Článek
Lenka otevřela dárkovou obálku a začala se probírat materiály které jí napovídaly, že se stala majitelkou zatím neznámého zážitku, tušila že děti si hrají s myšlenkou, že by jí dopřály tandemový seskok a nespletla se, jeden z poukazů byl právě na tuto adrenalinovou zábavu. Našla však ještě druhý obal, barevný, tuhý, důmyslně složený, klopu propletenou pod papírovou páskou. Tak moc si přála balení nepoškodit i když to byla úplná hloupost, to se v ní jen ozývaly hluboko zakořeněné rady rodičů, kteří ji i dnes v podvědomí nabádali, aby se snažila nic nezničit. Všechno se dá použít opakovaně, nic se nevyhazuje, nejsme tak bohatí abychom mohli věci využít jen jednou. K čertu s tím. Už se jen koukala na nehet palce, který nešetrně zespodu škubl a ona se konečně mohla podívat dovnitř. Vytáhla kartičku a na tváři se jí rozlil úsměv od ucha k uchu … let balonem, jo, 3 x jo, tak moc si přála tohle zažít, malino se jí tajil dech, hlavou jí běžely představy jak já vítr bere vlasy a ona se rozesmátá kouká přes okraj koše dolů, konečně se odlepí od země, konečně pocítí volnost, konečně poletí … v dalším okamžiku její tvář zhasla … při čtení podmínek jí oči zůstaly stát na řádku
Počet osob: 1 osoba (+pilot + cizí pasažéři. Maximálně 8 až 22 pasažérů v koši)
… a to si na pár prchavých vteřin dovolila mít pocit že přítel hluboce přemýšlel o tom po čem touží …..
„Co je?“ jeho otázka byla jak bodnutí … vnímala jak se zmenšuje, že nereaguje tak jak se očekává, věděla to, ale neměla už sílu. Zvedla k němu oči a jen pípla …
„To poletím sama?“
„Ne s pilotem.“ Teď už jen nasucho polkla, věděla že to je vtípek, ale musela se z posledních sil zapřít, aby jí do očí nehrkly slzy.
„Tak co je zase? Vždyť jsi chtěla letět balónem.“ Přála si to, to je pravda, toužila po tom už mnoho let, poprvé ji to napadlo při scéně z filmu Vratné lahve, kde se hlavní hrdinové, dlouholetí manželé, vydali společně na cestu, s lahví vína, dobrou náladou a hlavně spolu. Lenka ví že on nechce lítat a to mu nemá za zlé, ale představa tak intimního zážitku, v koši s dalšími dvěma desítkami lidí, ji upřímně děsila. S její představou to nemělo nic společného.
„Chtěla jsem letět balónem, ale s někým.“
„Vždyť ti říkám že nebudeš řídit sama.“ Myslí to vážně nebo ji jen dráždí?
„Ale já ty pocity chtěla s někým sdílet, nebýt sama.“
„Vždyť si tam můžeš s kýmkoli popovídat.“ Bylo jí jasné, že tohle nemá cenu, že není možné mu vysvětlit co se v ní odehrává, po čem touží … tak naposled se sklopenýma očima polkla, podívala se na něj a s myšlenkou, že člověk si má dávat pozor na to co si přeje, poděkovala.
