Článek
Ta malá, průhledná věc v oceánu, která měří sotva pět milimetrů, totiž našla recept na věčné mládí, o kterém snili alchymisté i popové hvězdy osmdesátých let. Když ji zasáhne stres, hladovění nebo zranění, nespustí proces umírání, ale prostě začne couvat v čase. Její dospělé buňky se doslova přeprogramují, změní svou identitu a celý organismus se transformuje zpět do stadia polypu, což je v podstatě dětská fáze jeho vývoje.
Z pohledu biologie jde o fascinující proces zvaný transdiferenciace. Zatímco buňky většiny živočichů jsou jako specializovaní dělníci, kteří svou profesi už nikdy nezmění, buňky této medúzy se dokážou vrátit do stavu „univerzálních“ kmenových buněk. Je to, jako by se dospělý motýl rozhodl, že se raději znovu zakuklí a promění se zpátky v housenku. Tento cyklus může medúza teoreticky opakovat donekonečna, což z ní v očích vědy činí jediný skutečně nesmrtelný organismus na planetě.
Samozřejmě to neznamená, že jsou tyto medúzy nezničitelné. V oceánu je může kdokoli sežrat nebo je může zahubit silné znečištění, takže se jimi moře nerozšiřují geometrickou řadou. Přesto jejich schopnost opravovat vlastní DNA a omlazovat tkáně fascinuje genetiky po celém světě. Studium jejich genomu odhalilo specifické mechanismy, které chrání konce chromozomů před opotřebením. I když nás tato medúza pravděpodobně nenaučí žít věčně, dává nám cenné lekce o tom, jak by jednou mohla vypadat regenerativní medicína nebo léčba nemocí spojených se stářím.
Zdroje informací:
