Článek
Vladimír Menšík, který se dočkal ocenění jako národní umělec, miloval místo, kde se narodil a o svém původu rád hovořil.
Měl-li možnost, informaci o svém rodném městě vpasoval klidně i do rolí, které hrál.
Jeho rodištěm byly Ivančice a byl na ně pyšný. Na jeho rodném domě je pamětní deska, na budově školy můžeme vidět jeho bustu a jeho jméno nese také rozhledna v Brně.
Pojmenována po něm byla také tramvaj.
Miloval sport, jako fotbal a házenou, kterým se sám věnoval.
Jeho láskou byly také hudební nástroje. Uměl hrát na piáno a také mandolínu.
Těšilo ho chodit na poutě, veselice a obdivoval svět cirkusáků.
Nádherně kreslil a také velmi rád zpíval.
Byl to člověk s mnoha nadáními, mezi herci byl považován za skutečného mistra.
Měl krásný vztah se svou babičkou a dědečkem. Babička mu říkala „Laďušenko“. Jeho dědeček, kterému říkal staříček, zemřel v jeho přítomnosti doma na kanapi a s úsměvem na rtu. Vladimír Menšík ani v této těžké chvíli nezapomněl na dobrou náladu, která ho provázela snad všude a díky které byl všemi tak oblíben.
O této historce vyprávěl Jiří Sovák:
„Měl dědečka, pětadevadesát let. Věk jistě požehnaný a žádná tragédie, když takový člověk v klidu zemře. Jen pokora, že ho Pán Bůh nechal na světě tak dlouho. Menšík jednou sedí v kuchyni u svý stařenky na Moravě, příjemně se baví, staříček si hoví vedle na vikslavantovým kanapi. Stařenka najednou povídá: ‚Laďušenko, podívej, jak se ten náš staříček dneska pěkně usmívá!‘ Láďa se otočí a povídá: ‚No jo, ale takhle se bude usmívat už furt. Je mrtvej!‘ Stařenka v tu chvíli propagačně zaplakala, zavolala nějaké to pravnouče, aby utíkalo pro doktora, pak si sedla a povídá: ‚Laďušenko, teď pojď, převlékneme staříčka do černého, než nám ztuhne!‘ Společným úsilím ho převlékli. V jedné chvíli stařenka sepjala ruce a povídá: ‚Ježišmarjá, co kdyby se staříček probudil, co mu povíme?‘ Láďa na to: 'No, co bychom povídali? Že jde do divadla!'“
A co bylo oblíbenou pochutinou Vladimíra Menšíka?
Známá je jeho polévka zelňačka a perkenice. Také měl rád sladké a zákusky. Pro ty si rád několikrát zajel až do daleké Opavy k místnímu cukráři a zároveň známému dirigentovi Karlu Kosterovi. Ten na usměvavého herce zavzpomínal v tištěném vydání Regionu Opavsko.
A protože měl Vladimír Menšík velkou rodinu a čtyři děti, vždy to cukráři taktně a s úsměvem připomněl a tak pokaždé dostal nabalenou plnou krabici dobrot.
Recept na zelňačku a perkenici Vladimíra Menšíka:
Perkenice
- 2 cibule
- 3 zelené paprikové lusky (nejlépe trochu pálivé)
- 1 rajčatový protlak
- 250 g uzeniny
- 3 rajčata
- kousek másla
- sůl
1. Cibule nakrájejte na plátky, papriky na proužky a uzeninu na kostičky. Rýži propláchněte vodou.
2. V hrnci přiveďte k varu 1,5 litru vody, osolte ji, postupně do ní přidejte cibuli, papriku, rajčatový protlak, rýži a uzeninu a vařte, dokud rýže nezměkne.
3. Odstavte z ohně, vmíchejte kousek másla a rajčata nakrájená na měsíčky a nechte je v polévce prohřát. Podávejte s chlebem.
Zelňačka
- 300 g kysaného zelí
- 300 g hub (mohou být i sušené)
- sůl a pepř
- bobkový list
- 2 lžíce cukru
- 2 lžíce rajského protlaku nebo kečupu
- 1/4 šálku sladké smetany
- 2 lžíce hladké mouky
- 1 klobásu
1. Kysané zelí sceďte a nakrájejte na menší kusy. Pak ho i se slitým lákem přidejte do hrnce s litrem a půl vody, přidejte houby (pokud jsou sušené, tak je nejprve namočte do mléka, a až se napijí, vymačkejte je). Vmíchejte koření, cukr a protlak a vařte 45 minut.
2. Smetanu dobře rozmíchejte s moukou, vlijte do polévky, přidejte nakrájenou klobásu a ještě asi 3 minuty povařte. Podle potřeby dochutíme solí a pepřem.
3. Vydatnou zelňačku podávejte s pečivem.
Hezkou vzpomínku na herce si navždy ponechal jeho kolega Jiří Sovák:
Přestože se dožil jen 58 let, nechal po sobě úsměv. Jen se řekne Menšík - lidé se smějí. Je to lepší, než kdyby tady byl sto dvacet let a nezbylo po něm nic.
Jedinečný byl také podle známého režiséra Miloše Formana:
Chci se vyhnout objevování dávno objeveného. Totiž že Vladimír Menšík byl génius. A že patří do svaté trojice vedle Vlasty Buriana a Jana Wericha. Všichni ostatní jsou pouze jejich apoštolové.
Vladimír Menšík odešel z pozemského světa před 37 lety, pohřben je na Olšanských hřbitovech.
zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Vladim%C3%ADr_Men%C5%A1%C3%ADk
https://magazin.recepty.cz/clanky/zavzpominejte-na-vladimira-mensika-uvarte-si-jeho-skvelou-zelnacku-nebo-perkenici-1632.html
https://www.csfd.cz/tvurce/1548-vladimir-mensik/zajimavosti/
https://www.regionopavsko.cz/component/zoo/item/karel-kostera-komuniste-mi-chteli-rybovu-msi-zakazat-ale-nedal-jsem-se?Itemid=101
