Článek
Debata o spravedlivém nastavení daňových systémů se v evropském prostoru výrazně posouvá. Otázku vyššího zdanění extrémního majetku již neotevírají pouze levicová politická hnutí nebo sociologové, ale stále častěji samotní zástupci nejbohatších vrstev populace. Ve Velké Británii se skupina movitých osobností obrátila na předsedu vlády s výzvou k zavedení vyšších daní pro milionáře a miliardáře. Mezi signatáři se objevují známé osobnosti jako bývalý fotbalista Gary Lineker, hudební producent Brian Eno nebo režisér Richard Curtis. Všichni shodně uvádějí, že vyšší daňové zatížení jejich osobní rozpočet nijak neohrozí, zatímco státu zajistí nezbytné prostředky na financování zanedbané infrastruktury a veřejných služeb.
Podobná iniciativa funguje také v německy mluvících zemích pod názvem Tax Me Now. Její výraznou tváří je rakouská dědička majetku z chemického koncernu BASF Marlene Engelhorn. Ta se rozhodla devadesát procent svého zděděného bohatství rozdělit prostřednictvím občanské rady složené z padesáti náhodně losovaných obyvatel Rakouska. Engelhorn veřejně argumentuje tím, že extrémní koncentrace majetku bez adekvátního zdanění představuje riziko pro fungování demokratické společnosti. Zdůrazňuje přitom, že bohatství nevzniká v izolaci, ale je přímým produktem celé společnosti a její infrastruktury.
Systémová rizika neúměrné majetkové nerovnosti potvrzuje řada uznávaných odborníků. Francouzský ekonom Thomas Piketty ve svých pracích upozorňuje, že pokud výnos z kapitálu dlouhodobě překračuje tempo ekonomického růstu, majetkové nůžky se nekontrolovaně rozevírají. Největší riziko spatřuje v situaci, kdy bohatství nevzniká na základě práce nebo inovací, ale předává se generačně formou dědictví. Německý sociolog Michael Hartmann na základě dlouholetých výzkumů uvádí, že klesající sociální mobilita udržuje ekonomické elity na vrcholných pozicích po celá desetiletí a představa meritokracie se stává spíše iluzí. Na nutnost zavést globální či národní majetkové daně pro nejbohatší lidi nedávno upozornila i skupina sedmi nositelů Nobelovy ceny za ekonomii s argumentem, že bez zdanění elit těžko lze vyžadovat daňovou kázeň od zbytku populace.
V České republice se diskuse o majetkových nebo dědických daních objevuje pouze okrajově. Ačkoli předseda hnutí STAN Vít Rakušan dříve naznačil ochotu k debatě o progresivnějším zdanění osobních příjmů, žádná z hlavních politických sil dosud nepřišla s uceleným návrhem na zavedení daně z majetku či dědictví. Česko tak společně s Rakouskem zůstává v rámci Evropské unie výjimkou, neboť dědickou daň v roce 2014 zcela zrušilo. Většina ostatních evropských států přitom dědictví od určité výše běžně zdaňuje. Vedle chybějící politické vůle navíc odbornou debatu v Česku komplikuje i absence detailních dat o majetku uloženém v cenných papírech či nemovitostech.
Odpůrci vyššího zdanění bohatství nejčastěji argumentují rizikem dvojího zdanění, obavami z odlivu kapitálu do zahraničí nebo narušením kontinuality rodinných firem. Zastánci naopak namítají, že s dobře nastaveným osvobozením do určité výše majetku (například do několika desítek milionů korun) cílí daň výhradně na zlomek nejbohatší populace a běžné střední třídy se nedotkne. Výnosy z takové daně by navíc pomohly stabilizovat rozpočty v oblastech, jako je zdravotnictví, školství nebo sociální péče.
