Klíčové postavy příběhu GLOCIN - Lubomír Bezděk - 1 část

Naopak – Glocin se zrodil postupně, z různých nápadů, vizí a hlavně z lidí, kteří do něj vstoupili. A právě lidé byli tím, co určovalo jeho směřování – a nakonec i jeho pád.

Rozhodl jsem se proto napsat sérii článků, kde se postupně vrátím k jednotlivým osobám, které hrály v příběhu Glocinu klíčovou roli. Ne proto, abych někoho obviňoval nebo se vymlouval, ale abych ukázal svůj vlastní pohled na to, jak se věci vyvíjely. A také proto, že už dnes vidím některé souvislosti, které mi tehdy unikaly. Tento první díl chci věnovat člověku, se kterým jsem se v rámci projektu seznámil úplně na začátku – Lubomíru Bezděkovi.

S Lubomírem Bezděkem jsem se poprvé potkal asi před dvaceti lety, v době, kdy jsem hledal cesty, jak rozšířit a posílit své podnikatelské aktivity. Ozval se mi tehdy na základě mých webových stránek, kde jsem propagoval výhodnost podnikání prostřednictvím anglických společností. Přišel se poradit a požadoval vytvoření americko-anglického holdingového uspořádání. To, co tehdy potřeboval, dostal přesně tak, jak jsme se dohodli.

Už tehdy na mě působil jako někdo, kdo má nejen dostatek peněžních prostředků – přijel za mnou ve svém luxusním voze Audi A8 – ale také širokou síť kontaktů a výraznou výřečnost, kterou později přetavil ve schopnost propojovat lidi. Vystupoval sebevědomě, dokázal působivě prezentovat své zkušenosti a vytvářel dojem, že má jasno v tom, kam směřuje.

Přiznám se, že mě zaujal svou schopností mluvit o velkých vizích a ambicích. V té době to na mě působilo přesvědčivě – obzvlášť proto, že jsem po předchozích zkušenostech s jinými „byznysovými“ partnery hledal lidi, kteří by do mých tehdejších projektů přinesli něco, co jsem sám neměl. On vystupoval jako člověk, který umí otevírat dveře a získávat nové lidi. Zpětně ale vnímám, že právě tato „schopnost prodávat vizi“ byla často spíše přebaleným příslibem než skutečným obsahem.

Mezi naším prvním setkáním a samotným vznikem Glocinu uplynulo více než deset let. V tomto období jsme se sice nevídali pravidelně, ale měl jsem možnost nahlédnout do několika projektů, do nichž se Lubomír Bezděk zapojil. Už tehdy jsem si všiml jednoho vzorce, který jsem plně docenil až mnohem později: často vstupoval do aktivit, aniž by si je dostatečně prověřil, a příliš spoléhal na názory druhých. To ho občas přivedlo do nepříjemných situací – a přesně tento přístup se nakonec projevil i u Glocinu.

Nejvíce mě měla varovat událost z konce roku 2014. V té době jsme společně rozvíjeli projekt Česko-Panamské obchodní komory, kterou jsme založili už v roce 2012. Z ničeho nic se ale Bezděk přestal ozývat – nereagoval na telefonáty ani na e-maily a celé měsíce se mi vyhýbal. Později jsem zjistil, že někteří jeho tehdejší známí mu nakukali, že nestojím za to, aby se se mnou vůbec bavil, a předali mu o mně úplné nesmysly. On těmto nepodloženým informacím uvěřil, aniž by si je ověřil přímo u zdroje. Po necelém roce ticha za mnou nakonec sám přišel s omluvou, že podlehl nepravdivým řečem a že to byla snaha rozeštvat naše kamarádské i pracovní vztahy. Já mu tehdy odpustil. Věřil jsem, že i když člověk udělá chybu, měl by dostat možnost ji napravit. Dnes si ale uvědomuji, že kdybych tehdy toto chování odsoudil a vztah ukončil, projekt Glocin by nikdy nevznikl – a mnoho lidí by nemuselo projít nešťastnou zkušeností.

Další moment přišel na začátku roku 2015, kdy za mnou Bezděk přišel s projektem společnosti Kairos. Šlo o provozování „decentralizovaného úložiště“, které prezentoval jako příležitost, jak se zapojit do rostoucího trendu DLT aplikací a distribuovaných výpočetních systémů. Protože mě tato oblast zajímala, zapojil jsem se tehdy se svou firmou do sítě Kairos a dále ji ve svém okolí rozšiřoval. V roce 2016 však celý projekt bohužel zkrachoval a podle dostupných veřejných informací mohl nést znaky pyramidového schématu. Já osobně jsem veškeré své příjmy z tohoto projektu znovu investoval do technického zázemí – do počítačů a datových úložišť – takže jsem v podstatě žádný reálný zisk nezískal.

Po zkušenostech s Kairosem a po předchozím napjatém období, kdy jsme spolu ani nekomunikovali, se Lubomír Bezděk znovu objevil v polovině roku 2016. Tentokrát přišel s novou „vizí“ a tvářil se, že je to příležitost, která překoná všechny předchozí projekty. Jelikož jsme už oba měli zkušenost s decentralizovanými DLT technologiemi – i když zpětně vidím, že Kairos si na ně spíše jen hrál – Bezděk tvrdil, že zná člověka, který se specializuje na těžbu kryptoměn. Popsal ho jako někoho, kdo provozuje malou „těžírnu“, tedy datové centrum složené ze skupiny počítačů zapojených do internetu, které poskytují svůj výpočetní výkon pro potvrzování transakcí na vybraných blockchainech. Podle Bezděka se na této těžbě dal vydělat velmi vysoký zisk – a právě tento argument použil jako vstupní kartu, proč bych měl věnovat jeho vizi další pozornost.

