Článek
Kozubův vtip, který měl zaznít při jeho vyprodané show v O2 Aréně, obsahoval slova „cikáni“, „Romové“ a „ghetto“. Z celého Filova textu čiší snaha kádrovat podobný druh humoru. Ale budiž, to je Filův boj, když má podobná pnutí. Jedna věc by ale neměla zapadnout. Fila ve svém textu jako argument proti Kozubově vtipu vypustil do světa následující tvrzení:
„V ghettech opravdu nikoho nacisté systematicky nevraždili, nebyly tam ani plynové komory, ani spalovací pece. Z ghett se teprve stěhovalo do koncentračních táborů. V ghettech se naopak lidé dokázali před odvezením koncentráku schovat. Čili v ghettech jednoduše není „už něco nedělat“, protože se „to“ tam nedělalo nikdy.“ Konec citace.
Takto skandální výroky, obsahující snížení či rozmělnění hrůznosti německé vyhlazovací mašinerie za druhé světové války, jsme zvyklí slýchat spíše od zástupců toho nejtvrdšího a nejtupějšího jádra neonacistů. Ne, nebudeme Filu podezřívat z náklonnosti k nacionálnímu socialismu, v jeho případě se spíše jedná o polohu nepříliš erudovaného českého Pepíka, který má sice dobrou vyřídilku, ale jeho plytká znalost okolní reality mu umožňuje bohorovně pronášet naprosto nehorázné výroky a soudy.
Takže je to třeba zopakovat znova a znova, aby filovská nepoučenost a zjednodušování nezanesly jed do duší nových generací. Je pravda, že přímo v ghettech žádné plynové komory nebyly, vynalézavost Němců při vyhlazování okolních národů však zahrnovala celou řadu instrumentů a opatření, než jen jakési technické zařízení na smrt. V případě ghett se vyhlazovacím prostředkem staly záměrně nedostatečné příděly potravin a vysoká koncentrace lidí na malém prostoru - cíleně vytvořené katastrofální hygienické podmínky a nedostatek potravin pak nevyhnutelně vedly ke smrtícím epidemiím a hladomoru.
Odcitujme ze serveru Holocaust.cz, z textu o varšavském ghettu (celý zde): „Potravinové příděly v ghettu obnášely zhruba 8 % přídělů německého a 25 % polského obyvatelstva. Přeplněnost ghetta, špatné sanitární podmínky a nedostatek potravin a paliva vedly k velké úmrtnosti. Již v listopadu 1940 bylo v ghettu hlášeno 445 úmrtí, v lednu 1941 však již 898, v dubnu 2061, v červnu 4290 a v srpnu 5560. Velká část obyvatel ghetta byla naprosto bez prostředků a část z nich doslova umírala hlady.“ Očité svědectví Jana Karskiho: „Nemělo to nic společného s lidským bytím a nikdy předtím jsem nic podobného nezažil.“
Sáhněme po příkladu i do tehdejšího Československa: podle údajů historiků v terezínském ghettu zahynulo na 35 tisíc lidí z celkového počtu 140 tisíc, mnozí z nich na epidemii skvrnitého tyfu. Pokud ve Filově představě varšavské či terezínské ghetto představuje hlavně nějaké extra místo, kde se dá „schovat“ (jistě ale takové případy byly), pak je to smutná vizitka papírově vysokoškolsky vzdělaného člověka.
Je zarážející, že na Filovo (doufejme nezáměrné, ale bezpochyby přihlouplé) snižování hrůznosti hitlerovské vybíjecí mašinérie dosud nereagoval žádný veřejný činitel či zástupce židovské obce. Měl by se Kamil Fila omluvit? Měl. Dá se však od zapáleného aktivisty čekat nějaká pokora a ochota přiznat vlastní chybu? Těžko.
