Byla jsem závislá na cukru. Tohle mi konečně pomohlo

Kdysi jsem si neuměla představit den bez sladkostí. Ráno jsem si kávu automaticky spojovala s něčím sladkým, odpoledne jsem při prvním náznaku únavy sahala po sušenkách nebo čokoládě. Bylo to jako reflex, ani jsem nad tím nepřemýšlela. Jenže čím víc jsem jedla sladkého, tím víc jsem ho chtěla. Byla jsem v začarovaném kruhu a čím dál tím častěji jsem si říkala, že už toho mám dost. Musí přece existovat cesta ven! A tak jsem začala hledat způsoby, jak svou touhu po sladkém zkrotit.

Zásadní změnou bylo, když jsem si začala víc všímat toho, co jím. Dříve jsem často vynechávala snídani nebo se odbývala rychlými jídly, která mě nezasytí. Teď vím, že když do svého jídelníčku zařadím dostatek bílkovin, zdravých tuků a komplexních sacharidů, moje tělo se cítí mnohem spokojenější a chutě na sladké už nejsou tak silné. Překvapilo mě, jak moc to pomohlo! Najednou jsem už po obědě neměla potřebu hledat něco sladkého, protože moje tělo dostalo všechno, co potřebovalo.

Další klíčový krok bylo pití vody. Nikdy by mě nenapadlo, že tolikrát, kdy jsem měla chuť na něco sladkého, jsem vlastně jen měla žízeň. Jakmile jsem si zvykla pít pravidelně vodu, začala jsem si všímat, že chutě na sladké přicházejí mnohem méně často. Navíc jsem si našla zdravější alternativy – místo slazených nápojů jsem začala pít bylinkové čaje nebo vodu s citronem.

Pohyb mi pomohl víc, než jsem čekala. Přišla jsem na to, že mnohokrát sahám po sladkém jen proto, že jsem unavená, ve stresu nebo se prostě nudím. Když jsem si místo toho šla na chvíli ven protáhnout nohy nebo si dala pár dřepů, chuť na sladké najednou nebyla tak naléhavá. Bylo to, jako bych tělu nabídla jiný zdroj energie, který mu vyhovuje víc.

A pak tu byl spánek. Nikdy jsem si nepřipouštěla, že by mohl mít vliv na to, co jím. Ale když jsem se začala snažit chodit spát dřív a dopřát si kvalitní odpočinek, přestala jsem ráno vstávat vyčerpaná a bez energie. A najednou jsem už po ránu neměla neovladatelnou chuť na sladké pečivo. Cítila jsem se lépe a moje tělo to poznalo.

Nešlo ale o to sladké úplně vyřadit. Chtěla jsem si ho občas dopřát, ale bez pocitu, že ho musím mít. Začala jsem hledat zdravější alternativy, experimentovala jsem v kuchyni a zjistila, že si můžu vychutnat dezerty s menším množstvím cukru, přidávat skořici do kaší nebo si místo čokolády dát hrst ořechů s ovocem. Postupně se mé chutě změnily a cukr už pro mě přestal být tak lákavý.

Teď už vím, že zbavit se chuti na sladké není o tvrdém odříkání nebo sebekázni. Je to o tom, najít rovnováhu, pochopit své tělo a dopřát mu to, co opravdu potřebuje. Jakmile jsem se naučila dávat mu výživu, kterou si zaslouží, přestalo mě ovládat něco tak malého, jako je cukr. A pokud jste na tom podobně, zkuste se zaměřit na to, co vaše tělo skutečně potřebuje. Možná zjistíte, že sladké vás už nebude ovládat.

Použité zdroje: