Článek
Tento zvyk je hluboce zakořeněný na většině tuzemských středních škol a setkáváme se s ním i na mnoha univerzitních fakultách. Stal se z něj nepsaný zákon, který se bez větší kritiky předává z generace na generaci. Studenti, často prostřednictvím svých třídních fondů, vybírají tisíce korun, aby komisi zajistili celodenní komfort. Na stolech se tak v průběhu zkouškových dní objevují bohatě obložené mísy, minizákusky, čerstvé ovoce a k obědu dokonce někdy i teplá jídla, nejčastěji v podobě řízků. Na některých středních školách navíc stále funguje systém, kdy jsou studenti nižších ročníků uvolňováni z výuky, aby dělali zkoušejícím číšníky, vařili kávu a doplňovali jídlo.
Sami mladí lidé tento systém vnímají čím dál kritičtěji. V internetových diskusích i v dotaznících studentských organizací pravidelně zaznívá únava z finanční i logistické náročnosti celé věci. V době, kdy by se měli plně soustředit na opakování látky a zvládání předzkouškového stresu, musí koordinovat harmonogram servírování, nakupovat balené vody a obvolávat cateringové firmy.
Celá situace navíc vytváří absurdní psychologický tlak. Student, kterému reálně hrozí, že u zkoušky neuspěje, je nucen hostit lidi, kteří následně rozhodnou o jeho neúspěchu. Mezi zkoušenými navíc stále přežívá mýtus, že pokud komise nedostane pohoštění podle svých představ, promítne se to negativně do její nálady a samotného hodnocení.
Pohled z druhé strany stolu přitom ukazuje, že ani mnozí učitelé o tyto opulentní hostiny nestojí. Členové komisí často v neformálních rozhovorech přiznávají, že množství jídla nelze za den zkonzumovat a zbytečně se jím plýtvá. Zkoušející jsou za svou práci standardně placeni a zajištění jejich stravování by mělo být buď jejich osobní záležitostí, nebo povinností hostitelské instituce. Přenášení této finanční a organizační odpovědnosti na zkoušené studenty je přežitkem minulých dekád, který do moderního školství nepatří. Školy by měly tento zvyk plošně a jasně odmítnout.
