spokojené, že tady jsou pro své dítě, které je potřebuje.
Stěžující si maminka má paní, která jí navíc uklízí. Ale nestíhá. Je to zřejmě opravdu díky jejím mnoha aktivitám, od práce po další věci. Když k tomu přidá péči o miminko nejspíš hlavně v noci, není divu že je unavená a vyčerpaná. Maminky na mateřské si většinou zdřímnou i odpoledne s miminkem. Pracující maminka na to asi nemá čas.
Neumím si nějak představit takový život. Znám to jen z filmů.
Paní nijak nesoudím. Je to její volba. Každý nechť si žije jak mu to vyhovuje. Někoho musí nastartovat to, co má rád a na co je zvyklý. Teprve potom dokáže fungovat dál. Každý jsme jinak nastavený. Mě naplňovala právě péče o malé stvoření. Plus jsem měla pocit povinnosti, že tak se to přece má.
Jen mě zarazila ta otázka, jak to matky bez chůvy vlastně můžou zvládat.
Zvládaly to vždy. A to dříve bylo v rodinách dětí jako smetí. Dnes už je to drahý přepych. Děti už se tolik nerodí. A kolik stojí chůva, to nemám ani tušení.
Ale mateřská láska je tou nejkrásnější. Nelituji ani jediné chvíle, kterou jsem svým dětem věnovala, mnohokrát na úkor sebe.
pexels-derlis-dario-villalba-melgarejo-403439791-14884177
