Článek
Soudy se dopustily a dopouštějí na osobě žalobce přímé diskriminace a ponižování jeho osoby tvrzením (v rozsudcích a usneseních), že je absolutně v pořádku a společensky žádoucí, když je žalobce kdekoli a kýmkoli coby gay popisován slovy a označeními, které jednoznačně evokují (zápis slov – partnerka / koitus) heterosexuální orientaci, i když žalobce heterosexuál není.
Žalobce nikdy nikomu a nikde nesdělil, že je heterosexuálně orientován, protože heterosexuálně orientován není. Žalobce je orientován stejnopohlavně. Žalobce je gay.
Ústavní soud České republiky a celá česká justice se chová a jedná homofobně. = Ústavní soud České republiky a celá česká justice je homofobní a de facto cíleně diskriminuje, ponižuje a uráží LGBT osoby.
SLOVO ÚVODEM
Tento protest proti homofobnímu Ústavnímu soudu České republiky a celé homofobní justici je souběžně i protestem proti diskriminaci a ponižování stejnopohlavně orientovaných osob, čehož se na těchto dopouští Česká republika tím, že stejnopohlavně orientované osoby nejsou s heterosexuálně orientovanými osobami v České republice rovnoprávné. Stejnopohlavně orientované osoby nemají možnost uzavřít mezi sebou manželství (muž a muž, nebo žena a žena) v rovnoprávné rovině s heterosexuálními páry (muž a žena, nebo žena a muž). Od 01. ledna 2025 vstoupil v České republice v účinnost zákon o partnerství pro stejnopohlavní páry. Tento zákon LGBT lidem nedává rovnoprávné manželství. Nadále také omezuje některá jejich rodičovská práva. V České republice tedy existují dva instituty pro uzavírání státem uznávaných svazků dvou milujících se osob. Jeden pro stejnopohlavní páry, druhý pro páry heterosexuální. Existence těchto dvou rozdílných, a tedy nerovnoprávných institutů však i nadále povede (a vede) k právním komplikacím, opomíjení a zejména k nerovnoprávnosti a nedůstojnosti pro statisíce stejnopohlavně orientovaných lidí.
Výše uvedená, Českou republikou podporovaná, nerovnoprávnost (jak uvedeno výše) mezi stejnopohlavně orientovanými osobami a osobami orientovanými heterosexuálně pak nejen ve společnosti, ale i u státních institucí způsobuje, že se stejnopohlavně orientované osoby nepovažují za plnohodnotné občany, protože ani sám stát (a tedy Česká republika) tyto nepovažuje za hodny rovnoprávného postavení nejen ve společnosti, ale ani před státními institucemi – a právě z toho důvodu i česká justice k stejnopohlavně orientovaným osobám přistupuje homofobně, diskriminuje a ponižuje je. Názorným příkladem homofobního přístupu, diskriminace a ponižování LGBT osob Českou republikou a celou českou justicí je i níže uvedené a popsané jednání nejen celé české justice (ale jejím jménem i České republiky), ale i VFN v Praze.
STRUČNÉ SHRNUTÍ
A1. Ústavní soud ve svém usnesení uvedl: Jde-li o obsah záznamů, Ústavní soud podotýká, že lékařka (uroložka) zjevně neměla v úmyslu užít výraz pro samotný jeho obsah, ale pouze reprodukovala rozhovor se stěžovatelem. Informační hodnota záznamu spočívá v tvrzení, že byl stěžovatel poučen a jaký konkrétní dotaz mu byl zodpovězen. Je proto pochopitelné, že označení protějšku stěžovatele je v tomto konkrétním sdělení a v daném kontextu nepodstatné a necílí na stěžovatelovu sexuální orientaci. Argumentace stěžovatele „běžným čtenářem“ není na místě, protože se v obou případech jedná jen o záznam, který je částečně zkreslený medicinským žargonem, a nikoli literární žánr, kde čtenář z logiky věci očekává autorské indicie, které mají čtenáře vést k odhalení záměrně skrytých skutečností.
Poznámka stěžovatele: Žalobce nikdy nikomu a nikde nesdělil, že je heterosexuálně orientován, protože heterosexuálně orientován není. Žalobce je orientován stejnopohlavně. Žalobce je gay.
A2. Nejvyšší soud ve svém usnesení uvedl: Přestože dovolatel může vnímat nepřesné údaje velmi úkorně, z objektivního hlediska nejsou tyto nepřesnosti způsobilé vyvolat vznik nemajetkové újmy, a to zejména s ohledem na velmi omezený okruh osob, jež se mohou se zdravotnickou dokumentací stěžovatele seznámit. Dovolací soud respektuje potřebu dovolatele vymezit se jako osoba patřící k homosexuální menšině, avšak sdílí závěr soudů, že se nejednalo o záznamy dehonestující, způsobilé zasáhnout do cti, vážnosti a důstojnosti dovolatele, či snad zpochybnit jeho sexuální orientaci. Vzhledem k tomu se dovolací soud nezabýval dovolatelem odkazovaným třístupňovým testem. Přípustnost dovolání podle paragrafu 237 o. s. ř. Tudíž nemohou založit ani první dvě dovolatelem formulované otázky, neboť závěry napadeného rozhodnutí jsou v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
A3. Městský soud ve svém rozsudku uvedl: Soud zdůraznil, že údaje evokující sexuální orientaci stěžovatele „byly do dokumentace zaneseny bez zlého úmyslu s ohledem na obvyklý běh věcí, tedy na většinovou sexuální orientaci populace“. Podotkl, že stěžovatel se mohl domáhat doplnění „vysvětlující informace sexuální orientace žalobce, která by odstranila jim vytýkanou nepřesnost“, to však neučinil. Zdejší soud je toho názoru, že nic, co je v dotčených záznamech nepřekračuje meze přiměřenosti i co do obsahu a formy a že dotčené záznamy se pohybují v mezích nutných k dosažení sledovaného a zároveň společensky uznávaného účelu spočívajícího v zajištění vedení řádné zdravotnické dokumentace.
A4. Obvodní soud pro Prahu 2 ve svém rozsudku uvedl: Soud má pochopení pro žalobcovu potřebu vymezit se jako osoba homosexuální a v žádném případě nechce žalobci upírat jeho právo identifikovat se jako homosexuál. Na druhou stranu je hlubokým přesvědčením soudu, že na základě žalobcem zmiňovaných záznamů ve zdravotní dokumentaci nelze ničeho spolehlivě dovodit o žalobcově sexuální orientaci. Obsah i forma záznamů při tom nepřekračují meze toho, co lze v rámci legitimního požadavku na vedení řádné a úplné dokumentace připustit.
Vyslovení protestu a nesouhlasu se všemi předmětnými usneseními a rozsudky výše uvedených soudů (ve stručnosti, ale podstatně).
B1. Všechny výše uvedené soudy se shodují v tom, že osobnost člověka, jeho příslušnost k LGBT menšině, jeho požadavek na sebeurčení. a tedy respektování jeho soukromí a jeho rodinného života je nepodstatná, protože je, dle rozsudků a usnesení výše uvedených soudů společensky i zákonně žádoucí, aby žalobce, i když je gayem, byl ve zdravotní dokumentaci popisován, a tedy následně identifikován (a to kýmkoli, kdo si předmětný zápis přečte) jako osoba heterosexuální. Tímto se výše uvedené soudy (a jejich jménem Česká republika) na osobě žalobce dopustili a tč. i dopouštějí porušování jeho práva na sebeurčení, na soukromí, diskriminují jej a ponižují na základě jeho sexuální orientace. Téhož se na osobě žalobce dopustila i VFN v Praze.
B2. I kdyby žalobce předmětné zápisy (partnerka/koitus) opravil novým záznamem, tak by k spravedlivé celkové nápravě nedošlo. Ve zdravotní dokumentaci by i nadále byl původní zápis, navíc se zápisem o stěžovatelově sexuální orientaci, což odporuje ochraně jeho práva na soukromí a rodinný život, a dále by došlo k porušení výlučného práva žalobce svobodně rozhodnout, komu a v jakém rozsahu informaci o jeho sexuální orientaci poskytne. Zaměstnancům VFN v Praze informace o své sexuální orientaci neměl žalobce v úmyslu nikdy sdělovat, a nemá zájem sdělovat i nadále (např. uvedením v opravném zápise ve zdravotní dokumentaci urologické ambulance, kdy u opraveného záznamu zůstane záznam původní). Proto zde nemůže obstát ani tvrzení Městského soudu v Praze, že žalobce měl o své sexuální orientaci zapisujícího urologa informovat. Nebo tvrzení téhož soudu o tom, že zápis byl urologem pořízen na základě obvyklého běhu věcí, tedy na základě většinové sexuální orientaci populace.
