Článek
Lékař Joseph M.Price dlouho hledal odpověď na otázku, proč obyvatelé, kterým proudí z kohoutku tvrdá voda, neumírají na infarkty jako lidé, kteří mají vodu měkkou. proč mají mladí vojáci ucpané tepny?
Tento lékař bádal velmi dlouho, a hledal i v dávné historii. Zjistil, že do roku 1920 byl už dnes běžný infarkt, naprosto neznámou chorobou.
Infarkty nebyly důvodem úmrtí, a to i přesto, že lidé jedli tučná jídla jako jíme dnes. Cholesterol tedy není pravým důvodem infarktů. Po zkoumání všech lékařských výzkumů a informacemi z archivu došel k jasnému výsledku.
Po roce 1920 se vláda rozhodla k používání elementárního chloru kvůli epidemiím tyfu. Bohužel bez jakýchkoli testů o škodlivosti této látky. O chloru nebyly provedeny žádné výzkumy.
Dlouholetým výzkumem zjistil, že ať už se jedná o zvířata, která žijí volně v přírodě, a zvířata žijící v zoologických zahradách, a jsou napájeny vodou z kohoutku, umírají na ucpání cév.
Taktéž lidé, žijící mimo civilizaci, neumírají na arteriosklérozu (ucpávání cév).
Jako chirurg, když se staral o nemocné vojáky, kteří bojovali ve Vietnamu, vysledoval, že tito mladí muži ve věku v průměru 22 let, mají žíly zanesené tukem jako cca 60letí muži. A tady se začal zajímat o to, co je příčinou.
I zde je důvod stejný. Ve Vietnamu se kvůli vysokým vedrům přidával ve velkém do vody chlor. A to z toho důvodu, aby vojáci z vody neonemocněli. Vojáci pili silně přechlorovanou vodu, která tak páchla, že se skoro nedala pít. Jenže v extrémním horku byla velká žízeň, a tak jí každý vypil hodně…
Po návratu z Vietnamu nad touto záhadou mladých vojáků s ucpanými cévami začal bádat.
Dnes už známe škodlivost této látky, a to nejen vnitřní. Studie dokazují, jak toxický je chlor pro naše tělo. Děti trpí astmatem, a to právě kvůli chlorované vody v bazénech. Bohužel chlor nereaguje jen na mikroorganismy, před kterými nás má v bazénu chránit.
V bazénech se z těl návštěvníků, z jejich kůže, sliznic nebo vlasů uvolňuje mnoho organických látek, které jsou součástí zbytků potu, moči nebo kožního mazu. Ale do bazénu se mohou spláchnout také zbytky mýdla, sprchových šampónů a dalších druhů kosmetiky. Reakcí chloru s těmito látkami vzniká široká škála chemikálií, kterým odborníci říkají vedlejší produkty chlorace a zatím jich objevili několik stovek. Samotný chlor a většina vedlejších produktů chlorace může postihnout výstelku neboli epitel horních cest dýchacích a zvýšit její propustnost pro alergeny.
Lékař Joseph M. Price také dodává, že eskymáci pozřou na posezení i několik kilogramů velrybího tuku. Nabízí se, že musí zákonitě umřít na vysoký cholesterol, následně infarkt. Joseph zdůrazňuje, že eskymáci diagnózu infarkt vůbec neznají. Vyvrací tvrzení, že cholesterol je důvodem infarktů. Nedávno provedl vědec z EPA podobný experiment s holuby se stejnými výsledky. Zemřeli po požití chloru na kornatění tepen. Mnoho výzkumů naznačuje, že existuje malá nebo žádná korelace mezi spotřebou cholesterolu v potravě a sérovými hladinami v krvi.
Chlór se samozřejmě přidává do vody, aby ji dezinfikoval, zabíjel bakterie a viry, které způsobují nemoci jako tyfus a cholera, a to dělá dobře. Špatné je, že to poškozuje i lidi.
Zajímavostí je, že zhruba 20 let po zahájení chlorace v Americe došlo k ohromnému nárůstu srdeční frekvence. Kromě toho je výskyt rakoviny o 93 % vyšší u lidí, kteří konzumují chlorovanou vodu.
Chlorovanou vodu nejen pijeme, ale také se v ní koupeme a plaveme. Bylo zjištěno, že vdechování horké páry ve sprše vám může poskytnout až 100násobek expozice pitné vody. A někteří odborníci varovali, že pokud u bazénu cítíte chlór, nevstupujte dovnitř.
Dva z hlavních účinků chlóru na tělo jsou, že vytváří obrovské množství volných radikálů, které obecně způsobují zánět, ale konkrétně v krevních cévách. To zase začne tvořit plaky, které jsou v podstatě jako miniaturní benigní nádory. Kromě toho mají ionty chlóru, které vystýlají cévy, náboj -2, takže ionty vápníku s nábojem +2 cirkulující v krvi jsou přitahovány a vázány s chlórem, což vytváří další povlaky a ucpávání, což je nebezpečná kombinace.
A jak je to tedy s měkkou a tvrdou vodou?
Extrémně aktivní chlor reaguje s částicemi tvrdé vody na chloridy, takže ho zůstane méně pro ovlivňování našich cév. Měkká voda je tedy už problém. Tady chlor zůstává ve své agresivní formě.
Své poznatky shrnul lékař Joseph M. Price do knihy s názvem Srdeční choroby - cholesterol - chlor.
Zdroj: Energie života.com, Eurochlor-org, Sunwarrior.com
