Článek
„Mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky.“ Slavná hláška ruského premiéra Viktora Černomyrdina skvěle vystihuje dosavadní výsledky a způsob boje proti tzv. dezinformacím v České republice. Tažení proti dezinformacím v tuzemské reálné praxi zatím bohužel vyznívá spíše jako boj proti určité části politického spektra. Stačí si vedle sebe seřadit několik snadno ověřitelných bodů:
- Zatím neexistuje přesná definice dezinformace, všechny dosavadní pokusy jsou příliš obecné, abstraktní, subjektivní, tím pádem zneužitelné (nejčastější definicí je "Záměrně šířená lež", jenomže dokázat či nedokázat záměr je velmi obtížné)
- Nikdo doposud nedokázal změřit, kvantifikovat skutečný zásah a dopad tzv. dezinformací na chování a informovanost obyvatel České republiky
- Největším dezinformátorem je s velkým náskokem stát, státní organizace - jak ukázaly uplynulé dva roky s covidem. Nejde jen o dezinformace ohledně covidu a očkování, nejhorší dopad na život společnosti měly podezřelé statistiky ohledně covidu a vládní dezinformace, které tvrdily, že část vládních nařízení byla v souladu se zákonem. Jak opakovaně rozhodl soud, nebyla
- Zprávy s dezinformačním narativem se objevují i v produkci mainstreamových médií (agent s ricinem, anti-LGBT zóny v Polsku, Klaus poslal přes miliardu dolarů Sovětům, Trumpova spolupráce s Rusy atd.), ty pak mají na mediální scéně zdaleka nejširší dopad. Jinými slovy, pokud má být boj s dezinformacemi účinný, je třeba dezinformační narativy vymýtit především z velkých médií
- Bezpochyby v Česku existuje řada serverů, jejichž obsah je podivný, programově zavádějící. V porovnání s dezinformacemi z bodů 3. a 4. však mají výrazně minoritní dosah
- V boji proti dezinformacím se již točí slušné peníze v řádu stovek milionů korun (český stát, státní organizace, EU atd.)
- V Česku se vytvořila vrstva samozvaných bojovníků s dezinformacemi (z velké části s pochybnou kvalifikací), miliardářských neziskovek, organizací, firem, factcheckingových subjektů, část jejich financí pochází paradoxně od největšího dezinformátora (bod číslo 3.)
- Část tvrzení, které subjekty z bodu 7. označily jako dezinformace, se mnohdy ukázala jako pravdivá a naopak (viz kauza povinného očkování a covidpasů)
- Bojovníci proti dezinformacím až na zanedbatelné výjimky ignorují producenty dezinformací podle bodu 3. a 4.
- Možná česká specialita: dezinformační texty publikují i některé zdánlivě factcheckingové organizace (viz Manipulátoři.cz a jejich článek ke kauze Kyle Rittenhouse). Přesto deklaratorně tvrdí, že naopak proti dezinformacím bojují a přesto jsou využívány k factcheckingu dalšími stranami. Další věc: tuzemské factcheckingové weby v drtivé většině nejsou politicky neutrální
- Nezdravá vzájemná provázanost subjektů z bodu číslo 7. Zdánlivě v Česku existuje množství nezávislých organizací, věnující se tzv. dezinformacím a boji proti nim. Při určitém zjednodušení a nadsázce by se dalo říci, že tu proti tzv. dezinformacím bojují Pepa, Franta a Máňa. V reálu však Pepa odkazuje na Frantu, Franta na Máňu a Máňa zase na Pepu. Což značně snižuje výpovědní hodnotu tohoto snažení
Z výše uvedených bodů jasně vysvítá dosavadní bizarnost, fraškovitost, manipulativnost a čím díl vyšší nebezpečnost českého boje proti dezinformacím pro svobodu a demokracii v Česku. Respektive toho, co je za tento boj vydáváno. Ve skutečnosti se tento boj čím dál více překlápí v nebezpečný pokus o monopolizaci tzv. pravdy a ostrakizaci některých politických názorů.
Dobře to ukazuje skandální text Centra proti terorismu a hybridním hrozbám (CTHH, součást ministerstva vnitra pod vedením Víta Rakušana) nazvaný „Středoevropská identita jako součást protizápadního narativu na kvazi-mediální scéně“. V něm se účelově a tendenčně jazykem předlistopadových politruků dehonestuje legitimní a seriózní politické postoje - kritika příklonu části západních elit k levicovému radikalismu nebo důraz na středoevropskou spolupráci.
Otazníky vzbuzuje i nový projekt Středoevropské observatoře digitálních médií, kterou vede moderátor České televize Václav Moravec a která chce „identifikovat, zkoumat a poukazovat na hlavní zdroje a příčiny nežádoucích informačních poruch ve střední Evropě“. Projekt financuje Evropská unie (bod č. 6) a spolupracuje s webem Demagog.cz (bod č. 11). Kolega Moravec se tak dostává hned do dvojího střetu zájmů - jak bude observatoř posuzovat případné dezinformace ve zpravodajství České televize (která Moravce platí jako moderátora) a z produkce EU? Opravdu nezávisle?
Vzhledem k uvedeným bodům je třeba přistupovat k ohlášeným snahám vlády Petra Fialy (Rakušanovo ministerstvo vnitra atd.) bojovat s dezinformacemi nanejvýš obezřetně. Nehledě na výše uvedené, stále platí: Svoboda je hodnota nejvyšší, bez svobody není nic. Každý případný postup proti dezinformacím je zneužitelný (viz výše) a tím pádem nebezpečný pro svobodu. Pokud se významná část občanů České republiky shodne na svobodě jako nejvyšší prioritě, je existence tzv. dezinformací nutnou a do značné míry akceptovatelnou daní za tuto svobodu.
www.borovan.cz
