Článek
Jeho příběh není jen vzpomínkou na talentovaného umělce, ale především na člověka, který dokázal přijmout osud s pokorou a proměnit ho v sílu.
Přestože byl po většinu života upoután na invalidní vozík, nikdy nepřestal tvořit, milovat ani inspirovat.
Jan Potměšil se narodil 31. března 1966 v Praze. Už od dětství bylo zřejmé, že má mimořádný talent – před kamerou se objevil už jako malý chlapec a postupně si budoval slibnou hereckou kariéru. Diváci si ho zamilovali třeba díky filmům Bony a klid nebo v pohádce O princezně Jasněnce a létajícím ševci, kde ztvárnil nezapomenutelného Jíru.
Osudová nehoda a boj o přežití
Na konci 80. let stál na prahu velké budoucnosti. Byl mladý, úspěšný, plný energie – a také aktivní občan. V listopadu 1989 se zapojil do společenského dění kolem Sametová revoluce a pomáhal šířit myšlenky změny po celé republice.
Nikdo tehdy netušil, že právě tato cesta mu navždy změní život.
Dne 8. prosince 1989, při návratu z jedné z cest, došlo k tragické autonehodě. Mladý herec utrpěl těžké poranění páteře a lékaři mu dávali pouhých sedm procent šance na přežití.
Upadl do kómatu, ze kterého se probudil až po několika měsících. Když se probral, dozvěděl se dvě zásadní zprávy – že Václav Havel se stal prezidentem a že on sám už nikdy nebude chodit.
Od té chvíle byl upoután na invalidní vozík.
To, co by pro mnohé znamenalo definitivní konec, se v jeho případě stalo začátkem nové životní kapitoly.
Síla přijmout a jít dál
Po dlouhé léčbě a rehabilitaci se Jan Potměšil rozhodl vrátit k tomu, co miloval nejvíc – k divadlu. Navzdory handicapu se stal výraznou osobností české divadelní scény, především ve spolku Kašpar, kde působil desítky let.
Jeho přístup k životu byl obdivuhodný. Nehoda pro něj nebyla trestem, ale – jak sám říkal – „darem“. Přijal ji jako součást svého osudu a odmítal se litovat.
Zachoval si humor, nadhled i schopnost radovat se z obyčejných věcí. Lidé, kteří ho znali, často mluvili o jeho klidu, vděčnosti a vnitřní síle.
Nemoci, které zkoušely jeho odhodlání
Život na vozíku s sebou nesl i řadu zdravotních komplikací. V posledních letech se jeho stav zhoršoval – trápily ho vážné zdravotní problémy, kvůli kterým výrazně zhubl a opakovaně končil v nemocnici.
V roce 2023 prodělal náhlé srdeční selhání a ocitl se znovu na hranici života a smrti. Lékaři ho tehdy dokázali zachránit, ale následovala dlouhá a náročná rekonvalescence.
K tomu se přidaly další komplikace – například proleženiny a žlučníkové potíže. Přesto se nikdy nevzdal. I v oslabeném stavu se snažil vracet k práci a zůstával aktivní.
Láska, která přišla po pádu
Vedle profesních i zdravotních zápasů sehrál v životě Jana Potměšila zásadní roli jeho soukromý svět – tichý, nenápadný, ale o to pevnější.
Osud mu po těžké nehodě nepřinesl jen bolest a ztrátu, ale i něco, co sám považoval za jeden z největších darů svého života. Poznal svou budoucí ženu Radku Prchalovou, novinářku, se kterou se setkával při divadelní práci. Jejich vztah vznikal postupně a přirozeně, bez velkých gest – o to hlubší však byl.
Sám o tomto setkání později mluvil s pokorou a vděčností:
„To, že jsem potkal svoji ženu a měli jsme miminko, byl velký zázrak.“
Společně vychovali syna Jana. Rodina pro něj nebyla samozřejmostí – právě naopak. Po tom, čím si prošel, ji vnímal jako něco výjimečného a křehkého.
Jeho žena při něm stála v nejtěžších chvílích, ať už šlo o dlouhodobé zdravotní komplikace nebo opakované hospitalizace v posledních letech. Byla oporou, která nebyla vidět na jevišti, ale bez ní by jeho životní příběh nebyl úplný.
Herec často zdůrazňoval, že právě rodina a práce mu dávají smysl a pocit naplnění. Nehledal, co mu osud vzal – soustředil se na to, co mu dal.
Obyčejné štěstí, které nebylo obyčejné
Navzdory životu na vozíku dokázal vést plnohodnotný osobní život. Byl manželem, otcem, kolegou i přítelem. Lidé z jeho okolí často vnímali, že nepůsobil jako člověk, který by byl „omezený“ – spíš jako někdo, kdo si velmi dobře uvědomuje hodnotu každého dne.
Rodina pro něj nebyla únikem od reality, ale jejím pevným středem. A právě v ní nacházel sílu vracet se znovu a znovu – na jeviště i do života.
Tichý odchod
Jan Potměšil zemřel 16. dubna 2026 ve věku 60 let, podle dostupných informací ve spánku po delší nemoci.
Jeho odchod byl tichý. Stejně tak jako byl jeho život v posledních letech, pokorný a smířený.
Odkaz, který zůstává
Příběh Jana Potměšila není jen příběhem herce. Je to příběh člověka, který čelil extrémní životní zkoušce a dokázal ji proměnit v sílu.
Z mladého talentu, kterému osud „vzal nohy“, se stal muž, který přesto dokázal stát pevně – jinak, ale o to silněji.
Jeho slova vyjadřují, jak silný muž to byl:
Já tu nehodu beru jako dar. Naučila mě žít jinak, ale možná opravdověji. Dostal jsem druhou šanci a byla by škoda ji promarnit.
Jeho život ukazuje, že skutečná velikost člověka se neměří tím, co mu bylo dáno, ale tím, jak se postaví k tomu, co mu bylo vzato.
A právě proto si ho lidé nebudou pamatovat jen jako herce na vozíčku, ale především jako člověka, který i v nejtěžších chvílích dokázal rozdávat světlo, naději a sílu druhým.
Zdroj: https://www.rozhlas.cz/jan-potmesil-vnima-uraz-jako-dar-ktery-si-nevybral
https://magazin.aktualne.cz/je-lepsi-byt-na-voziku-nez-s-komunisty-jan-potmesil-vzpomina
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Potm%C4%9B%C5%A1il
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-serialy-filmy-kino-a-tv/836382/letajici-svec-jan-potmesil-slavi-60-dvakrat-o-fous-utekl-smrti
https://www.prozeny.cz/clanek/zdravi-a-zivotni-styl-rozhovory-to-ze-jsem-potkal-svoji-zenu-a-meli-jsme-miminko-byl-velky-zazrak-rika-v-intimni-zpovedi-herec-jan-potmesil
