Článek
Jsem, jak se dnes takticky říká, žena 50+. Tento věk se sebou nese velkou spoustu výhod a taky pár nevýhod. Celý život mi bylo teplo, až poslední dva roky zažívám stavy, že v jednu chvíli je mi horko a v druhou mi cvakají zuby zimou, jo, jsem v přechodu, ale nechtělo se mi to vybalit takhle přímo. Energetická krize mi dává zabrat. V minulosti jsem neměla potřebu se doma příliš oblékat, ale letos přišel ke slovu svetr, ručně pletené ponožky a zateplené legíny a stejně bylo nezbytné začít topit víc než kdykoli před tím. Jo no, sousedi asi víc šetří já vím. Dohodli jsme se s manželem, že nemá smysl v tomhle ohledu nějak šílet, že si můžeme dovolit mít doma přijatelnou teplotu. Moje stavy, kdy mnou cloumá zima, se dost zhoršily. Převážně tedy doma, přičítala jsem to již zmiňovanému přechodu, sousedům kteří netopí, svojí domnělé menší pohybové aktivitě, tomu že zima již trvá nějaký ten týden a já se už těším na jaro. Když už jsem asi třetí týden trávila podvečer zabalená do deky a zase žehrala na to, že je mi už zase zima, můj muž mi blahosklonně nabídl, ať si zatopím. Na můj dotaz jak to myslí, že snad topíme jak jsme se dohodli, mi prozradil že vypnul radiátory v celém bytě v domnění, že když nemrzne, že není třeba topit. Lidi, nevím jak vás, ale mě jeho logika, i po více jak 30 ti letém manželství, udivila.
