Článek
Když jsem nedávno narazila na statistiku VZP, zarazilo mě, že muži končí s popáleninami v nemocnici mnohem častěji než ženy. Napadlo mě, jestli to souvisí s tím, že muži víc riskují – a lékaři to potvrzují. Grilování, práce se svařováním, kutilství, ale i běžná neopatrnost v dílně nebo na zahradě.
Abych byla upřímná, párkrát jsem se při vaření také spálila. Ale zatímco mně zůstala jen malá jizva, jiní skončí v nemocnici. A to není nic výjimečného – ročně je u nás podle odborníků popáleninami zasaženo přes 100 000 lidí, přičemž kolem 4 000 z nich musí být hospitalizováno.
Podle statistik jsou nejčastější příčinou opaření horkou vodou nebo párou. Plameny jsou až na druhém místě. To znamená, že nejde o velká neštěstí, ale o obyčejné každodenní situace – voda, olej, rychlovarná konvice, vaření s dětmi… prostě moment, kdy na pár sekund ztratíte pozornost.
Proč jsou na tom ženy hůř
Zarážející ale je, že i když se ženy popálí méně často, častěji na popáleniny umírají. Lékaři z celého světa si toho všimli už dávno a snaží se přijít na to, proč.
Jedna z teorií říká, že ženské tělo reaguje na popáleniny jinak – hormony i imunitní systém mohou hrát velkou roli. Tělo se často „brání“ až příliš silně a výsledkem je přetížení organismu. Jiní odborníci upozorňují, že ženy bývají někdy přijaty k léčbě později, nebo se u nich volí šetrnější postupy.
A pak je tu ještě jedna stránka – psychická. Zatímco muži se po úrazu většinou zaměří na fyzické zotavení, ženy se častěji potýkají s tím, jak se cítí a jak vypadají. Z výzkumů vyplývá, že ženy po popáleninách trpí častěji depresí a nízkým sebevědomím. Jizvy vnímají jinak – jako trvalou připomínku bolesti, ne jen jako „zranění, které se stalo“.
Češi mají štěstí na odborníky
Naštěstí máme v Česku lékaře, kteří doslova zachraňují životy i v případech, kdy by šance dřív byla mizivá. Klinika popáleninové medicíny ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady patří mezi špičku, stejně jako brněnské centrum. Pamatuji si, jak média psala o jedenáctiletém chlapci, který přežil popálení více než poloviny těla – díky obrovské péči a odhodlání celého týmu.
A právě tyto příběhy dokazují, že popáleniny nejsou „jen úraz“. Jsou to příběhy o bolesti, odvaze i druhé šanci. Lékaři mluví o pokrocích v chirurgii, transplantacích kůže i v rehabilitaci, ale přiznávají, že nejdůležitější je pořád čas a prevence.
Prevence, která může zachránit život
Zní to banálně, ale většině popálenin by se dalo předejít.
- Nikdy nenoste v náručí dítě a horký hrnek najednou.
- Olej na pánvi nenechávejte bez dozoru.
- U sporáku mějte vždy suchý hadr, ne vlhký.
- Při opaření chlaďte vlažnou vodou, ne ledem.
Je to pár jednoduchých kroků, které se můžou zdát zbytečné – dokud se něco nestane.
Na závěr trochu osobně
Když jsem článek začala psát, myslela jsem, že půjde o suché statistiky. Ale čím víc jsem se do toho ponořila, tím víc mě to zasáhlo. Možná proto, že popáleniny nejsou jen o těle. Jsou i o duši. O tom, že se člověk musí znovu naučit dotýkat, dívat do zrcadla, věřit sobě.
A právě tady je ten největší rozdíl – muži mají víc popálenin, ženy víc jizev. Jen ty jejich bývají hlubší, i když nejsou vždycky vidět.
Zdroje:
