Hlavní obsah

Ministerstvo obrany rozjelo v kauze Svoboda nepřípustnou šikanu, Laurenčíková zcela selhala

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované.

Foto: Ministerstvo obrany

To, co ještě předně kolika lety bylo naprosto nepředstavitelné, totiž trestání a šikana za názor ze strany establishmentu demokratické České republiky, se pomalu stává skutečností. Je Česko ještě demokratickou zemí nebo se vrací před rok 1989?

Článek

Politické dění v posledních měsících a během vlády premiéra Petra Fialy nabírá takové grády a tak šílený směr, že je nutné si zopakovat některé pasáže Listiny základních práv a svobod, coby součásti českého ústavního pořádku a jednoho z nejdůležitějších výdobytků polistopadového vývoje: 1. Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. 2. Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. 3. Cenzura je nepřípustná. Tolik základní zákon státu, který si říká demokratický.

Čerstvá kauza sportovce a olympijského vítěze Davida Svobody, který si v médiích dovolil říci svůj názor na účast ruských a běloruských sportovců na nadcházející olympiádě, je zásadním zpochybněním výše uvedených lidských svobod v Česku. Pro někoho může být Svobodův názor a přesvědčení hloupé, pokud však má Česko být demokratickou zemí, stále platí Voltairovo: „Nesouhlasím s jediným vaším slovem, nicméně budu do krve hájit vaše právo, abyste je směl pronést.“

Ministryně obrany Jana Černochová (foto; ODS) si Svobodu zavolala na kobereček, vyhrožuje dalšími možnými postihy, převýchovou (Svobodovi již byla udělena jakási důtka), zkrátka provádí jasnou šikanu čistě kvůli názoru, čímž se pasovala do postavení jednoho z nejhorších a nejfanatičtějších nepřátel demokracie v České republice. Ještě před pár lety by takového jednání vrcholového politika bylo naprosto nepřípustné. To je na okamžitou rezignaci nejen z vedení ministerstva obrany, ale i z vedoucích pozic ODS.

To, že člen vlády, podporován virválem některých již nepokrytě fašizujících českých médií útočí na jeden z pilířů demokratického České republiky, je však pouze jen jednou vrstvou problému. V České republice již řadu let fungují struktury a instituce, které by měly hájit práva českých občanů při střetu s mocnými či establishmentem. Jedná se zejména o vládního zmocněnce pro lidská práva a ombudsmana, na jejichž provoz daňoví poplatníci vynakládají desítky milionů korun.

Jak vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková, tak ombudsman Stanislav Křeček k aktuální šikaně Svobody a české svobody ze strany ministryně Černochové ostudně mlčeli, což je neomluvitelné selhání a výraz neschopnosti a nekompetence. Je tedy na diskusi, zda jsou tyto instituce zbytečné, nebo „jen“ naprosto nevhodně personálně obsazené.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz