Článek
V roce 1999 se v odborném časopise British Medical Journal objevil článek, který vzbudil údiv i vlnu diskusí. Tým nizozemských vědců pod vedením Willibrorda Weijmara Schultze se rozhodl prozkoumat lidskou sexualitu pomocí magnetické rezonance (MRI). Hlavním cílem nebylo pouze uspokojit zvědavost, ale vědecky ověřit anatomické předpoklady, které do té doby vycházely z nákresů starých stovky let nebo z pozorování s umělými pomůckami. Výzkum byl technicky nesmírně náročný. Dobrovolníci museli v extrémně stísněném prostoru skeneru zachovat naprostý klid, což je v přímém rozporu s přirozenou dynamikou pohlavního styku. Přesto se ukázalo, že lidská biologie je v přítomnosti partnera schopna fungovat bez nutnosti podpůrných prostředků i v těchto laboratorních podmínkách.
Největší překvapení přineslo zobrazení polohy orgánů. Historicky se předpokládalo, že penis se v pochvě nachází v přímé linii. Snímky však jasně prokázaly, že se v poloze „misionář“ přizpůsobuje zakřivení ženské pánve a ohýbá se do tvaru písmene J nebo bumerangu. Toto zjištění bylo v přímém rozporu s tehdejšími učebnicemi, které kreslily pohlavní orgány jako tuhé a rovné válce. Studie rovněž osvětlila procesy v ženském těle. Zjistilo se, že během vzrušení nedochází k masivnímu zvětšení dělohy, ale spíše k jejímu posunu směrem nahoru, což v pánvi vytváří potřebný prostor.
Práce vědců z Utrechtu se stala milníkem, protože poprvé v historii umožnila nahlédnout do vnitřních procesů živého těla bez nutnosti invazivních metod. I přes malý vzorek osmi párů a tří samostatných žen zůstávají tato data základním kamenem moderní sexuologie. Výzkum ukázal, že mnohé z našich představ o lidské anatomii byly založeny na spekulacích, které technika MRI dokázala jednou provždy korigovat.
Zdroje informací
- Vědecký článek: Schultz et al., BMJ 1999
