Článek
Článkem (viz zde) s popisem podivné pracovní atmosféry uvnitř týmu pořadu Reportéři ČT uveřejněným loni na podzim odstartovala autorka a novinářka Markéta Dobiášová největší aféru ve zpravodajství a publicistice České televize za posledních několik let.
Aktuální stav je šetření interní komise ČT k možnému sexuálního obtěžování a bossingu v rámci Reportérů ČT a dočasné stažení šéfredaktora reportážní publicistiky ČT Marka Wollnera (foto) z pořadu. Ne, opravdu nemá smysl z „mňoukací“ aféry dělat předčasné závěry a strouhat Wollnerovi mrvičku, byť proti němu mělo doposud svědčit až třináct současných a bývalých zaměstnanců ČT. Pokud jsou obvinění vážná, celou věc by měla vyšetřit policie, jakožto jediný kompetentní orgán v podobných případech. A stejně jako údajní poškození by měl dostat prostor celou věc vysvětlit i samotný Wollner.
Celá kauza však v sobě nese několik vysoce zajímavých aspektů, které zatím zanikají v běžném provozu a v hysterickém či škodolibém komentování údajných Wollnerových provinění.
Za prvé, ředitel ČT Petr Dvořák se po letech strkání hlavy do písku evidentně rozhodl říznout do dlouhodobě mokvajících problémů zpravodajství a publicistiky veřejnoprávní stanice, ve kterých si řada jedinců vytvořila, i za pomoci mohutné klaky na sociálních sítí, jakoby nedotknutelnou pozici. Řada novinářů ČT v posledních letech působila spíše jako aktivisté s vlastními politickými preferencemi, které na obrazovce ČT či na sítích byly velmi zřetelné (co na tom, že to etický kodex ČT zakazuje). Jakákoliv, byť sebevěcnější, připomínka k jejich neprofesionálnímu pracovnímu výkonu ihned u dotčených vyvolala popuzený babišovský křik „Je to kampááň“ a zahořklé promluvy o údajném ohrožování nezávislosti ČT.
Dvořákovo mlčení k faktické privatizaci některých pořadů Kavek ze strany redaktorů bylo pochopitelné - díky tomu Dvořák a jeho management získal „klid na práci“ a možnost věnovat se produkci zajímavých pořadů, seriálů, která Dvořáka baví víc a je to bezpečnější činnost, než pérování zdivočelých redaktorů ČT. Jenže v letošním roce se začíná hrát hra o nového ředitele Kavčích hor a není tajemstvím, že Dvořák by rád šel do třetího mandátu (nyní dokončuje druhý). Hejno aktivistů převlečených za novináře bylo a je příliš těžkou koulí na noze i pro silného hráče Dvořákova formátu.
Za druhé, byť nechceme snižovat vážnost možného sexuálního obtěžování a bossingu, hlavní problémy pořadů jako Reportéři ČT, 168 hodin nebo Newsroom ČT24 tkví jinde. A to sice v dlouhodobém porušování zákonů nebo etického kodexu ČT, tak jak to konstatovaly Rada ČT a i velká vysílací rada. O průšvizích výše uvedených pořadů jsme psali opakovaně (viz zde, zde nebo zde). Ostatně, i autorka textu o Wollnerově údajném bossingu Dobiášová loni na podzim 2022 v dalším článku poukázala na to, že Wollner měl údajně zastavit investigaci o podivných aktivitách politika STAN Petra „Slepičáka“ Hlubučka v pražských Lysolajích. To by bylo pro renomé zpravodajství a publicistiky ČT mnohem větší průšvih.
Za třetí, kauza „mňoukající Česká televize“ zřetelně poukázala na podivnou praxi všech samozvaných morálních džihádistů a woke radikálů, kteří tak rádi útočí na „provinilce“ podle ideologických kritérií. Jenže případ Wollner ukazuje, že tato šikana je vysoce výběrová. Zatímco šéfka organizace Konsent Johanna Nejedlová loni na podzim okamžitě vystartovala proti Markovi Ztraceném hned po jeho vítězství v Českém Slavíkovi (důvodem útoku byla slova Ztraceného starší písně), čímž pamětníkům připomněla časy před rokem 1989, ohledně Wollnerovy kauzy panovalo donedávna i ze strany Konsentu spíše mlčení. A to i přesto, že Dobiášové text vyšel v polovině listopadu 2022. Zásada aktivistů „věř ženám“ tady evidentně neplatila a na Dobiášovou hlavu se kvůli článku vylily hlavně kyblíky špíny.
www.borovan.cz
