Článek
Doba války a koncentračních táborů je silná a nezapomenutelná.
Hrůzy, které se děly, známe všichni dobře.
Dnes už známe spousty hrdinů, kteří se tehdy nebáli postavit zlu či se nějak rozhodli pomoci na úkor vlastního bezpečí.
Krutá doba neřešila, kdo je kdo. Zlo bylo pácháno na mužích, ženách a bohužel i malých dětech.
Vznikla spousta skutečných příběhů, které byly sepsány do knih nebo natočeny jako film či dokument.
O této smutné době se učí děti ve školách, jsou pořádány školní výlety do koncentračních táborů, aby děti měly představu, o čem to vše vlastně bylo.
Ale co děti menší?
Těm jen stěží můžeme sdělit, jaká zvěrstva byla páchána nebo je strašit příběhy židovských dětí, které musely zemřít.
Ačkoli je pár dětských knih na toto téma napsáno, jsou spíše tragické a smutné.
Židovskou holčičkou, která přežila pobyt v Terezíně, byla Eva Herrmannová.
A právě o jejím příběhu se rozhodla napsat její vnučka Klára Dvořáková. Dala si za cíl, že kniha bude psána citlivě a cíleně pro děti.
Měla jsem u své knížky velký respekt z toho, abych nějakým dětem nezpůsobila trauma, aby to na ně nebylo moc. Zvažovala jsem každou větu. Přála bych si, aby současné děti byly první generací, která se z historie dokáže poučit.
Příběh židovské holčičky Evy má dětem ukázat, že i když vládne smutek, vždy je naděje. Klára Dvořáková, která knihu sepsala, si přála, aby právě tento příběh otevíral velká témata a zároveň aby to byl příběh, který se dá dětem číst i před spaním.
Hlavní hrdinka, Klářina babička Eva, žila v Opavě. Její otec byl židovského původu.
Do Terezína byli nejdříve odvezeni její prarodiče, které už nikdy nespatřila a nikdy se nedozvěděla, kde jsou pohřbeni.
Ačkoli byl její otec židovského původu, od transportu byl uchráněn, protože jeho žena-maminka Evy, byla árijka.
Eva takové štěstí neměla a byla rovněž povolána do Terezína. Její maminka s ní strávila poslední krásné dva dny a poté ji posadila do vlaku směr ghetto. Tehdy jí Eva říkala, ať nepláče. Později pochopila, co je to mateřská láska a že bylo nemožné, aby její maminka v ten smutný moment neplakala. Pochopila, jaký strach a bolest musela cítit.
Eva byla v Terezíně do konce války. Vykonávala zde různé práce, neštítila se ničeho, byla velmi silná. Ke konci, kdy už vznikaly různé nemoci, se starala i o nemocné. Přihlížela, jak jsou její přátelé odváženi na jistou smrt do Osvětimi. Vedla si deník, díky němuž je později vydán autentický příběh jejího pobytu v ghettu.
Po dvou letech, kdy zavládl v ghettu velký chaos, se Eva rozhodla utéct. Tehdy se k ní přidalo pár dalších a skutečně se jim podařilo utéci.
Po třech dnech pěší chůze se Eva vrací k rodičům. Tady zjišťuje, že se její otec schovává v nemocnici. Když ji rodiče spatřili, maminka radostí vyjekla.
Eva Herrmannová se stala v roce 1991 šéfkou opery Národního divadla v Praze. Ačkoli se provdala a porodila dvě děti, ponechala si své rodné příjmení. A tak vzniká příběh dívky „Poslední Herrmanovic holka“ a pro děti „Herrmannovic holka“.
Příběh, kde právě Eva přežila válku jako jedna z mála z této rodiny, založený na skutečných sepsaných vzpomínkách samotnou Evou Herrmannovou. Do dětské podoby knihu přivedla její vnučka Klára.
Anotace:
Herrmannovic Evička se narodila do krásných časů první republiky, svět se však začal měnit. Veselá holčička mohla mít život jako každé jiné dítě, ale vzhledem k okolnostem se musela stát silnou a statečnou. Čekala ji totiž velká cesta do neznáma. Do temných let, kterými probleskovaly jiskřičky přátelství a naděje. A do Terezína.
Citlivé a ohleduplné vyprávění seznamuje děti s dobou, která změnila nejen tehdejší svět, ale možná i ten náš. A dává dětem i dospělým možnost podívat se na tuto kapitolu dějin očima holčičky a jejího věrného háčkovaného kamaráda.
Zdroj: https://www.pametnaroda.cz/cs/herrmannova-eva-20140624-0
https://www.svetzeny.cz/zabava/osobnosti/eva-hermannova-za-valky-zpivala-v-koncentracnim-tabore-terezin-pozdeji-se-stala
Tištěný Region Opavsko