Poznámka žalobce: Soudy samy právo žalobce na soukromí porušily a porušují (jak uvedeno v tomto protestu) a následně žalobce de facto nutí k tomu, aby své právo na soukromí sám porušil (sám provedl opravný zápis se kterým nesouhlasí protože požaduje, v rámci práva na soukromí, výmaz předmětných a navíc nepravdivých údajů), aby se soudy zbavily odpovědnosti za své homofobní, diskriminující, ponižující a urážející jednání (jak uvedeno v tomto protestu) – takovéto jednání soudů nelze označit jinak, nežli jako velmi velké a odsouzeníhodné selhání a jednání české justice! Česká justice není spravedlivá!
B3. Obvyklý běh věcí je ten, že stejnopohlavně orientované osoby jsou součástí obvyklého běhu věcí stejně tak jako heterosexuálně orientované osoby – tedy všichni jsou součástí obvyklého a běžného života na Zemi od vzniku lidských bytostí. Tedy takto se musí ke všem lidem, a to bez rozdílu sexuální orientace, přistupovat a tento fakt brát na vědomí. Že toto lékaři (urologové) neučinili, neznamená, že je budou soudy výše uvedenými rozsudky a usneseními omlouvat (tak jak je v jejich obsahu předmětnými soudy uvedeno) a nebudou žalobci ochotny uznat poškození jeho práv, přiznat omluvu (dále i finanční zadostiučinění) a nápravu v rozsahu v jakém ji žalobce požadoval (požaduje). Nelze se ani vymlouvat na ustálenou rozhodovací praxi, jak tvrdí Nejvyšší soud. Toto zdůvodnění soudu žalobce vnímá, a lze jej zcela jistě vnímat, jako pohodlnost soudu se nad dovoláním skutečně zamyslet a rozhodnout skutečně spravedlivě a v neprospěch VFN v Praze. Stěžovatel je přesvědčen, že soudy měly a musely (musejí) rozhodnout v jeho prospěch. Je 21 století.
B4. Uvádění nepravdivé informace o žalobcově sexuální orientaci není možné omlouvat tím, že zdravotní dokumentaci může číst jen omezený počet osob, anebo že se jedná o zkreslený medicinský žargon, jak ve svém usnesení uvedl Ústavní soud. Ústavní soud svým rozhodnutím zlehčil podstatu lidské bytosti, popřel tak její právo být respektovanou osobou (člověkem), ať už je stejnopohlavně a nebo heterosexuálně orientovaná. Stěžovatel (žalobce) je stejnopohlavně orientovaná osoba (gay).
B5. I když soudy v předmětných rozsudcích a usneseních tvrdí, že nechtějí nijak upírat žalobcovo právo identifikovat se jako homosexuál (gay), či snad zpochybnit jeho sexuální orientaci, a necílí na žalobcovu sexuální orientaci tak svými rozsudky a rozhodnutími tak soudy činí – útočí na žalobcovu sexuální orientaci a nepovažují tak žalobce za hodna toho, aby byl vnímán jako lidská bytost, člověk a občan České republiky a bylo tak respektováno jeho právo na soukromí, právo na sebeurčení, a výlučné právo žalobce svobodně rozhodnout, komu a v jakém rozsahu informaci o jeho sexuální orientaci poskytne.
Soudy žalobce de facto násilím nutí k tomu, aby o svém soukromí, a tedy o své sexuální orientaci hovořil, nebo se o ni písemně zmiňoval, ačkoli tak žalobce učinit nechtěl a ani nechce (jak je uvedeno v žalobě a jejich textových přílohách, které žalobce k žalobě v průběhu všech soudních jednání, i po jejich skončení, opakovaně osobně přiložil).
Soudy se svým jednáním dopustili a dopouštějí na osobě žalobce přímé diskriminace a ponižování jeho osoby tvrzením (v rozsudcích a usneseních), že je absolutně v pořádku, jestliže je žalobce coby gay popisován slovy a označeními, které jednoznačně evokují (zápis slov – partnerka/koitus) heterosexuální orientaci, i když žalobce heterosexuál není. Žalobce je gay.
B6. Předmětné usnesení Ústavního soudu nelze vyhodnotit jinak nežli, že tento zcela deklarativně, a prostřednictvím státní moci, a tedy jménem České republiky sděluje, že slova partnerka/koitus neevokují (i když je zcela zřejmé, že slova partnerka/koitus zcela jasně heterosexuální orientaci evokují) sexuální orientaci žalobce a že je společensky žádoucí, aby osoba se stejnopohlavní orientací (gay) byla ve společnosti vnímána jako heterosexuální jedinec. Předmětný soudce (soudní senát, soud) de facto svým rozsudkem stanovil normu, dle které je možné, a tedy i společensky žádoucí, aby byly stejnopohlavně orientované osoby se souhlasem státní moci, a tedy jménem České republiky, diskriminovány na základě své sexuální orientace, a dále aby tak byly postaveny do nerovnoprávné pozice, kdy se de facto předmětným rozsudkem heterosexuálové nadřazují nad osoby se stejnopohlavní orientací.
