Článek
Když se vzpomíná na úspěšného atleta české historie, většinou se všem vybaví jméno Emil Zátopek.
Ještě před Zátopkem ale svět poznal jiného atleta, který byl židovského původu, a svůj rekord zaběhl na Olympiádě v Los Angeles v čase 2:41:35. Tehdy se účastnilo maratonu 28 běžců, Oskar Hekš se umístil na 8.místě.
Oskar Hekš se narodil 10. dubna 1908 v Rožďalovicích na Nymbursku do židovské rodiny. O jeho životě se mnoho neví, jen je známo, že pracoval jako zástupce pro společnost, která v té době prodávala telefony.
Nejsou bohužel nikde ani zmínky, kde se v tomto nadaném člověku vzala láska k běhu.
Spisovatel Roman Cílek v knize Vavříny pro mrtvé vítěze píše, že Oskar už jako předškolák běhával do městečka vzdáleného od Rožďalovic asi patnáct kilometrů. Chtěl být mezi ostatními dětmi včas, a tak vždy běžel co nejrychleji to šlo.
V dubnu 1928 se mu otevřela cesta ke skautům, kde se začal intenzivně věnovat sportu. Bylo mu tehdy 12 let, když se s rodinou přestěhoval do Prahy. Běhání s dětmi z vesnice mu tak skončilo. Hodně ho bavily běhy na dlouhé tratě, v nichž se stával rovnocenným soupeřem mnohem starších kamarádů.
Jeho snem byl ten největší a nejdelší závod – maraton. Příběh o bitvě u Marathónu a o poslovi, který do Athén přinesl jediné slovo o vítězství, znal zpaměti.
První běžecký závod, jehož se zúčastnil, byl tříkilometrový běh „Napříč Prahou“, od sochy sv. Václava přes Náměstí republiky a most do Veletržní třídy, kde byl cíl.
Časem zjišťuje, že mu velmi vyhovují dlouhé tratě. Svůj první závod vyhrál 14. července 1929. Za atletický Pedestriánský klub Vinohrady získal titul mistra republiky v maratonu.
Prvního října 1930 narukoval a jako voják 44. pěšího pluku v Liberci sloužil do března 1932. Do civilu se vracel v době, kdy už se s ním začínalo počítat pro olympiádu v Los Angeles. Když byl vybrán, aby reprezentoval republiku na olympiádě, bylo to finančně náročné. Peníze se tehdy sháněly, kde se jen dalo.
„To, čemu jsem stále nechtěl věřit, se stalo skutkem. Vybrali mě, abych reprezentoval Československo na olympiádě. Napsat, že se mi splnilo velikánské životní přání, to je málo.“ Reakce Oskara Hekše.
Přestože i bez medaile ho doma v Československu vítaly davy nadšených lidí a Hekš z nich měl velkou radost, úplně spokojený se svým výkonem nebyl.
Že by mohly být olympijské hry zneužity Hitlerovým nacistickým režimem se řešilo už od června 1933. Mezinárodní olympijský výbor uvěřil slibům německých politiků i organizátorů her, že hry proběhnou v duchu Olympijské charty, budou se jich moci účastnit všichni sportovci a nikdo nebude pronásledován.
Vznikly výbory pro přeložení olympiády, protože ne všem se líbila představa, že olympiáda bude probíhat v režii nacistického režimu. V čele jednoho z nich seděl právě Oskar Hekš. Ten odmítal podporovat Hitlera tímto způsobem. Snažil se co, to šlo, na jeho stranu se ale bohužel nikdo nepostavil. Na Hekšovu stranu se nepostavily ani tehdejší velké deníky Národní listy a Lidové noviny. Svým nekompromisním postojem si okamžitě znepřátelil nejen nacisty, ale také část československých funkcionářů a sportovců, kteří do Berlína na olympiádu nakonec stejně odjeli. Oskar Hekš ale dostál svému slovu a na protest proti Hitlerově režimu na olympiádu do Berlína skutečně neodcestoval.
Olympijské hry v Berlíně byly plně v režii fašistického Německa. Provázela je výrazná nacistická propaganda a měla se projevit i nadřazenost árijské rasy.
Když byly vystavěny koncentrační tábory, nazval je říšský ministr propagandy Joseph Goebbels „tábory určenými k převýchově protispolečenských živlů“. Smutnému osudu neunikl ani Oskar Hekš. Jeho výrazné běžecké úspěchy byly zapomenuty. Pro nacisty navíc nebyl jen řadovým židovským občanem se žlutou hvězdou na klopě. Díky své známé tváři vyčníval z řady.
Do prvních transportů, které vyjely do Terezína, byli zařazováni hlavně mladí a zdraví muži schopní dřiny, protože jejich úkolem bylo celé ghetto vybudovat. Právě takovým mužem byl i Oskar Hekš. Ten byl navíc v očích nacistů jasně vinen.
6. září 1943 odjíždějí první dva transporty do Osvětimi. Tehdy odjelo 5007 osob. Mezi transportovanými byli Oskar Hekš. Z celkového počtu se vrátilo pouhých 38 lidí.
Oskar Hekš žil v krutých podmínkách tábora ještě půl roku. V noci z 8. na 9. března 1944 pak v plynové komoře vyhasl život jednoho z našich nejvíce nadějných sportovců. Vedle legendárního Emila Zátopka je dodnes jediným maratoncem v naší historii, který na olympijských hrách doběhl v první desítce.
zdroje: Holocaust.cz, Refresher.cz, Sport.cz, Youtube
