Článek
Ani si často neuvědomujeme, jak čas rychle letí. Sotva skončily jedny Vánoce, už jsou tady druhé. Nedávno se nám narodilo dítě a už jde studovat.
Babička s dědou tady pořád byli a najednou nejsou.
Čas a zdraví je to nejcennější co máme. Jenže v zápalu všedních povinností na to zapomínáme.
Důležité pro nás je ať stihneme vše co máme, ať jsou všichni spokojeni a ať máme z čeho žít.
Když se náhle přihodí, že nám odchází prarodiče nebo rodiče, jsou nemohoucí a závislí na pomoci druhých, zjistíme, že na to nejsme vůbec připraveni.
Litujeme promarněných chvil. Nevíme často co vlastně dělat. Jak zařídit péči o umírajícího, jak se najednou smířit s tím, že nás někdo opouští?
Otevíráme oči a aspoň na čas si uvědomujeme, že ani my tady nebudeme na věky.
Průzkum lidí, kteří jsou už životem poučeni nebo už se loučí s tímto pozemským životem, mají jasno a shodují se v tom, co mělo být v jejich životě jinak.
Nejvíce si zpětně všichni přejí, aby mohli trávit alespoň jeden den v měsíci čistě podle sebe a pro sebe. Jenže měli pocit, že by to bylo sobecké. Jsou tady přece děti, vnoučata, rodiče, prarodiče, zaměstnání, kamarádi atd. Tímto stylem žijí hlavně ženy. Obětují se na úkor sebe.
Chtěli by někam odjet a nechat doma telefon. Být jen sami se sebou aniž by je někdo postrádal. A nemít výčitku, že tady nejsou na pár chvil pro všechny kolem.
Bohužel většina z nás má za to, že co byl vynalezen mobil, jsme povinni být dostupni 24/7. Kolikrát musíme odpovídat na dotěrné dotazy, proč to nezvedáme nebo proč okamžitě neodpovíme na sms.
Lidem v dřívější době se jistě žilo lépe. A byli spolu v kontaktu i přesto, že mobily neexistovaly.
Seniory často trápí, že když je právě doba telefonů, nikdo jim nezavolá. Trápilo by je to i kdysi? Tehdy čekali na návštěvu. Dnes si potomek myslí, že když párkrát zavolá, tak má vlastně splněno. A někdy bohužel ani nezavolá.
Samota je na úplném konci snad to nejhorší.
A snad právě proto si mnoho starých lidí zpětně uvědomuje, že i když tady byli více pro druhé než pro sebe, neměli to dělat. Hlavní je být tady pro sebe. Zjišťují, že nakonec stejně odcházejí na onen svět úplně sami. A těch krásných vzpomínek na osobní pocit štěstí je jen velmi málo.
Schází odvaha žít skutečně podle sebe a ne tak, jak se to očekává.
Nedokážeme říct, co cítíme doopravdy a že nám něco schází, popíráme sami sebe.
Docházíme k tomu, že skutečně šťastní jsme příliš nebyli.
Práce neměla být tím hlavním v našich životech.
Peníze hodně usnadňovaly život, ale chyběla láska.
Někteří riskovali i své zdraví, kterého si nevážili.
Proč soucítíme se všemi jen ne se sebou? Proč musí někdo zemřít nebo onemocnět, abychom se zastavili a uvědomili si, jak je život pomíjivý?
Proč přes všechny dnešní vymoženosti máme čím dál méně času?
Prioritou by jsme měli být vždy především my sami. Náš čas, naše zdraví a naše vztahy založené na skutečném přátelství.
Umírající člověk taky otvírá oči v tom, aby jsme si uvědomili, jak nepodstatný je názor druhých. Důležité je to, jak to cítíme my sami a jaký život naplňuje nás, nikoli ty druhé. Umírající to nakonec vše vidí jako nesmyslné.
Chceme-li si na konci říct, že jsme žili šťastný a spokojený život, a ne promarněný, je nutné si vše uvědomit mnohem dříve. Na smrtelné posteli už nám život zpátky nikdo nevrátí.
Tváříme se celou dobu silně. Hrajeme si na spokojenost. V sobě si ale často neseme mnohé. A s tím mnohým nevyřčeným jednoho dne musíme odejít.
S otázkami „Proč jsem to neřekl?“, „Proč jsem tam nejel, teď už je pozdě.“, „Proč jsem se tak bál a alespoň to nezkusil?“ a podobně.
Senioři si prošli mnohým. Není s podivem, že jsou to většinou moudří lidé, které život naučil.
Jen je škoda, že nám otevírají oči, až když je ztrácíme. Jejich slova jsou největšími důkazy toho, co je skutečně podstatné. Kdo jiný, než člověk na samém konci životní poutě to může vědět lépe? Jim samotným už nedokážeme pomoci. Odcházejí smířeni se smrtí, avšak často ne s tím, jak žili. Sami sobě ale ještě pomoct můžeme. Ještě stále máme čas.
Ilustrační obrázek
Zdroj: názor autora
https://www.denik.cz/zdravi/litost-smrt.html
https://www.umirani.cz/clanky/pet-veci-kterych-lide-pred-smrti-nejcasteji-lituji