Jednání soudů České republiky je jednoznačně homofobní, diskriminační a ponižující = soudní procesy nebyly spravedlivé. Česká republika diskriminuje a ponižuje LGBT osoby.
Česká justice diskriminuje, ponižuje a uráží LGBT osoby.
Žalobce ani s jedním z rozsudků v celé jejich šíři nesouhlasí a je přesvědčen, že na jejich znění (zamítnutí žaloby u Obvodního soudu v Praze, Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu v Brně, a dále u Ústavního soudu v Brně – všech zmíněných soudů) se rovněž výrazným způsobem podepsala homofobie soudců směrem k jeho osobě.
Závěr odmítnutí ústavní stížnosti Ústavního soudem je de facto odůvodněn tím, že se v případě použití slova „partnerka / kouitus“ jednalo jen o medicínský žargon zapisující lékařky (uroložky) a že obecné soudy rozhodly na základě obvyklých interpretačních zásad = za které Ústavní soud své odmítnutí předmětné ústavní stížnosti schovává, čímž potvrzuje, že je společensky žádoucí, aby se gay osoby popisovaly tak, aby byly vnímány jako osoby heterosexuálně orientované.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako první ze soudů směrem k žalobci jednal homofobně, a justičně započal s diskriminačním přístupem k osobě žalobce na základě jeho sexuální orientace, čímž ponížil a urazil nejen osobu žalobce, ale všechny LGBT osoby. Všechny následující soudy pak v homofóbním a tedy diskriminačním, ponižujícím a urážejícím jednání směrem k osobě žalobce pokračovaly.
V České republice soudí homofobní justice.
Předmětný rozsudek Ústavního soudu nelze vyhodnotit jinak nežli, že tento zcela deklarativně, a prostřednictvím státní moci, a tedy jménem České republiky sděluje, že slova partnerka/koitus neevokují sexuální orientaci žalobce a že je společensky žádoucí, aby osoba se stejnopohlavní orientací (gay) byla ve společnosti popisována a vnímána jako heterosexuální jedinec. Předmětný soudce (soudní senát, soud) de facto svým rozsudkem stanovil normu dle které je možné, a tedy i společensky žádoucí, aby byly stejnopohlavně orientované osoby se souhlasem státní moci, a tedy jménem České republiky, diskriminovány na základě své sexuální orientace, a dále aby tak byly postaveny do nerovnoprávné pozice kdy se de facto předmětným rozsudkem heterosexuálové nadřazují nad osoby se stejnopohlavní orientací.
Žalobce vždy byl, je a bude gayem. Žalobce je gay.
Žalobce nikdy nikomu a nikde nesdělil, že je heterosexuálně orientován, protože heterosexuálně orientován není. Žalobce je orientován stejnopohlavně. Žalobce je gay.
Obvodní soud de facto soudní mocí, a tedy jménem České republiky, vnucuje heterosexualitu (jak uvedl v odstavci 46 svého rozsudku = že je soud hluboce přesvědčen, že z předmětných záznamů partnerka/koitus nelze ničeho spolehlivě dovodit o žalobcově sexuální orientaci) stejnopohlavně orientované osobě!
Z výše uvedeného závěru Ústavního soudu nejde vyvodit nic jiného nežli, že tento schválil, že Česká republika prostřednictvím Obvodního soudu v Praze (potažmo i Městského a Nejvyššího soudu), potažmo osobou předmětných soudců ponižuje a diskriminuje osobu žalobce na základě jeho sexuální orientace. A to tak, že i když je osoba žalobce gay, musí, na základě rozsudků a usnesení předmětných soudů, strpět (prostřednictvím zápisu partnerka/koitus, tedy zápisem, se kterým žalobce nesouhlasí, protože předmětný zápis partnerka/koitus evokuje, a tedy popisuje, heterosexualitu) vnímání své osoby (čtenáři, kteří četli a nebo budou číst obsah předmětné zdravotní dokumentace urologické kliniky) coby heterosexuála, a dále být, vzhledem k žalobcově gay orientaci, soudní mocí, jménem České republiky, rozsudkem soudů ponižován.
