Článek
O odchodu oblíbené Aničky Slováčkové bylo napsáno již mnohé.
Její skon přišel mnohem rychleji, než zřejmě čekala i ona sama. Smutná zpráva zaskočila celý národ.
Jako by se všichni spojili a uvědomili si, co je v životě skutečně důležité. Nebylo jediného člověka, který by nepřál rodině upřímnou soustrast a Aničce ať letí domů a je jí už konečně dobře.
Dokázala zase na chvíli propojit celou naši zem. Lidé se shodovali, jak čistá a silná duše to byla, jak silný odkaz tady zanechala.
Je na každém z nás, zda se zastavíme a tak nějak přehodnotíme co je důležité a co vůbec ne. Uvědomíme si, co nám všem Anička celou tu dobu říkala, promlouvala a v podstatě varovala, že co je dnes už zítra být nemusí.
Spoustu lidí až dnes zjišťuje, jak krásné a procítěné písně Anička nazpívala.
Dům Dády Patrasové a Felixe Slováčka byl v obležení svíček, květin, fotografií a andílků.
Ačkoli i oni věděli, že se ta chvíle blíží, na smrt dítěte není nikdo z nás připraven.
Dá-li se to tak říct - v této smutné chvíli byla i výhoda. Anička měla čas a vše si naplánovala, se všemi se rozloučila a rodina měla tu možnost udělat vše tak, jak si to jejich milovaná Anička přála.
Alespoň se o to snažila.
Kdo sledoval celou situaci tak ví, že jedním z přání Aničky bylo, aby pohřeb nebyl ve smutných barvách.
Aby ani pohřeb samotný nebyl jen smutek a pláč.
Díky médiím bohužel víme, jak vše probíhalo již před kostelem. Kdo se přišel rozloučit, kdo poslal jaký věnec a co měl kdo na sobě. A že poslední sbohem přišel dát i prezident Petr Pavel.
A díky této medializaci se zvedla velká vlna nevole.
Lidé nejen, že odsoudili média za jejich odporný přístup v nejtěžší chvíli rodičů Dády a Felixe, nebo za to, že nejsou schopni akceptovat ani poslední přání Aničky, ale především zkritizovali články, které se po pohřbu začaly objevovat.
Smrt Aničky zasáhla také Slovensko.
A zdejší titulek na sociální síti rozohnil snad všechny.
„POHREB ANIČKY SLOVÁČKOVEJ (29). Dáda v rifliach, obrovský veniec od Gottovej“
Jako by už ani nešlo o poslední rozloučení, smrt mladé ženy, šok rodičů a všech kolem, ale jen o to, co kdo dal a co měl kdo na sobě.
Novinářský hyenismus nadzvedl všechny sledující. Titulek nejen, že ztrapnil maminku Aničky, a paní Gottovou vyzvedl do výšin, ale ukázalo se, že těžit se dá opravdu na všem bez jakéhokoli citlivého přístupu minimálně k pozůstalým.
Anička si nepřála smutné barvy.
A co je bolest její matky ve srovnání s tím, co měla v ten smutný den na sobě. Proč je oděv důležitější než to, o co v ten okamžik skutečně šlo. O obrovský žal rodičů i bratra. O to, splnit vše jak si Anička přála. O to, být s ní ještě tu poslední chvíli než zmizí navždy.
Samozřejmě jsou dána jistá pravidla jak se na pohřeb odít. Nicméně už se děje čím dál častěji, že si to zesnulí nepřejí a pozůstalí to akceptují. Na pohřbech se objevují veselé barvy a volí se neformální oděv. Pokud tím nikoho neurážíme, a to hlavně zemřelého, proč je to takový problém?
Komentáře mluví za vše:
„Už je důležité jen to, co měl kdo na sobě nebo kdo co donesl. To děvče si samo naplánovalo pohřeb. Pochovat vlastní dítě je to nejhorší co může rodiče postihnout. Mějte patřičnou úctu v jejich žalu.“
"Smutek se nenosí v oblečení, smutek je v srdci. Nesuďte, nikdo jim do srdce nevidíte. “
„Odešlo mladé děvče, které si naplánovalo své rozloučení. Proč se teda řeší co má kdo na sobě? Pro rodiče je to strašné.“
„Myslím, že je absolutně jedno co má na sobě! I kdyby měla tepláky. Důležité jsou city, láska a to co je v srdci.“
„Pieta není o pomlouvání. Anička si to tak přála a rodiče to respektovali.“
„Vy už buďte radši ticho! Co si to vůbec dovolujete diktovat ženě-matce, co má mít podle vás oblečené na pohřeb svého dítěte. Ještě to dáte jako veřejný titulek článku!“
“ Myslíte si, že je lehké pochovat své dítě? Matku podpírali dva muži. Anička si to tak přála a maminka jí to splnila."
„Hanba vám všem.“
Bohužel si někteří neuvědomují, jak netaktní a nevhodné je v titulku soudit zdrcenou matku. Jestli rodiče něco potřebují, tak je to především podpora, pokoj a respektování jejich kroků.
Připomeňme si poslední slova Aničky:
Procházím lesem po úzké cestě, po místech, kde mech něžně hladí moje chodidla. Pak zastavím na útesech a splynu ve sluneční záři. Prosím nechoďte se se mnou loučit v černé a nenoste květiny, oslavte se mnou, že už je mi dobře. Já s vámi přece budu napořád.
Uctívejme její památku a akceptujme její poslední přání. Není už nic jiného, co můžeme udělat a soudit nikomu z nás nepřísluší.
Zdroj: https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/811094/emotivni-pohreb-anicky-slovackove-29-nejsilnejsi-chvile-bolestneho-louceni.html?kapitola=3510971
https://www.idnes.cz/kultura/hudba/anna-slovackova-pohreb-posledni-rozlouceni.A250414_135602_hudba_ts
https://www.facebook.com/share/p/1LMW4KSWeX/
