Článek
„Od toho jsou přece sociální sítě“
Když se jí někdo zeptá, proč se vyjadřuje ke všemu – k politice, potratům, feminismu, vztahům, očkování i lidské morálce – odpověď zní jasně:
„Od toho jsou přece sociální sítě.“
Ano.
Ale sociální sítě nejsou tribunou, kde můžeš urážet pod záminkou pravdy.
Jsou zrcadlem, které dřív nebo později ukáže, jak moc ti nejde o dialog, ale o pocit moci.
Psycholožka Dr. Sherry Turkle z MIT k tomu říká:
„Internet dal lidem hlas, ale zároveň jim vzal schopnost naslouchat. Všichni mluví – nikdo nevede rozhovor.“
Když upřímnost přestane být odvaha
Na první pohled působí sebevědomě.
Říká, že je „autentická“, že „říká věci, které si ostatní jen myslí“.
Ale autentický člověk nepotřebuje křičet.
A upřímnost bez empatie je jen jiná forma agrese.
Její repertoár?
– „Lidé s depresemi by se měli prostě sebrat a přestat si stěžovat.“
– „Kdo je chudý, je líný. Kdyby makal, měl by se stejně dobře jako ostatní.“
– „Trans lidé si jen vymýšlejí, protože chtějí pozornost.“
– „Obézní lidé by neměli chodit na veřejnost v legínách. Je to nechutné.“
– „Když tě chlap bije, tak proč s ním zůstáváš? Asi se ti to líbí.“
– Když muž řekne sprostou lichotku, „měly bychom být rády, že se o nás vůbec někdo zajímá“.
– A potrat? „Vražda. Kdo na něj jde, měl by shnít v pekle.“
Tohle nejsou názory.
Tohle je emocionální ventil člověka, který nerozumí rozdílu mezi upřímností a primitivismem.
Psycholožka Dr. Brené Brown to shrnuje přesně:
„Opravdová odvaha neznamená mluvit bez filtru. Znamená mluvit s respektem, i když s někým nesouhlasíme.“
Když pravda slouží egu, ne společnosti
Lidé jako ona (nebo on – pohlaví v tom nehraje roli) se rádi stylizují do role „hlasu rozumu“.
Tvrdí, že „otevírají oči“, že „boří tabu“.
Ve skutečnosti jen boří úroveň diskuze.
Psycholog Dr. Jean Twenge, autor knihy Generation Me, píše:
„Sociální sítě vytvořily kulturu, kde hodnota člověka se měří počtem reakcí, nikoli hloubkou myšlenky.“
Proto vypíná komentáře.
Proto blokuje lidi, kteří s ní nesouhlasí.
Protože nepotřebuje pravdu – potřebuje ozvěnu.
Sama sobě tleská, a říká tomu „komunita“.
Když „svoboda slova“ znamená svobodu urážet
„Každý má právo říct svůj názor,“ říká, zatímco druhým bere možnost reagovat.
Všechno, co se jí nelíbí, označí za „hate“.
Všechno, co s ní souhlasí, nazve „rozumným názorem“.
Její svět je jednoduchý:
Kdo nesouhlasí, je nepřítel.
Kdo souhlasí, je „inteligentní člověk“.
A právě to je digitální narcismus v praxi –
ne touha po svobodě, ale po nadřazenosti.
„Lidé, kteří si pletou upřímnost s brutalitou, nechtějí mluvit.
Chtějí vítězit,“ říká psychoterapeutka Dr. Harriet Lerner, autorka The Dance of Connection.
Online odvaha, offline prázdno
Tihle „bojovníci pravdy“ mluví o síle charakteru, ale realita bývá jiná:
Za obrazovkou sedí člověk, který není vyslyšený v reálném světě.
Internet je jeho terapie.
A sledovanost – jeho antidepresivum.
Psycholog Dr. Jordan Peterson ve své knize 12 Rules for Life připomíná:
„Mluvit nahlas neznamená být statečný. Statečnost začíná tam, kde neseš následky svých slov.“
A právě to tahle generace internetových moralistů neumí.
Protože vypnout komentáře je jednodušší než unést zpětnou vazbu.
Závěrem
Říkat, že máš „právo na názor“, neznamená, že máš právo na respekt.
Respekt se totiž netvoří hlasitostí, ale charakterem.
Až příště někdo zakřičí do internetu, že „jen říká pravdu“,
zkus se zeptat:
Je to opravdu pravda?
Anebo jen zoufalý pokus, aby ho někdo konečně slyšel?
Citovaní odborníci:
- Dr. Sherry Turkle – Reclaiming Conversation
- Dr. Brené Brown – Atlas of the Heart
- Dr. Jean Twenge – Generation Me
- Dr. Harriet Lerner – The Dance of Connection
- Dr. Jordan Peterson – 12 Rules for Life