Předmětné soudy de facto zmíněnými rozsudky a usneseními nadřazují heterosexuály nad stejnopohlavně orientované gay osoby a tímto aktem je znerovnoprávňují a soudní státní mocí, a tedy jménem České republiky, osobu žalobce na základě jeho sexuální orientace utlačují.
Rozhodnutí všech výše uvedených soudů lze zcela jistě vnímat i jako vnucování heterosexualismu osobě, která je stejnopohlavně orientovaná. Předmětná jednání výše uvedených soudů tak vykazují silné znaky homofobního smýšlení a jednání zmíněných soudu, a tedy je i v této souvislosti zcela zřejmé, že se jedná o podjatost, a dále též o nevhodné jednání předmětných soudů směrem k žalobci z důvodu jeho sexuální orientace.
Rozsudky výše zmíněných soudů zřetelným způsobem deklarují, že Česká republika není demokratickou zemí! Že Česká republika je zemí, kde je stále přítomno ponižování a diskriminace stejnopohlavně orientovaných osob na základě jejich sexuální orientace! Že v České republice je stále přítomna nerovnoprávnost stejnopohlavně orientovaných osob (stejnopohlavně orientované osoby nemají v České republice stejná práva jako osoby heterosexuálně orientované)!
Předmětné rozsudky a usnesení dokazují, že je v jednání a rozhodování soudů přítomný homofobní přístup k stejnopohlavně orientovaným osobám a že soudci protěžují a nadržují heterosexualismu (vnucování heterosexuality stejnopohlavně orientovaným osobám)!
Výše zmíněné soudy rozhodovaly podjatě, zaujatě a tedy nespravedlivě! Žalobce soudcům nedůvěřuje! Česká justice není ani v nejmenším hodna jakékoli důvěry!
Žalobce je, na základě výše uvedeného jednání a rozhodování soudců přesvědčen, že by předmětní soudci měli ze svých soudcovských pozic buďto sami odstoupit, a nebo by jejich osobám měl být právní cestou odebrán soudní talár, a tedy by jim měla být takto odebrána možnost dál soudit a poškozovat právo (jak uvedeno).
Na základě výše uvedeného je zřejmé, že v České republice není vhodné místo pro svobodný, šťastný a spokojený život a je záhodno uvažovat o požádání uprchlického azylu v některé ze zemí EU, nebo jinde ve světě, kde diskriminace na základě sexuální orientace, vnucování heterosexualismu osobám se stejnopohlavní orientací, nerovnoprávnost a ponižování stejnopohlavně orientovaných osob, a dále pak homofobie není součástí tamní společnosti ani jejího justičního systému.
Žalobce požádá o občanství v některé ze zemí EU, nebo jinde ve světě (kde diskriminace na základě sexuální orientace, vnucování heterosexualismu osobám se stejnopohlavní orientací, nerovnoprávnost a ponižování stejnopohlavně orientovaných osob, a dále pak homofobie není součástí tamní společnosti ani jejího justičního systému ) a jako důvod uvede, že v České republice jeho osobu justice jménem republiky - České republiky diskriminuje na základě sexuální orientace, vnucuje jeho osobě heterosexualitu ačkoli je gay (stejnopohlavně orientovaná osoba), a dopouští se na osobě žalobce z důvodu jeho stejnopohlavní orientace nerovnoprávnosti a ponižování a dále, že je osoba žalobce (gaye) utlačována homofobní justicí v čele s Ústavním soudem České republiky.
Tolik ve stručnosti.
Poznámka 1: Některé odstavce v tomto článku jsou uvedeny v obměně opakovaně, a to z důvodu …
a) pro hluboké zamyšlení určené České republice, která podporuje a schvaluje nerovnoprávnost stejnopohlavně orientovaných osob s osobami heterosexuálně orientovanými = heterosexuálně orientované osoby nadřazuje nad osoby se stejnopohlavní orientací (jak je uvedeno výše)
b) pro hluboké zamyšlení určené soudcům, kteří neumí přemýšlet a zacházet s právem a být spravedliví, a jsou směrem k osobám LGBT homofobní a diskriminují je na základě jejich sexuální orientace a tím je ponižují a urážejí.
Poznámka 2: K tomuto článku jsou z pochopitelných důvodů vypnuty možnost komentářů, a to v zájmu odfiltrování homofobních a nenávistných komentářů směřovaným k LGBT lidem.
