Článek
Zatímco my v Česku se držíme spíše při zemi, zahraniční studie ukazují, že předstírání vyvrcholení je v podstatě globální olympijskou disciplínou. Podle rozsáhlých amerických průzkumů, například těch publikovaných v Journal of Sexual Medicine, má zkušenost s touto „milosrdnou lží“ až 58 % žen a překvapivých 28 % mužů. Ukazuje se, že ložnice po celém světě jsou plné ochotnických herců, kteří se snaží zachránit ego svého protějšku nebo prostě jen chtějí, aby už konečně skončil ten nekonečný maraton a oni si mohli v klidu dopřát spánek nebo další díl seriálu na Netflixu.
Britové k problému přistupují se svou typickou zdvořilostí. Tamní studie naznačují, že hlavní motivací je často snaha neurazit partnera, což v praxi znamená, že se raději uchýlíme k dramatické etudě, než abychom museli vysvětlovat, že ta čtvrtá sklenka vína nebo stres z blížící se uzávěrky v práci prostě udělaly své. V USA se zase častěji skloňuje termín „orgasm gap“, tedy propast mezi tím, jak často dosahují vyvrcholení muži a jak často ženy. Předstírání je zde bráno jako jakási krátkodobá náplast na tento strukturální problém, která sice na chvíli uklidní situaci, ale dlouhodobě jen prohlubuje nedorozumění.
Zajímavé je, že moderní doba přinesla do tohoto divadla nový prvek. S rozmachem sociálních sítí a všudypřítomného tlaku na dokonalost se orgasmus stal jakýmsi certifikátem kvality vztahu. Pokud se nedostaví, máme pocit, že jsme jako milenci selhali. Muži v mezinárodních dotaznících přiznávají, že simulují ejakulaci především tehdy, když se cítí pod tlakem očekávání partnerky, která chce mít „všechno se vším všudy“. Místo aby přiznali únavu, raději zahrají finále, které by jim záviděl i leckterý držitel Oscara.
Odborníci z celého světa se však shodují na jednom – i když je tato lež vedena dobrými úmysly, je to cesta do pekel. Pokud budeme partnerovi tleskat za výkon, který nás ve skutečnosti neuspokojil, odsuzujeme se k tomu, že se ho budeme účastnit do konce života. Mezinárodní recept na spokojenost je tedy prostý, i když pro mnohé děsivý: shodit masku, přiznat, že dneska to prostě „nebude ono“, a užít si blízkost toho druhého i bez ohňostroje na konci.
Zdroje informací:
