Článek
Obyčejné odpoledne, obyčejný nákup
Do supermarketu jsem šla jen pro pár věcí. Nic velkého - pečivo, mléko, ovoce, něco k večeři pro rodinu. Spěchala jsem, doma na mě čekaly děti s úkoly a prádlo v pračce. Když jsem viděla fronty u klasických pokladen, automaticky jsem zamířila k samoobslužným.
Mám je ráda. Člověk si vše naskenuje v klidu, bez drobných rozhovorů a bez čekání. Ten den šlo všechno hladce. Položky pípaly jednu po druhé, váha nehlásila žádnou chybu. Na konci jsem si přidala ještě papírovou tašku. Nákup byl těžší, než jsem čekala. Zaplatila jsem kartou, vzala účtenku a vyrazila k východu.
Byla jsem přesvědčená, že je hotovo.
„Pojďte s námi, prosím“
Sotva jsem prošla turniketem, zastavil mě muž z ostrahy. „Paní, pojďte s námi, potřebujeme si něco ověřit.“
Nejdřív jsem si myslela, že jde o náhodnou kontrolu účtenky. Podala jsem mu ji bez obav. Všechno jsem přece zaplatila. O to větší byl můj šok, když mi oznámil, že systém zaznamenal nesrovnalost u položky papírová taška.
„To snad nemyslíte vážně,“ problesklo mi hlavou. Taška za pár korun.
Byla jsem požádána, abych šla do malé kanceláře vedle skladu. V tu chvíli jsem cítila, jak mi hoří tváře. Lidé u pokladen se dívali. Měla jsem pocit, že si všichni myslí, že jsem něco ukradla.
Uvnitř mi zaměstnankyně vysvětlila, že pokladna zaznamenala rozdíl ve váze po načtení tašky. Systém prý automaticky upozornil na možné nenaskenované zboží. Přestože částka na účtence souhlasila, upozornění se muselo prověřit.
Seděla jsem tam asi deset minut, které mi připadaly mnohem delší. Hlavou mi běželo jediné: proč se musím obhajovat kvůli věci za pár korun, když jsem nic neudělala?
Nakonec se ukázalo, že šlo skutečně jen o technickou chybu. Váha reagovala citlivěji, než měla. Přišla omluva. „Mrzí nás to, paní, systém někdy hlásí planý poplach.“
Odešla jsem. Ale s úplně jiným pocitem, než s jakým jsem do obchodu přišla.
Když vás technologie označí za podezřelou
Nešlo o těch deset minut. Nešlo ani o tu tašku. Šlo o ten zvláštní pocit, že vás někdo automaticky považuje za potenciálního zloděje. Stačí drobnost, malý výkyv váhy nebo rychlý pohyb rukou a algoritmus rozhodne.
Samoobslužné pokladny mají zjednodušit život. A většinou to tak opravdu je. Jenže v momentě, kdy se něco pokazí, stojí proti vám systém, který nezná kontext ani lidskou chybu.
Od té doby si dávám větší pozor. Zboží pokládám pomalu, čekám na potvrzení váhy a několikrát kontroluji displej. A přiznávám, že si někdy raději vystojím frontu u klasické pokladny.
Komfort, který má i svou cenu
Moderní technologie nám šetří čas, ale občas nás mohou dostat do nepříjemné situace. Můj příběh skončil omluvou a vysvětlením. Přesto ve mně zůstal lehký stín nedůvěry.
Kvůli obyčejné tašce za pár korun jsem si na pár minut připadala jako někdo, kdo udělal něco špatného. A to je pocit, který si z běžného nákupu opravdu odnést nechcete.
Možná příště znovu zamířím k samoobslužné pokladně. Ale už nikdy k ní nepůjdu s takovou samozřejmostí jako dřív.
