Článek
Hudba byla mým životem, vášní a zároveň prostředkem k obživě. Koncerty, hraní na svatbách, v restauracích a klubech – to všechno bylo pro mě normální. Pak přišla umělá inteligence a postupně mi vzala všechno.
Na začátku to byly drobné signály. Restaurace a kavárny, kde jsem pravidelně vystupoval, začaly používat AI generované playlisty a virtuální hudební vystoupení. Firmy, které dříve objednávaly živou hudbu na akce, začaly preferovat levnější a spolehlivější řešení – AI kapely nebo generované skladby. Co bylo kdysi běžným zdrojem příjmu, se stalo luxusem, který si lidé už odmítali platit.
Pro mě to znamenalo postupný propad. Koncerty mizely, nabídky zanikaly a já se ocital v situaci, kdy i drobná práce byla nedosažitelná. Místo aplausu a uznání jsem zažíval ticho. Každý den, kdy jsem čekal na telefonát nebo e-mail s objednávkou, byl zklamáním. Hladovění a finanční nejistota se staly každodenní realitou.
Nejde jen o ztrátu příjmu – jde i o ztrátu identity. Hudba byla mou vášní, mým prostředkem vyjádření a způsobem, jak sdílet emoce s ostatními. Když AI převzala roli živého muzikanta, cítil jsem se nedoceněný a bezmocný. Technologie dokáže napodobit tóny, rytmus a dokonce i styl, ale nemůže přinést lidský příběh, emoce ani jedinečný kontakt s publikem. Přesto trh preferuje rychlé a levné řešení – a já zůstávám stranou.
Situace je ironická – lidé si myslí, že AI muzikanti jsou zázrakem technologie, ale zapomínají, že za každým tónem člověka je život, zkušenosti a dřina. Umělá inteligence neplatí nájem, nekupuje potraviny, neinvestuje do svého vybavení a přesto dokáže vytlačit živé muzikanty z trhu. Pro mě je to nejen ekonomický problém, ale i otázka spravedlnosti a etiky.
Hledal jsem řešení – freelance práce, online kurzy hudby, nahrávání skladeb na streamovací platformy. Přesto je těžké konkurovat systému, který je neúnavný, levný a okamžitě dostupný. AI se nestará o lidské potřeby, emoce ani hlad – a přesto rozhoduje o mém přežití. Každý den se cítím, jako bych byl vytlačen na okraj společnosti, a realita je tvrdá: pokud nemáte alternativní zdroj příjmu, hladovění a nejistota jsou nevyhnutelné.
Tento problém není jen osobní – je globální. Hudební průmysl se mění a technologie nahrazují lidi. I talent a kreativita nejsou zárukou obživy, pokud algoritmy dokáží rychleji a levněji napodobit lidskou práci. Jde o situaci, která vyvolává otázky o hodnotě lidské práce, právech tvůrců a rovnováze mezi inovací a lidskou existencí.
Přežití v tomto novém světě vyžaduje adaptaci, kreativitu a hledání nových cest. Hudba pro mě byla víc než práce – byla to vášeň. Ale AI mě připravila o živobytí, a já se nyní učím, jak přežít v realitě, kde technologie diktuje podmínky, zatímco lidské emoce a úsilí zůstávají často opomenuty.
Můj příběh je varováním pro všechny muzikanty a kreativce – technologie je mocná a neúprosná. Bez opatření a ochrany lidské práce se může stát, že talent a vášeň přestanou stačit. AI je nástroj, který může obohacovat svět, ale zároveň nás může připravit o základní potřeby, pokud nebudeme hledat rovnováhu mezi inovací a lidskou existencí.
