Článek
Byl to úplně obyčejný den. V sobotu jsem připravovala rodinný oběd – pečené kuře na bylinkách, brambory, salát. Kuře vonělo celým bytem a já měla dobrý pocit, že jsme zase po dlouhé době všichni spolu u stolu. Nikdy by mě nenapadlo, že právě tenhle oběd se mi tak silně vryje do paměti. Jenže o pár hodin později jsem ležela zkroucená na zemi a bojovala s bolestí, kterou bych nepřála nikomu.
Všechno začalo nenápadně – tlak v žaludku, nevolnost. Myslela jsem, že jsem to jen přehnala s jídlem. Ale za dvě hodiny už jsem měla horečku, zimnici a každá kapka vody, kterou jsem se pokusila vypít, ve mně stejně dlouho nezůstala. Do noci jsem měla křeče, které mě nutily doslova brečet. Partner chtěl volat záchranku, já tvrdohlavě odmítala. Ráno jsem už ale nevstala z postele.
Na pohotovosti se na mě sestra podívala a hned řekla: „To vypadá na salmonelu nebo kampylobakter.“ Nikdy jsem to jméno neslyšela, ale jakmile ho vyslovila, ztuhla jsem. Po odběrech a testech se potvrdilo, že jde o kampylobakteriózu – bakteriální infekci, kterou lze snadno chytit z nedostatečně tepelně upraveného kuřecího masa.
Lékař mi vysvětlil, že tahle bakterie se vyskytuje u drůbeže běžně a stačí, když maso není dokonale propečené. A přesně to se mi stalo – stehno bylo v nejtlustší části lehce narůžovělé, jen jsem si toho nevšimla.
Strávila jsem tři dny v nemocnici na kapačkách. Bolesti břicha, dehydratace, slabost. Nejdřív jsem měla strach, že to nezvládnu. Pak přišel stud a pocit viny – kvůli mně jedla rodina to samé jídlo. Naštěstí ostatní měli jen mírné zažívací potíže. Mně to ale dalo pořádně zabrat.
Během těch dnů jsem si uvědomila, jak samozřejmě bereme každé jídlo. Jak si myslíme, že se nám nemůže nic stát, když si maso upečeme doma. Jenže bakterie nevidíte, necítíte. A jakmile se dostane do těla, rozjede peklo.
Dnes už se na kuře dívám jinak. Používám teploměr na maso, všechno nádobí po syrovém mase ihned myju horkou vodou a nikdy nedávám syrové kuře do blízkosti zeleniny. Možná to zní přehnaně, ale kdo si jednou projde kampylobakterem, už nikdy nic nepodcení.
Ten den mě naučil, že zdraví není samozřejmost a že i obyčejné jídlo může být pastí. Když dnes vidím na obalech nápis „spotřebujte do“, už to neberu jako formalitu. Beru to jako varování.
A pokaždé, když se kuře peče v troubě, si vzpomenu na tu noc – a doufám, že už nikdy nezažiju něco podobného.