Bezděk měl vždy dar přesvědčivého projevu a i v roce 2016 ho využil naplno. Tvrdil, že těžba kryptoměn je prakticky zaručený způsob, jak dosahovat vysokých zisků, a to s minimálním rizikem. Zdůrazňoval, že má kontakty na člověka, který má v této oblasti zkušenosti, disponuje technickým zázemím a dokáže celý proces rozšířit do mnohem většího měřítka. Prezentoval to tak, že jde o příležitost, kterou by byla škoda propásnout, protože „kdo naskočí včas, vydělá nejvíc“.

Vystupoval jako prostředník, který má schopnost propojovat lidi – technika, investory a obchodní partnery. Uměl vytvořit atmosféru naléhavosti, kdy měl člověk pocit, že pokud se nepřidá hned, vlak mu ujede. Přitom už tehdy bylo zřejmé, že některé jeho argumenty byly spíš vizionářské než opřené o reálná data.

V té době jsem byl ve fázi, kdy jsem hledal způsob, jak posunout své podnikání o krok dál. Technologie blockchainu a kryptoměn pro mě představovaly budoucnost a věřil jsem, že právě v této oblasti se skrývá obrovský potenciál. Měl jsem zkušenosti s decentralizovanými systémy, ale chyběl mi partner, který by přinesl širší obchodní zázemí, schopnost propojovat lidi a otevírat dveře k novým příležitostem.

Když tedy Bezděk přišel s vizí propojení těžby kryptoměn s investičním příběhem, dávalo mi to v první chvíli smysl. Viděl jsem v tom možnost využít své technické znalosti a zájem o DLT technologie, zatímco on by zastřešil obchodní a investorskou část. Přiznávám, že jsem tehdy chtěl věřit, že by to mohl být projekt, který překoná běžné podnikatelské aktivity a přinese skutečnou přidanou hodnotu – nejen pro nás, ale i pro širší skupinu lidí.

Na přelomu roku 2016 se začaly objevovat první konkrétní obrysy toho, co se později proměnilo v projekt Glocin. Bezděk postupně organizoval setkání s lidmi, o kterých tvrdil, že mají zkušenosti s těžbou kryptoměn a dokážou zajistit potřebné technické i obchodní zázemí. Byly to schůzky, které měly spíše charakter vizionářských debat než reálně připravených byznysových plánů, ale tehdy na mě působily dojmem, že se formuje něco velkého.

Název GLOCIN tehdy nevznikl náhodně – šlo o zkratku mé společnosti GLobal Commodity INvestments LLC, kterou jsem v té době vedl jako ředitel. Po dohodě s Bezděkem na podzim 2016, že mu v rozvoji projektu pomohu, jsem rozhodl, že právě prostřednictvím této firmy budeme celý projekt řídit. Druhou společností, která se v počáteční fázi zapojila, byla Lachesis LLC, kterou jsme později přejmenovali na BIT.NXT INTERNATIONAL LLC a propojili ji s Miklášovou první „těžírnou“ kryptoměn.

Bezděk mě do projektu s těžbou kryptoměn přizval i proto, že na rozdíl od něj jsem měl zkušenosti s řízením firem, se zahraničními účetními operacemi a navíc jsem tehdy vedl Nadaci BAJS, v jejímž představenstvu působil Bezděk jako „pokladník“. Právě tato nadace byla vlastníkem obou amerických společností – Global Commodity Investments i BIT.NXT International. Po propojení s těžírnou od Maroše Mikláše jsme Mikláše vzali do představenstva této nadace. Vznikl tak korporátní základ pro celý budoucí projekt Glocin.

Atmosféra těchto prvních diskusí byla nadšená a plná očekávání. Věřili jsme, že stojíme na prahu projektu, který může propojit moderní technologie s tradiční hodnotou „digitálního zlata“ (bitcoin) a nabídnout lidem něco, co na trhu zatím chybělo. Dnes vidím, že už tehdy chyběla detailní příprava a kritické prověření všech argumentů. V tu chvíli ale převládalo nadšení a víra v potenciál celé myšlenky.

Když se dnes vracím k této fázi, uvědomuji si, že jsem tehdy podcenil některé signály. Bezděk působil jako někdo, kdo dokáže přivést zajímavé lidi a projekty, ale už tehdy jsem měl být obezřetnější a více se soustředit na prověřování faktů. To, co vypadalo jako pevný základ, bylo ve skutečnosti spíš jen nadšením podbarvené přesvědčování.

Typickým příkladem byla i spolupráce s Marošem Miklášem. Společně jsme sice navštívili jeho první těžírnu a viděli jsme, že skutečně provozuje výpočetní techniku a těží kryptoměny. Nikdy jsme ale neměli k dispozici kompletní přehled všech transakcí, které těžbou vznikaly. Věřili jsme tomu, co nám prezentoval, a brali jsme jeho slova jako pravdu. Z odstupem času vidím, že právě tato víra v jeho poctivé jednání byla možná prvním krokem k budoucímu konci.

Tímto končí první část mého ohlédnutí za příběhem Lubomíra Bezděka a jeho role u zrodu Glocinu. Popsal jsem, jak jsme se poznali, jaké signály jsem tehdy přehlédl a jak jsme společně položili základní korporátní rámec celého projektu.

Bezděkova úloha tímto ale neskončila. Naopak – v následujících letech se stal hlavní postavou při budování obchodní sítě, jejíž vývoj a nakonec i rozklad významně přispěly k nešťastnému konci celého projektu.

O tom, jak tato část příběhu probíhala, napíšu v dalším pokračování.

Zdroj:

https://aleskohoutek.eu/lubomir-bezdek-jedna-z-klicovych-postav-pribehu-glocin/